Nejprve trocha kontextu. CCS Česká společnost pro platební karty dlouho měla na tomto trhu fakticky monopolní pozici. Až v posledním desetiletí se objevila vážná konkurence, a to jak z řad velkých provozovatelů čerpacích stanic, tak nových emitentů karet, mezi něž patří Axigon a W.A.G. payment solutions. CCS sama konkurenci přilákala na trh opakovaným zvýšením poplatků za nákup pohonných hmot.
Jenže státní úředníci si to ne zcela uvědomují. Některé úřady - třeba ministerstvo životního prostředí - dál používají karty CCS na základě historických smluv z 90. let. Jiné vyhlašují soutěže, ve kterých však nezáleží na ceně, ale na počtu čerpacích stanic, jež danou kartu akceptují. Takovou soutěž však nemůže vyhrát nikdo jiný než CCS. Stát tak nechává vydělávat soukromou firmu, i když by mohl používat karty třeba od státem vlastněného podniku Čepro - a ještě by ušetřil.
Cena není důležitá
Jako příklad může posloužit ministerstvo obrany, které před několika dny vypsalo veřejnou soutěž na pořízení odběrových karet na pohonné hmoty. Jedná se o zakázku malého rozsahu, karty budou určeny pouze pro zaměstnance na pobočce v Moravské Třebové. Vlastně by taková soutěž ani nestála za řeč, pokud by nebylo tak zarážející stanovení hodnoticích kritérií.
Hlavní váhu při hodnocení nabídek, a sice 60 procent, bude mít počet čerpacích stanic, na kterých lze kartou platit. Spíše okrajový význam má nabídková cena (30 procent) a výše poskytnuté slevy na jeden litr benzinu či nafty (váha deset procent). Není to žádný výjimečný úlet; podle stejného vzorce pořizují tankovací karty také další ministerstva a státní úřady.
Tady se dostáváme k jádru problému. CCS Česká společnost pro platební karty garantuje, že její tankovací kartou lze zaplatit na 2100 čerpacích stanicích. Oproti tomu konkurenční vydavatelé karet se pohybují někde v rozmezí 900 až 1200 lokalit. „Fakt, že jsou v tomto počtu zahrnuty všechny značkové čerpací stanice s 80procentním podílem na prodaných pohonných hmotách, nikoho na ministerstvech nezajímá,“ reagoval jeden z oslovených manažerů.
Šéf W.A.G. Martin Vohánka
Dalším z kritiků je spolumajitel a šéf úspěšné firmy W.A.G. payment solutions Martin Vohánka. „W.A.G. není tradičním účastníkem státních tendrů, a to i z důvodů, které popisujete. Váha 60 procent předem diskvalifikuje ostatní uchazeče. Výsledná cena tomu bude odpovídat. Chce-li se stát chovat ekonomičtěji, měl by místo pokrytí reflektovat raději relevanci sítě pro danou státní organizaci,“ reagoval Vohánka.
Konkurenti uspějí jen zřídka
Dokud záleží více na počtu čerpacích stanic než na ceně, tak je výsledek prakticky vždy stejný. Hladce vyhraje CCS, u níž zůstávají prakticky všechna ministerstva a velké státní úřady. Například ministerstvo spravedlnosti vybralo poskytovatele tankovacích karet pro sebe i celou soudní soustavu na konci června. Opět tu měl počet stanic 60procentní váhu při hodnocení nabídek a opět vyhrála společnost CCS.
Stejného dodavatele v soutěži vybralo také ministerstvo obrany. „Požadovaná kritéria ve svém celku zajišťují transparentní, ekonomické a efektivní hospodaření s veřejnými prostředky. Počet stanic je dále důležitý i proto, že odběratelům poskytuje větší možnost výběru čerpací stanice v regionu podle aktuálně nejlevnějšího prodejce,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Petr Sýkora.
Co se týká ministerstev a dalších státních orgánů, tak CCS zkrátka sbírá jednu veřejnou zakázku za druhou. Jak ukazují záznamy v Registru smluv, konkurenti mají šance hlavně na krajské či městské úrovni. Například Axigon, náležící do firemní skupiny bývalého spoluvlastníka TV Prima Vladimíra Komára, uzavřel smlouvy s katastrálními úřady pro Jihomoravský a Liberecký kraj či s Pražskou vodohospodářskou společností.
