Stát zaplatil za ztráty v ČKA 230 miliard korun
EURO: Činnost agentury by měla být podle rozhodnutí vlády ukončena v roce 2007. Je to reálné a co je proto třeba udělat? ŘEŽÁBEK: Je to jistě reálné. To nejpodstatnější již bylo uděláno. V roce 2001, při svém nástupu do funkce, jsem dostal za úkol připravit ukončení činnosti agentury a dosud platným zákonem stanovené datum 2011 z tohoto pohledu nemělo být rozhodující. Diskutovali jsme s tehdejším ministrem financí Rusnokem a předsedou ČSSD Špidlou, co dále s agenturou, a já tehdy předložil svou vizi. Ta spočívala v záměru věnovat se velkým podnikům, což byla věc, kde stát chtěl více uplatnit svůj vliv vzhledem k sociálním dopadům případných bankrotů. Zbylá aktiva jsme chtěli z podstatné části vyřešit do vstupu do EU. Z poklesu naší bilanční sumy je zřejmé, že se nám to podařilo.
EURO: Kolik aktiv jste zde řešili a kolik jich ještě zbývá? ŘEŽÁBEK: Jsou to gigantické sumy a naše současná bilanční suma činí zhruba 170 miliard korun, což však zahrnuje i položky, s kterými nemůžeme nic dělat, i aktiva, kde proces jejich zpeněžení již běží a bude v dohledné době ukončen. To, co nemůžeme řešit my, jsou věci, které mají vazbu na stát. Tím mám na mysli, že téměř polovina naší bilanční sumy je pohledávka za státním rozpočtem a i to je téma, o kterém jsme s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou nedávno diskutovali. Pan ministr se měl ptal na názor na případné jednorázové řešení této pohledávky a myslím, že tento návrh by měl být v nejbližší době projednáván ve vládě. Myslím, že by to bylo správné řešení.
EURO: A je rozumné jednorázově zaplatit celou ztrátu, když budou nejspíše přicházet i další aktiva, jak se stalo nedávno s pohledávkami ČD či zdravotních pojišťoven? ŘEŽÁBEK: Existuje na to více pohledů. Na naší dozorčí radě vedl ministr Sobotka s jejími členy polemiku, jak dále postupovat. Členové dozorčí rady soudili, že by asi bylo vhodné, aby pro transakce, o nichž jste hovořil, stát rovnou poskytoval agentuře finanční prostředky. Tím by další ztráty nevznikaly.
EURO: Kolik vlastně stát zaplatil za dobu fungování agentury za špatná aktiva? ŘEŽÁBEK: Je to něco přes 230 miliard korun. To číslo vypadá obrovské, ale na druhou stranu si od toho musíme odečíst nákladové úroky. Agentura byla postavena před nutnost provést určité transakce, ale zdroje na jejich financování stát poskytuje s určitým zpožděním, a tak si musíme půjčovat na trhu. Když potom úroky z těchto půjček odečteme, dostaneme se někam na 120 miliard korun čistých ztrát z aktiv převedených do agentury. To je podle mého velmi dobrý výsledek.
EURO: Vždyť se hovořilo o tom, že náklady na sanaci bankovního sektoru, které z velké části nesla ČKA, dosáhly několika stovek miliard.
ŘEŽÁBEK: To záleží, zda do ztráty počítáte zmíněné nákladové úroky. Pokud by se tak jako v jiných zemích nejprve poskytly peníze a teprve potom realizovaly transakce se špatnými aktivy, tak by ztráta vykázaná agenturou byla mnohem menší.
Je ale korektní také říci, že některá aktiva převedená do agentury měla stoprocentní výtěžnost. O agentuře se píše především v souvislostech s problémy, ale když se něco povede, tak se objeví jen krátká zpráva ČTK. Mezi vyložené ziskové operace patřil například prodej našeho podílu ve Škodě Auto. I z ČSOB jsme dostali úvěry, které byly považované za špatné a my jsme je dokázali stoprocentně inkasovat.
