Když vyjdete z vězení, zjistíte, že mezi ním a svobodou není velký rozdíl, říká členka Pussy Riot Marija Aljochinová
Bílý kožíšek, oranžové vlasy, kulatý obličej a oči modré jako pomněnky. Marija Aljochinová vypadá jako panenka. To by ale nesměla kouřit a mluvit sprostě. Jedna z nejslavnějších aktivistek současnosti, známá hlavně coby členka punkové skupiny Pussy Riot, kritička režimu Vladimira Putina, veganka a feministka přijela zhruba na týden do Česka. Rozhovor nám poskytla v Jihlavě, kde na festivalu dokumentárních filmů mluvila o ruském vězení, ve kterém strávila skoro dva roky. Byla odsouzena za to, že s kolegyní Naděždou Tolokonnikovovou vtrhly do pravoslavného chrámu, kde začaly zpívat punkovou modlitbu Bohorodičko, vyžeň Putina. Po návratu z vězení se Aljochinová místo provokacím věnuje spíše podpoře vězňů, akce v chrámu ale nelituje.
* Jak teď vlastně žijete? Podle toho, co jsem se dočetl na internetu, jezdíte po festivalech všude po světě. Když jsme kouřili, říkala jste mi, že po Česku se chystáte do Mexika…
Většinu času trávím v Rusku a jednou za několik měsíců někam jedu. Práce v Rusku je důležitější než zahraniční aktivity. Žiju v Moskvě, ale často cestuju do regionů, většinou do trestaneckých kolonií nebo do míst, kde bydlí bývalí vězni.
* Vzhledem k tomu, že žijete svůj občanský život v Moskvě, sleduje vás někdo? Máte svého policistu?
Mám odposlouchávaný telefon, ale to je u lidí v opozici běžná věc. Používají nějakou starou technologii, protože než začnu mluvit, vždycky se ozve takový strašný zvuk, něco jako vžžž…
* Kdy jste ten zvuk poprvé uslyšela? Po návratu z vězení?
Ano. Koupila jsem si telefon a ozvalo se to. Když jedeme do regionů, tak nás sledují. Ale to nevadí. Hlavní problém je, když začnou používat násilí. Od té doby, co Putin anektoval Krym, se to prudce zhoršilo. Pochopili, že můžou použít násilí proti lidem, kteří s nimi nesouhlasí, a tak to dělají. My nejsme výjimkou. Před pár dny jeden 76letý muž přišel na Rudé náměstí s transparentem, že Putin je zkorumpovaný, a skupina mužů k němu přistoupila, zbili ho a polili jedovatou tekutinou. Proti těmto lidem se těžko brání. Začalo to po olympiádě v Soči. Vláda si uvědomila, že je silná a že může cokoli. I na území jiných států.
* Když máte odposlouchávaný telefon, máte nějaký spolehlivý způsob komunikace?
Na důležité mítinky s sebou nenosíme telefony. Naše kancelář je odposlouchávaná. Vím, jak to zní tady pro vás. Ale když jste uvnitř, tak si na to zvyknete.
* Byla vaše zkušenost z vězení tím nejsilnějším, co jste v životě zažila?
To je těžká otázka. Představte si, že vás zatknou. Dají vás nejdříve na samotku do vazby a řeknou vám, ať se svléknete a uděláte dvacet dřepů. To je samozřejmě šok. Pak ale začnete přemýšlet a uvědomíte si, že každá jejich akce musí mít povolení, a pokud víte, jaká máte práva, tak můžete říci ne. To vás vězení naučí. A taky vás naučí, že každým svým slovem udáváte etickou normu. A když z vězení vyjdete, zjistíte, že není žádný velký rozdíl mezi vězením a svobodou. Stejné etické rozhodování existuje i v našem normálním životě každý den. Nebojím se těch atributů, jako jsou mříže nebo cely atd. Bála jsem se toho, že udělám eticky špatné rozhodnutí, a bojím se toho i v životě. Protože to lidé uvidí. Je to zodpovědnost.
* I silní lidé ve vězení eticky selžou. Připustil to i náš bývalý prezident Václav Havel, že během prvního uvěznění podlehl věznitelům a morálně selhal. Vám se to nestalo?
Měla jsem štěstí, že mě podporovali lidé ve světě. Znamenalo to, že jsem ve vězení neměla právo mlčet. Takovou pomoc nikdo neměl. Tak jsem se snažila dělat, co bylo v mých silách. Když mě převezli do vězeňské kolonie, napsala jsem článek, pak mě dali na samostatnou celu, kde jsem strávila půl roku. Žalovala jsem je u soudu a dvakrát jsem vyhrála. Osm zaměstnanců vězení bylo propuštěno a došlo ke zkrácení pracovní doby vězňů. Předtím ženy pracovaly 12 nebo i 14 hodin, potom už jen osm a správci opravili vězeňské budovy. Je to aspoň něco. Slyšela jsem názor, že je to k ničemu, protože ve vězení se má pykat. Ale já věřím, že každá malá aktivita ten systém mění. Systém neexistuje ve vesmíru, patří lidem, i když jsou to stráže. Potkala jsem ve vězeňském systému hodně zajímavých lidí. Není to tak, že je všechny nenávidím.
* Na Wikipedii jsem se dočetl, že jste si požádala o přeložení na samostatnou celu. Měla jste s ostatními vězeňkyněmi nějaký problém?
Vztahy byly dobré. Ale vždycky, když jsem se někde objevila, tak tam začaly nějaké represe. Třeba jsem přišla do nějaké budovy a lidem tam začali odepírat právo na telefonní hovory, na osobní setkání. Jediný způsob, jak dál bojovat proti vězení, byl ze samotky. Pak aspoň netrpěli lidé kolem mě. Když jsem pak měla první úspěchy u soudu, přesunuli mě do jiné kolonie.
