Máme štěstí, že se 30 let vezeme na vlně ekonomického rozmachu, říká čínský miliardář Jeffrey Kang
Nikdy jsem nepotkal tak optimistického člověka, jako je Jeffrey Kang. Když jsme se po rozhovoru rozloučili, nemohl jsem se zbavit dojmu, že tento šestačtyřicetiletý Číňan žije v nereálném světě: všude plno příležitostí a nekonečná jízda na vlně rostoucí čínské ekonomiky“. Nakonec to však možná dává smysl. Komu se totiž za pět let od založení firmy podaří vybudovat obrovskou společnost, která má na burze v Hongkongu tržní hodnotu přes dvě miliardy amerických dolarů?
Zakladatel největší čínské e-commerce platformy Cogobuy, kde si firmy objednávají elektronické a IT komponenty, přitom nejprve o podnikání moc nepřemýšlel a svou kariéru začal vlastně z nutnosti.
Kariéra u montážního pásu
Poté, co Jeffrey Kang dostudoval na Jihočínské technické univerzitě v čínském kantonu Kuang-čou elektrotechniku, přestěhoval se do prudce se rozvíjejícího šen-čenu, města v deltě Perlové řeky u hranic s Hongkongem. Šen-čen byl od roku 1979 jednou z prvních speciálních ekonomických zón v Číně, která lákala investice hlavně ze západního světa. A na začátku 90. let, kdy Kang dostudoval, město nabízelo pro mladé lidi obrovské možnosti.
Zpočátku však nic nenasvědčovalo, že se osud mladého inženýra bude vymykat.
Kang, jemuž se na studium skládala celá rodina, začínal u pásu, kde vyráběl desky s plošnými spoji a boxy na reproduktory. Postupně se však ze svářeče a poslíčka vypracoval na vedoucího skladu a údržby, a jelikož měl štěstí OE možná nejvíc štěstí z celé továrny OE podařilo se mu ve firemní hierarchii stoupat výš a výš. Prošel jsem celým výrobním procesem od těch nejhorších prací. Na začátku jsme neměli svářecí helmu ani klimatizaci. O elektrickém větráku jsme si mohli nechat zdát,“ vypráví podnikatel, který se loni dostal do žebříčku světových dolarových miliardářů.
Za půl roku změnil práci a nastoupil jako obchodník do japonského Panasoniku, kde prodával elektronické součástky. Byl úspěšný a teprve tady opravdu začala jeho kariéra. Vypracoval se na nejlepšího obchodníka a v aglomeraci Šen-čenu prodával třeba firmě Huawei, která tehdy byla mým menším klientem“. Brzy však narazil. V devadesátých letech nebylo myslitelné, aby Číňan zastával v zahraniční firmě řídící pozici.
Kang tak měl před sebou perspektivu, že zůstane pořád jen“ nejlepším obchodníkem.
Netrvalo mu však dlouho, než přišel na to, že založí vlastní firmu. Využil nashromážděných kontaktů i znalosti trhu elektronických součástek. V roce 1995 tak vznikla firma Comtech. Když se podíváte na mou zkušenost, pocházím z velmi chudé dělnické rodiny. Měl jsem však to štěstí, že jsem mohl vystudovat univerzitu a získat diplom a pak naskočit do rozjeté ekonomiky,“ hodnotí zpětně. Čína se pomalu stávala výrobnou světa“, kapitalistickou ekonomikou, v jejímž čele stojí komunistická strana. Podle Kanga v té době v Číně vznikl vysoce efektivní a jedinečný ekosystém výrobních firem a dodavatelských řetězců.
Comtech vstoupil v roce 2004 na burzu, ale začátek konce pro něho znamenala finanční krize v roce 2008. Akcie firmy se propadly a dnes se obchodují za pár centů. Kanga to nezlomilo a pokusil se chytit další vlnu. Ekonomiku měnil internet, který se v prvním desetiletí 21. století začal rozšiřovat i v Číně, a Kang založil v roce 2011 novou firmu Cogobuy. Z ní za pouhých pět let vyrostla největší nákupní platforma elektronických součástek v Číně, v níž je Kang s 51 procenty největším majitelem. Firma je něco na způsob křížence Alibaby a Amazonu. Je to jakési velké online tržiště, kde si firmy i lidé nakupují přímo od výrobců IT součástky.
Lákadla sdílené ekonomiky
V roce 2013 pak Kang spustil další projekt: IngDan. Prostřednictvím této online platformy obchodují začínající startupy i zavedení výrobci, kteří mají podnikatelský nápad, s dodavateli komponentů i koncovými zákazníky. Samotná platforma slouží jako prostředník, který firmy páruje“ a funguje také jako designový konzultant a poradce.
IngDan patří do tzv. sdílené ekonomiky, jejímiž neznámějšími představiteli jsou ubytovací portál Airbnb či taxislužba“ Uber. Stejně jako Uber není naše FIrma jen o pronajímání vozů, ale o jejich sdílení. IngDan je Uberem výrobního průmyslu,“ tvrdí Kang. Firma má pobočky v Hongkongu, Silicon Valley, Izraeli či Itálii. V Hongkongu už je také od letošního března otevřeno první centrum zkušeností“, což je showroom podobný obchodům Apple, kde startupy z celého světa vystavují své inovativní produkty.
Za necelé tři roky od spuštění nashromáždila firma přes deset tisíc vývojářů chytrého hardwaru, z nichž 80 procent pochází z pevninské Číny. Platforma je propojuje s více než osmi tisícovkami výrobců, hlavně elektronického zboží v Šen-čenu a okolních městech. Kang si slibuje, že jeho platforma zpětně pomůže dál zlepšit úroveň čínského výrobního sektoru.
IngDan se teď chystá expandovat na západní trhy, kde podle něj lze nalézt potenciálně velké množství talentovaných lidí, kteří by své plány mohli uskutečnit prostřednictvím IngDanu. Kang má pořád velké sny. Od prvopočátku jsme se chtěli stát první mezinárodní internetovou firmou, která pochází z Číny, ale působí globálně,“ říká.
Kang si současně stěžuje na uzavřenost většiny čínských podnikatelů a jejich malou odvahu“. Podle něho dnes podnikání v Číně není volba z nutnosti“ jako v jeho případě. Podnikání je dnes móda,“ říká s tím, že mladí podnikatelé musejí být trpělivější. Nebojte se, když zkrachujete.
Úspěch je jen otázkou času,“ věří Kang.
V 90. letech nebylo myslitelné, aby Číňan zastával v zahraniční firmě řídící pozici. Kang tak měl před sebou perspektivu, že zůstane pořád „jen“ nejlepším obchodníkem.
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
