Nakládání s odebranou DNA upravuje pouhý pokyn policejního prezidenta, až čtvrtina genetických profilů je v databázi neoprávněně
Vedení policie přišlo nedávno s úžasným nápadem. Všichni policisté, kteří chodí na místa trestných činů, by měli odevzdat svoji DNA, aby se jimi zanechané stopy nepletly se vzorky zločinců. Řada policistů svůj genetický materiál poskytnout odmítla. „Vzbudilo to ohnivou debatu, protože nikdo nechce odevzdávat DNA,“ popsal situaci pro deník Dnes těsně před Vánocemi jeden nejmenovaný pražský kriminalista.
Policisté tak sami nechtějí podstupovat něco, co tak často po ostatních vyžadují. Je to zároveň voda na mlýn kritiků, kteří tvrdí, že s více než 140 tisíci DNA profily zločinců, obviněných a podezřelých, které jsou shromážděny v Národní databázi DNA, policie hospodaří trestuhodně nedbale. To všechno v situaci, kdy před českými soudy vrcholí důležité spory, které mohou svrchované panství policie od základů rozbít.
Tajný pokyn Nejvíce ze všech „zatopil“ policii a ministerstvu vnitra třiačtyřicetiletý účetní a bývalý vězeň Jiří Pivoda. V jeho případě pražský městský soud v lednu 2013 rozhodl, že policejní praxe odporuje Listině základních práv a svobod, a nařídil, že ministerstvo vnitra má do měsíce zničit Pivodův vzorek DNA a smazat jeho genetický profil. Jednalo se o to, že tak masivní zásah do soukromí, jakým držení cizí DNA je, není upraven solidním zákonem, ale pouhým interním (a navíc utajovaným) pokynem policejního prezidenta.
Důležité bylo, že šlo o velmi obecné rozhodnutí, dle kterého by se mohl výmazu domoci zřejmě každý, byť i sebesprostší vrah.
Ministerstvo se nicméně odvolalo, a případ tak řeší Vrchní soud v Praze.
Odvolací soud první jednání kvůli složitosti materie odročil loni v září na neurčito. Druhé jednání, které proběhlo (s vyloučením veřejnosti) před čtrnácti dny, dopadlo stejně.
Právnička ministerstva totiž nebyla schopna zodpovědět dotaz soudu, jestli Pivodův vzorek DNA a profil nenechala policie náhodou mezitím zlikvidovat. Byla to přitom absurdita na druhou – před městským soudem vnitro existenci vzorku i profilu potvrdilo a následně se odvolalo proti nařízení je zničit.
Pivoda si odseděl skoro šest let kvůli krácení daní: „Stalo se, trest jsem přijal. Tak se podnikalo v 90. letech.“ Podrobit se odběru DNA musel v červnu roku 2007 v brněnské věznici. Nikdy se s tím nesmířil a začal si stěžovat. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) už v roce 2008 rozhodl, že ministerstvo má jeho profil smazat, protože nešlo o násilný, nýbrž hospodářský trestný čin. Vnitro to nerespektovalo a dostalo za to pokutu ve výši 35 tisíc korun.
Také spor ÚOOÚ s vnitrem řešila justice a tentokrát se postavila na stranu ministerstva.
Nejvyšší správní soud loni na jaře uloženou pokutu zrušil a rozhodl, že profily, jako je ten Pivodův, mohou být v databázi uchovávány.
Ve stejném případě tak existují dva protichůdné rozsudky a je otázka, který převáží. Co databáze schvátí…
Argumenty policie pro držení DNA jsou tradiční – a nutno říci – silné. DNA pomáhá chytat a usvědčovat zločince a chránit společnost.
Policie se ohání například mírou recidivy, která stále roste a v roce 2014 dosáhla podle policejních statistik úrovně 53 procent (právě tolik stíhaných osob přestoupilo zákon už v minulosti, a uchovávání jejich DNA profilu má proto smysl) a v případě hospodářských trestných činů 35 procent.
Policie si výsadu nakládat s DNA pouze dle pokynu svého vlastního prezidenta žárlivě střeží. „Nechtějí, aby jim někdo viděl pod ruku,“ říká právník Jan Vobořil z organizace Iuridicum Remedium, která policii dlouhodobě kritizuje.
Opravdu horko bylo policii na konci roku 2012, kdy ministerstvo vnitra podlehlo soustředěnému tlaku, k němuž se přidal i premiér Petr Nečas, a slíbilo do konce října 2013 připravit zbrusu nový zákon o DNA. Jenže Nečas padl a vnitro si v září 2013 na Rusnokově vládě vymohlo zastavení příprav zákona. Dnes ministerstvo s novým zákonem nepočítá a současnou úpravu „považuje za dostačující“. Místo toho přišla kosmetická změna. Původní pokyn policejního prezidenta z roku 2002 nahradil loni pokyn nový.
