Předvolební atmosféra v Německu je poklidná, snad nejklidnější v poválečné době. Strany spíše uspávají, než mobilizují. Dychtivé očekávání výsledku letos chybí, stejně jako varování, že právě tyto volby rozhodují o životě budoucích generací. Stali se Němci lhostejnými?
Nikoli. Příčina je jinde. Německo je fungující demokracií. Ze žádné politicky relevantní strany dnes nevycházejí signály, které by v národě vyvolávaly emoce, obavy či odpor a tím burcovaly voliče. Rozdíly mezi pravicí a levicí se stírají, klasický proletariát neexistuje stejně jako klasičtí kapitalisté. Těžištěm společnosti je početná střední vrstva, o jejíž přízeň se politikové ucházejí. Jak se vytrácejí hranice mezi levicí a pravicí ve společnosti, stírá se tento rozdíl i v politice. U voličů pak slábne přesvědčení, že je třeba se voleb zúčastnit. Malý zájem o volby není ani tak výrazem lhostejnosti jako projevem pohodlné spokojenosti.
Hospodářským turbulencím, které otřásly řadou zemí, se Německo vyhnulo. Nutno poznamenat, že vlastním přičiněním a vlastní zásluhou. To je fakt, který německý volič vnímá a oceňuje. Odměnou politikům je důvěra k vládnoucím i opozičním stranám. Oba tábory totiž našly v kritické době společnou řeč v zájmu země. Z toho pramení i určité sympatie vůči vzniku vlády velké koalice. Politický konsenzus se mnohým jeví jako rozumnější řešení než politický konflikt. Tím spíše, že německé problémy mají svůj původ více v zahraničí než doma.
Před volbami je nedostatek kontroverzních témat
Německo je před letošními volbami politicky nudné. Vyloženě kontroverzních otázek je málo. Konflikty z minulosti jsou do značné míry přežité či překonané. Jeden příklad za všechny. V zásadě celé politické spektrum se hodlá zříci atomové energie. Strana, která dříve zakládala vášnivou předvolební agitaci na atomové hrozbě, nyní v nouzi přichází s návrhem, aby jeden den v týdnu byl vegetariánský. I to o něčem vypovídá.
Dojem politické harmonie je pomíjivý. Německé hospodářství potřebuje čerstvou pracovní sílu, jestliže chce obstát ve světové konkurenci. Technické a vědecké zázemí, logistika i infrastruktura jsou k dispozici, finance a trhy také. Začíná ale chybět pracovní síla. Současné milionové řady cizinců bude nutno rozšířit o další migranty, tedy i o voliče. A zde se, zatím téměř nepozorovatelně, formuje nový volební potenciál.
Již dnes disponují voliči s migrační minulostí přibližně desetinou všech hlasů. Naprostá většina německých Turků se přitom hlásí k takzvané levici. Zatím. Co když se v budoucnu stane kritériem pro volební preferenci například náboženství nebo migrační původ? Vyloučit takový scénář určitě nelze. Tradiční německé politické struktury by se pak otřásly ve svých základech. Po letošních volbách ale žádné zemětřesení ještě nebude.
Autor je čestným předsedou Sdružení českých podniků v Německu
Čtěte také:
Německá předvolební kampaň je zatím ospalá
Reformy v Německu usnuly. Překryl je vleklý boj s dluhovou krizí