Levný benzin už došel, zbylý bude v příštích letech zdražovat
Jestli zdraží pivo, padne vláda, říkávalo se v Čechách před rokem 1989. S jasným odkazem na tuto průpovídku vzpomínal minulý týden na staré časy statný šedesátník s pivním bříškem v žižkovské hospodě: „Zbláznili se, 32 korun za litr? Ten benzin je už tak šíleně drahý, že jsme si se starou říkali, že prodáme auto. Jestli ho budou ještě zdražovat, ten kapitalismus padne, to mi věř!“ vykřikoval.
Jenže benzin je - paradoxně - stále levnější, než býval za komunistů, tedy vzhledem k výši průměrného platu. Jestliže dnes stojí litr 32 korun, za průměrný plat 18 tisíc korun si ho můžete koupit 562 litrů. V roce 1989 stál litr benzinu osm korun a za průměrný plat 3161 korun jste si ho mohli koupit 395 litrů. Nicméně ve srovnání s minulými roky jsou motorová paliva drahá, dražší, než jsme byli zvyklí. V této souvislosti se jeví v podstatě dvě základní otázky. První, proč je cena tak vysoká? A druhá, jestli je realistické očekávat změnu tohoto trendu, tedy zlevnění benzinu a nafty, anebo jestli si na jejich stále vyšší ceny budeme muset prostě zvyknout?
Důvodem vysokých cen benzinu a nafty je samozřejmě kromě vysoké ceny ropy také spotřební daň. Dalšími faktory v řadě jsou náklady na výrobu benzinu a marže prodejců.
Ropa celosvětově dochází. Odhaduje se, že zásoby vydrží ještě maximálně čtyřicet let, ale poptávka po ní stále stoupá. Prudký růst asijských ekonomik je spojen se spotřebováváním stále většího množství této suroviny a vyspělý zbytek planety také nijak nešetří. Cena ropy tedy zjevně v příštích letech a desetiletích poroste a s ní i cena benzinu a nafty. Okamžité a výrazné zlevnění pohonných hmot by mohlo přinést snížení spotřebních daní, což by však kromě radosti motoristů přineslo i významný výpadek v daňových příjmech. Státní rozpočet České republiky, stejně jako většiny zemí Evropské unie, je stabilně deficitní s tlakem na stálé zvyšování mandatorních výdajů, takže ke škrtnutí spotřebních daní na pohonné hmoty není žádný prostor.
Úspory v nákladech na výrobu benzinu také očekávat nelze. Naopak, vzhledem k zájmu o čistší životní prostředí a tedy o kvalitnější pohonné hmoty se náklady na rafinaci ropy budou zvyšovat. A marže prodejců představují v konečné ceně jen jednotky procent, z nichž už není moc kam klesat.
Z toho všeho vyplývá, že důvody k optimistickým nadějím, že benzin zase zlevní, nejsou na skladě. Nezbývá než si zvyknout, že ropné krmení motorů už není levné a bude dražší. Zvykejme si žít s tímto upírem a s tím, že jeho apetit poroste.
Alternativní pohony dopravních prostředků budou nakonec nutností, ale pro nejbližší desetiletí nám žádnou ekonomickou výhodu nepřinesou. Výroba bionafty je stále dražší než výroba běžné nafty, byť je barel ropy již za 75 dolarů, a bez dotací by byla naprosto nekonkurenceschopná. Vodíkové automobily jsou zatím pouze ve fázi prototypů, odhady jejich prvních komerčních prodejů oscilují mezi roky 2009 a 2025 (viz stranu 28) a o ceně se zatím nikdo ani nebaví. Doprava prostě bude drahá.
Jiná věc je, že zmíněný žižkovský opilec měl v hlubší rovině pravdu. Růst cen pohonných hmot je přímo odvozen od růstu ceny ropy a vysoká cena ropy kapitalismus, či přesněji současný ekonomicko-politický systém zemí Evropské unie a Severní Ameriky, skutečně podkopává. Napříč zeměkoulí – v Rusku i v Latinské Americe - jsme svědky toho, jak dochází ke znárodňování producentů ropy, a to ke spokojenosti občanů daných zemí. Čím dále tím více lidí i politiků dochází k přesvědčení, že primární zdroj energie nemůže být soukromým majetkem, ale že musí být pod kontrolou státu.
Významný americký politolog Fareed Zakaria popsal v komentáři pro týdeník BusinessWeek, jak drahá ropa vede k podpoře autoritářských režimů na Blízkém východě i v Africe. Tamní vládcové mají díky drahé ropě plné státní pokladny, a tedy mohou udržovat svoji autoritu nejen posilováním bezpečnostního aparátu, ale také stále štědřejšími sociálními programy pro své poddané. Americká a evropská úsilí o změny těchto režimů vyznívají naprázdno.
Zakaria se domnívá, že kdyby všichni pánové s bříškem vyměnili svá nenažraná „es-ú-véčka“ (sportovně užitkové vozy s vysokou spotřebou) za obyčejné osobní automobily s poloviční spotřebou, mohli by pohnout cenou ropy směrem dolů a ropní šejkové by přišli o významnou část svých příjmů. Pravděpodobnost naplnění Zakariovy ideje je zoufale nízká, ale žižkovský opilec může být prvním v pořadí.