Jak kritik Vobořil, tak třeba genetik Dan Vaněk (stál u zrodu Národní databáze DNA) tvrdí, že databáze DNA obsahuje profily nevinných lidí, které měly být dávno smazány. Za pravdu jim dávají výsledky kontroly 20 náhodně vybraných profilů z databáze, kterou v letech 2011 až 2012 provedl ÚOOÚ. Hned pět těchto profilů v databázi vůbec nemělo být – tři z těchto lidí byli zproštěni obžaloby, u jednoho bylo obvinění zrušeno a ten poslední patřil svědkovi.
Samostatnou otázkou je ničení odebraných genetických vzorků. Mluvčí Kriminalistického ústavu Petra Srnková tvrdí, že vzorky jsou po analýze a stanovení genetického profilu „ekologicky likvidovány“. Pivodův případ ovšem ukazuje, že jeho vzorek existoval minimálně šest let po odebrání.
Doplňte datum narození Chaos a obstrukce, které provázejí likvidaci neoprávněně získaných genetických vzorků a profilů, dobře ilustruje další spor. Jeho aktéra (nechce být jmenován) obvinila policie v lednu 2011 z podvodu. Hned na konci února ovšem státní zastupitelství stíhání zrušilo a 4. března tuto informaci dostala policie. O čtyři dni později přesto policie muži odebrala DNA.
Postižený si poté stěžoval Policejnímu prezidiu, ovšem obdržel vyrozumění, že odběr Vzorek a profil Vzorek DNA se odebírá tzv. bukálním stěrem neboli odchlípením rtu a následným setřením vrstvičky buněk. Policejní profil DNA je digitálním zápisem 17 sekvencí (lokusů) DNA. I přesto je z profilu možno určit některé „intimní údaje“ -pohlaví, příbuzenský vztah či pravděpodobnou etnicitu (například to, jestli je dotyčný etnický Čech, Rom či Vietnamec). Přeborníkem ve sběru profilů je Velká Británie, která v minulosti odebírala genetický materiál všem zadrženým a odmítala profily mazat i v případě prokázané neviny. V roce 2009 musela kvůli rozsudku Evropského soudu vymazat zhruba 850 tisíc profilů. Většina vyspělých zemí má nakládání s DNA upraveno zákonem a například Nizozemsko dovoluje uchovávat pouze profily pachatelů závažných trestných činů a délka tohoto uchovávání je navíc odstupňována. V Česku profily zůstávají v databázi paušálně do sta let věku svých nositelů. l byl v pořádku. „Ujala“ se teprve další stížnost, ovšem až poté, co prezidium muže vyzvalo, „že je nutné doplnit podnět o datum narození“. Ke smazání profilu došlo v červnu 2011, tedy tři měsíce po podání stížnosti. „Pokud by si můj klient nestěžoval, k vymazání by nedošlo,“ říká Vobořil, který muže zastupuje.
Postižený poté policii zažaloval. Chce omluvu a 120 tisíc korun. „Peníze nejsou důležité, jde o to, aby se konstatovalo, že šlo o nelegální postup,“ říká Vobořil. Nyní bude o věci rozhodovat Nejvyšší soud.
Jak obě kauzy dopadnou, nelze zatím předvídat. Hlavně Pivodův případ by ale pro policii byl krajně nepříjemný – zřejmě by spustil lavinu podobných žalob.
Policie zatím jede ve starých kolejích a dá se říct, že jde z její strany o dobře propočítané riziko. Výhody flexibilního pokynu policejního prezidenta oproti pevné kontrole, kterou by přinesl zákon, jsou zjevné a soudy rozhodují pomalu. To policii dává v případě nouze dostatek času, aby zvolila nějaký plán B.
KOLIK LIDÍ JE V DATABÁZI DNA
Počty genetických profilů osob uložených v policejních databázích vybraných evropských zemí (údaje platné k prosinci 2013)
Belgie 27 702
Česká republika 121 721
Litva 71 585
Maďarsko 108 325
Německo 805 856
Nizozemsko 181 216
Polsko 33 891
Rakousko 178 365
Slovensko 41 068
Švýcarsko 159 575
Švédsko 132 148
Velká Británie (Anglie 4 470 005 a Wales)
Zdroj: Iuridicum Remedium
Pivoda si odseděl skoro šest let kvůli krácení daní: „Stalo se, trest jsem přijal. Tak se podnikalo v 90. letech.“
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
