Jmenuji se Šimáně. Jiří Šimáně.

Kapitola LV.

Rovina za poplatek * Zkuste to nejdříve v ZOO! * Pěkný a útulný Irák * Jak si zahrát v bondovce

Rovina za poplatek

Dávno není tajemstvím, že někteří čeští fotbaloví rozhodčí si vzali úplatek od obou soupeřících týmů a pak pískali „rovinu“. Podobně podle zkušeností některých českých manažerů jednají i někteří policejní vyšetřovatelé. Nejprve si nechají zaplatit, aby zahájili trestní stíhání manažerů konkurenční firmy. A po určité době si nechají ještě lépe zaplatit od obviněných, aby jejich stíhání zase zastavili. Spravedlnost si nakonec přijde na své a policajt taky. Divíte se ještě, že v posledním roce prudce vzrostl zájem o práci u policejního sboru?

Zkuste to nejdřív v ZOO!

„Teorie je, když něco víme, ale nefunguje to. Praxe je, když něco funguje, ale my nevíme proč.“ Agenda 2010 ČSSD má ve svém programu kapitolku „Efektivní státní správa a boj proti korupci“, kde se pod bodem d skrývá bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení teze „Reforma bezpečnostního systému (Policie ČR a zpravodajských služeb)“. Z toho vyplývá, že sociální demokracie zřejmě chce sloučit teorii s praxí: Nic už nebude fungovat, a nikdo nebude vědět proč! Ochránci zvířat budou sice protestovat, ale jděte to proboha nejdřív vyzkoušet na zvířatech!
Kvazipremiér Topolánek se prý zase na policejním kongresu dopustil výroku: „Vítám tuto příležitost, kdy s vámi mohu mluvit z očí do očí, a nikoli nepřímo, prostřednictvím komentářů ke kauzám, které po mně vyžadují média. Z těchto výstupů nejsem vůbec šťastný, to mi věřte.“ (Jako by mu sama Prozřetelnost dala pocítit, jak je asi nám!) Pak ještě dodal: „…ta nedůvěra je naše společná hanba. A my se musíme společně zasadit, že postupně zmizí. Vy tím, že budete pilně pracovat. Já tím, že vám do toho nebudu mluvit. Opravdu, jestli se mě někdo přijde zeptat, zda smí toho nebo onoho začít stíhat, srazím ho ze schodů. To nemyslím upřímně, ale smrtelně vážně.“ (To „nemyslím“ mu upřímně věříme. Jinak i nám už došla sranda!)
Ale on pokračoval! „Je jasné, že ona nedůvěra plyne z rozpačitých výsledků několika kauz z těch mnoha tisíc, které policie šetří. A já nijak nezakrývám, že jako občan Mirek Topolánek jsem z řady věcí zděšen. Musíte ale chápat, že jako premiér nemohu rychle a rázně zjednat nápravu.“ (To by nás však po tom půlročním tahání za fusekli už ani v nejdivočejším snu nenapadlo!)
„Na to nemám pravomoci – a je to dobře. V této zemi musí být konečně všem zřejmé, že premiér není žádný deus ex machina, který se snese z oblaků a zařídí či přímo nařídí zatčení 'nepřátel státu', šibalů, tunelářů, či jak znějí všechny ty v minulosti užívané zpolitizované termíny. Já se jako konzervativec držím starého dobrého slova zločinec.“ Toto a ještě mnohé jiné tam řekl ten starý dobrý konzervativec. Asi by se státu vyplatilo, koupit i jemu permanentku do ZOO. Paroubek už tam čeká.

Pěkný a útulný Irák

S Irákem a Íránem se to má asi jako s oním nebožákem, který přišel za rabínem, že má ukrutně malý byt, a rabín mu poradil si do bytu vzít kozu. Když si za týden přišel ten nébich stěžovat znovu, poradil mu rabín si tam nastěhovat ještě kravku. A tak dál, až byl z toho stěžovatel nébich na mašli. Pak mu rabín poradil vše z bytu vystěhovat - a bývalý stěžovatel ho zahrnul chválou a vděkem, jaký že to má teď velký a čistý a voňavý byt.
Iráčané se velmi nenáviděli s Íránci a v minulých letech to miliony z nich stálo životy. Po nějaké době, co Američané vlétli do Iráku udělat pořádek na texaský způsob, si najednou v americké režii zvolený irácký prezident Tálabání raději třese rukou s íránským prezidentem Ahmadínežádem a třese se, až si potřese i se syrským prezidentem Asadem. Zřejmě jim už došlo, že kdyby vyprovodili Američany, tak by to tam pak měli docela pěkné a útulné a že sousedi jsou vlastně docela fajn lidé.
Historickým americkým přínosem může být nikoliv tedy to, že přišli a přinesli tak nějak po svém „svobodu a demokracii“, ani to, že zůstali a dělali jen dusno, neboť nepřinesli spravedlnost, ale paradoxně to, že by odešli. A dost možná, že by izraelským politikům šlo lépe k figuře, kdyby se bavili se svými sousedy přímo, a ne přes Washington. Vždycky, když to dělali, se totiž domluvili. Určitě je to také tím, že úplně stejný příběh, jako ten o rabínovi, si vyprávějí jejich sousedé o Nasredínovi.

Jak si zahrát v bondovce

Pakliže se nějaký český byznysmen podíval na nového Jamese Bonda, musel uznat, že spolumajitel soukromé letecké společnosti Travel Service Jiří Šimáně musí mít dost peněz, když si dovolil zaplatit skrytou reklamu v tomto globálním megafilmu. V první polovině filmu diváci vidí na letišti pár vteřin obrovský boeing s nápisem Travel Service, který zaplní celé plátno. Šimáně se týdeníku EURO přiznal, že film sice ještě neviděl, ale volalo mu na toto téma už mnoho přátel. Jak se dostalo jeho letadlo do bondovky, sám neví. „Filmařům jsme půjčili naše letadlo dvakrát a za to zaplatili. O tom, že boeing s nápisem Travel Service bude hrát – zadarmo - takovou roli, jsem opravdu nevěděl,“ tvrdí Šimáně. Takto asi vypadá kapitalismus s lidskou tváří.