W.A.G. payment solutions CZ má mezi klienty Národní divadlo, karty EuroShell používá třeba město Pardubice a Zdravotnická záchranná služba v Plzeňském a Libereckém kraji. Karty od Unipetrolu používá třeba Správa a údržba silnic v Plzeňském a Pardubickém kraji. Karty od státem vlastněného Čepra, kterému patří řetězec pump EuroOil, si objednala Česká pošta.
Skryté poplatky a malé slevy
Lídr trhu CCS má jednu silnou stránku a jednu slabinu. Hlavním trumfem je, že jejími kartami lze platit na zhruba 2100 čerpacích stanicích po celé České republice. Slabinou jsou vysoké poplatky; poté, co firmu v roce 2006 koupil americký poskytovatel firemních palivových karet FleetCor, své služby opakovaně navýšila.
Větší zákazníci mají individuální podmínky, ale u těch menších platí, že každý litr pohonné hmoty je u CCS v závislosti na měsíčním nákupu zpoplatněn částkou 0,55 až 0,80 koruny za litr. Při odběru do pěti tisíc litrů měsíčně se na klienta vztahuje poznámka pod čarou, která v praxi navyšuje poplatek o dalších 1,30 koruny za litr.
Stát neumí regulovat. Možná ani nechce
Vedle toho zákazník platí poplatky za vedení karty, distribuci daňového dokladu či změnu údajů na kartě. Další háček je v tom, že poplatky hradí nejen uživatelé karet, ale také provozovatelé čerpacích stanic. Podle zdrojů z čerpadlářské branže se za platbu kartou CCS odvádějí podobné poplatky jako za platbu bankovní kartou, tedy 0,4 až 0,9 procenta z hodnoty nákupu. Může se to zdát málo, ale v praxi tento poplatek pumpařům sebere jednu desetinu až jednu pětinu hrubé marže z prodeje pohonných hmot.
Čerpadláři si na to stěžují, ale většina z nich s CCS dál spolupracuje. Hlavně z toho důvodu, že jejími tankovacími kartami se v Česku hradí až 30 procent nakoupených paliv. Do konfliktu s CCS se kvůli poplatkům pustila před třemi lety Benzina. Na části jejích čerpacích stanic nešlo kartami CCS zaplatit. Konflikt se protáhl až do února letošního roku, kdy se obě strany sporu dohodly na podmínkách.
Současně CCS nenabízí žádnou, nebo jen malou slevu oproti běžným cenám na čerpacích stanicích. Pro srovnání: konkurenční distributor tankovacích karet Axigon, který spolupracuje se Shellem a Čeprem, nabízí slevu až 1,20 koruny za každý litr nakoupeného paliva. Účtuje si přitom pouze jeden poplatek, a sice vedení účtu jednoho zákazníka - bez ohledu na počet používaných karet.
Zákazník vydrží všechno
Aby těch poplatků nebylo málo, tak na počátku loňského roku připravila společnost CCS svým klientům nemilé překvapení. Začala jim účtovat ekologický poplatek ve výši 0,19 koruny za každý natankovaný litr nafty. CCS se totiž spolu s mateřskou společností FleetCor zapojila do mezinárodního programu Clean Advantage s cílem snižovat emise oxidu uhličitého. Firmy a živnostníci, kteří dodatečný poplatek hradit nechtějí, jej musejí aktivně odmítnout.
Vysoké poplatky a podobné „novinky“ vedou k tomu, že firemní zákazníci od CCS houfně utíkají. Důkazem mohou být finanční výsledky této společnosti. Ještě v roce 2012 vykázala tržby ve výši 14,8 miliardy korun, podle posledních známých čísel z roku 2017 to bylo už jen 10,7 miliardy. Čistý zisk ve stejném období klesl z 256 na 167 milionů korun.
Část dlouholetých zákazníků u společnosti zůstává bez ohledu na jakékoli změny v cenové politice. Patří mezi ně i ministerstvo životního prostředí - na základě smlouvy z roku 1992. Podle úřadu není pro změnu dodavatele v současné chvíli důvod. Vzhledem ke komplexní nabídce od CCS je prý její nabídka nejvýhodnější.
Čtěte také:
CNG ano, LPG ne. Stát chce u dálničních poplatků zvýhodnit jen některá ekologická auta
Vítězem miliardového tendru Lesů ČR je skupina Petra, může získat až deset kontraktů
Čerpací stanice značky EuroOil asi zmizí z českého trhu. Čepro hledá nového partnera