* Po propuštění z vězení jste založila sdružení Zona Prava na podporu lidí ve vězení a Media Zona, zpravodajský portál informující o podmínkách v ruském vězeňství. Dá se říci, že vás vězení změnilo, že se místo akcí s Pussy Riot zabýváte serióznější prací, spíše myslíte na jiné lidi, kteří jsou v nouzi?
Od olympiády v Soči nebyly prakticky žádné veřejné akce proti vládě. Je ale přece nudné uzavřít se v jedné identitě. To je zku…á cenzura. Zona Prava a Media Zona, to je každodenní práce. V umění budeme dělat něco jiného.
* Kolik lidí sleduje Media Zona?
Předevčírem jsme zjistili, že jsme na dvanáctém místě ze všech médií v Rusku, což je fantastické. Počet našich zaměstnanců ani naše finanční možnosti se nemohou srovnávat s velkými médii. Přesto máme 950 tisíc návštěvníků za měsíc.
* A projekt Zona Prava měl nějaký úspěch?
Myslím, že ano. Máme dobré právníky z organizací jako třeba Agora. Poskytujeme pomoc vězňům, kteří jsou smrtelně nemocní a měli by dle zákona být propuštěni, aby se mohli léčit, ale to se neděje a oni místo toho umírají ve vězení. Několik lidí jsme dostali ven z vězení. Dva vysoce postavení generálové z vedení věznic museli rezignovat, jeden skončil ve vězení.
* Existují teorie o tom, že jste placeni západním tajnými službami. Jak tedy financujete své aktivity, jestli to není tajné?
Není to tajné. Většina příjmů je z přednášek. Dále nám pomáhají neziskové organizace. Dostáváme dary od jednotlivců.
* Jaký máte roční rozpočet?
To nevím.
* Dobře, je to třeba jeden milion rublů?
Milion je tak na měsíc.
* Takže za rok dvanáct milionů?
Možná. Problém je, že objem roste a těžko se dá spočítat další půlrok. Pořád rosteme a zveme hodně nových lidí a pomocníků.
* Když se ohlédnete zpátky na vaši známou akci, kdy jste vtrhly do chrámu Krista Spasitele a natočily tam video, jak skáčete do výšky a kopete kolem sebe, říkáte si, že jste byla mladá a trochu hloupá, anebo je to akce, za kterou si stojíte? Rozlišujete své akce na lepší a méně povedené? Kvalita mohla být lepší. Ale připravovaly a zkoušely jsme jen tři týdny. Kdybychom zkoušely déle, akce by vypadala lépe. Ale jinak jsem pořád stejně mladá.
* V době, kdy jste akci chystaly, vás asi nenapadlo, že skončíte ve vězení.
Jasně že ne. Ale nebyly jsme jediné, kdo šel do vězení, aniž by ho to napadlo.
* Jestliže teď plánujete něco s Naděždou Tolokonnikovovou, myslíte na to, že byste mohly skončit ve vězení a že obě máte děti? Cenzurujete se trochu?
Způsob, jakým žijeme v Rusku, a naše lidskoprávní práce, to je to samé, jako kdybychom dělaly přímé akce. Když nás budou chtít uvěznit, udělají to. Ale teď mají jiné metody. Vězení už není vrcholem. V únoru zabili Borise Němcova, diskurz se změnil. Ale nebojíme se. Když se pořád bojíte, nezbude vám čas žít.
* Putin je mezi Rusy velmi populární. Věříte, že se režim v Rusku může nějak změnit? Co by se muselo stát?
Nejsem člověk, který by rád mluvil o budoucnosti. Žiju přítomností. Ale důležité je, aby existoval dialog mezi lidmi na Západě a v Rusku, a to mimo politiku. Všichni vědí, že politici lžou. Přímá výměna názorů mezi lidmi mění svět. Věřím, že když Rusové budou blíže evropské kultuře, pochopí, že mezi lidmi není velký rozdíl. Pocit výlučnosti Ruska, velkého impéria, zmizí. Celá propaganda se rozplyne.
* Vaší příští zastávkou je Mexiko. Co tam budete dělat?
Jsem tam pozvaná na festival, kde budeme mluvit o svobodě. Ukážeme video, které jsme pro festival připravili, nazvané Vězení je všude kolem nás. (Marija Aljochinová si hraje s fialovým plyšovým slonem – pozn. red.) Vidíte tohohle slona? Koupila jsem ho na aukci pro politické vězně. Po aukci byla galerie přinucena opustit budovu. Ale vydělali jsme nějaké peníze. l
Když nás budou chtít uvěznit, udělají to. Ale teď mají jiné metody. Vězení už není vrcholem. V únoru zabili Borise Němcova, diskurz se změnil. marija aljochinová (27) • Politická aktivistka známá především coby členka punkrockové skupiny Pussy Riot. • Studovala žurnalistiku, ale v roce 2012 byla spolu s Naděždou Tolokonnikovovou odsouzena za výtržnictví a nastoupila dvouletý trest vězení v permské trestanecké kolonii. • Za její propuštění se přimlouvala řada západních politiků a umělců, mimo jiné třeba Paul McCartney nebo Madonna. • Obě aktivistky byly propuštěny v prosinci 2013 společně s Michailem Chodorkovským v rámci prezidentské amnestie před olympiádou v Soči. • Aljochinová žije v Moskvě a má syna Filipa. Od té doby, co Putin anektoval Krym, se to prudce zhoršilo. Pochopili, že můžou použít násilí proti lidem, kteří s nimi nesouhlasí, a tak to dělají.
O autorovi| Petr Horký horky@mf.cz