EURO: Vždy se diskutovalo především o tom, zda nedochází k dalšímu znehodnocování aktiv v době, kdy jsou ve správě agentury. Zlepšuje se hospodaření agentury? ŘEŽÁBEK: Konsolidační banka podléhala původně regulačním pravidlům pro banky. Byli jsme jedna z nejpřísněji sledovaných bank v republice. Auditoři pak objektivně hodnotili naši práci. Kromě toho zde proběhla kontrola ministerstva financí, jejímž jediným kritickým závěrem bylo, že tehdejší management používal služební vozy též k soukromým účelům, například k cestám domů z pozdních večerních jednání, jak je mimochodem zcela normální a legální v ostatních státních firmách. Dozorčí rada je dnes složena z členů zvolených Poslaneckou sněmovnou a ti se také zabývají kontrolou našich transakcí. Z iniciativy dozorčí rady zde proběhl forenzní audit a v jeho rámci jsme došli k potřebě dopracovat některé postupy, abychom se vyhnuli důsledkům možné provozní slepoty. Na druhou stranu auditoři nepřišli na žádné významné pochybení při nakládání se svěřenými aktivy. Nyní se tento audit opakuje, protože dozorčí rada chce získat nezávislý pohled na to, jak se zde hospodaří a co se od jejího nástupu změnilo k lepšímu, či horšímu. V novinách si také čteme o tom, že se o nás zajímá BIS. Řekl bych, že jsme asi nejsledovanější institucí v ČR, a kdyby se zde děla nějaká trestná činnost, tak by nikdo neměl naději, že unikne pozornosti.
EURO: A neznehodnocují se aktiva také tím, že zde jen leží a kvůli kapacitě je nelze řešit hned, jakmile přijdou do ČKA?
ŘEŽÁBEK: To bylo předmětem diskuse v době, kdy jsem nastoupil do funkce a po dohodě s ministrem Rusnokem jsme prohlásili, že nebudeme dělat prodeje balíků pohledávek. Bylo to ale dáno především tím, že jsme neměli k dispozici dostatečný objem pohledávek, z nichž bychom mohli vytvořit dobře prodejný blok. Navíc náš systém nebyl tehdy připraven uskutečnit prodej balíku konkursních pohledávek. V té době se říkalo, že aktiva v čase ztrácejí hodnotu a my jsme byli kritizováni novináři i analytiky. Já jsem na to tehdy říkal, že všechna aktiva ČKA lze i tak vyřešit v rozmezí dvou až čtyř let.
Nakonec podobná situace je i dnes. Když se podíváme na to, co můžeme prodat, tak je to část konkursních pohledávek a z nekonkursních pohledávek jde o aktiva ve výši pouhých dvanácti miliard. Ostatní pohledávky nejsou jednoduše řešitelné
EURO: Máte ale připraven prodej balíku z vaší dceřiné společnosti Konpo a ministr financí zatím vzhledem ke kauze EC Group nesouhlasí s dalšími blokovými prodeji.
ŘEŽÁBEK: Vrátil bych se k tomu, jak to vše vzniklo. My jsme v roce 2002 prodávali balík pohledávek a v tendru dal jeden ze zájemců o něco vyšší cenu než ti ostatní. Později na nás ale podal arbitrážní žalobu a chtěl část pohledávek vrátit, ačkoli jsme se předtím dohodli jinak. V některý případech potom dospěl rozhodčí soud k tomu, že část pohledávek z formálních důvodů neexistovala a my musíme vrátit část kupní ceny. Názor právníků byl nakonec takový, že dnes tyto pohledávky neexistují. Ale dvě třetiny sporů s EC Group jsme vyhráli.
V rámci smluvní dokumentace přitom bylo , že část takových pohledávek lze vrátit a část je předmětem rizika, které na sebe bere investor. Někteří investoři toto riziko zohlednili v ceně, a jiní nikoli. I tak byla nakonec cena, kterou jsme za balík získali, vyšší než cena, kterou nabízeli další zájemci. Kromě toho, část z toho, co nám bylo na základě soudního rozhodnutí vráceno, budeme řešit ve vztahu k těm, od nich jsme tyto pohledávky nabyli. Předpokládám, že drtivá většina těchto případů bude vyřešena ve prospěch agentury a je nakonec možné, že stát na tomto sporu ještě vydělá.
EURO: Vede se diskuse, zda současný právní řád vůbec umožňuje prodej balíků špatných pohledávek, aniž by podstatná část rizika zůstala na agentuře, a kupec si tak může mnout ruce.
ŘEŽÁBEK: Myslím, že kupec si nemne ruce, protože na tom zase až tak příliš nevydělal. Chtěl bych říci, že ministr financí si nechal prověřit smluvní dokumentaci k případu. Zadali jsme to třem právním kancelářím a ani jedna nenašla žádné významné pochybení. V ČR jsou podobné transakce ojedinělé. Český právní řád je ve své podstatě rigorózní a neumožňuje příliš velkou smluvní volnost stran. Z toho plyne, že, neexistentní pohledávku nelze jakýmkoli způsobem ošetřit. Myslím přitom, že v poměru k celkovému objemu prodávaných aktiv a jejich původu v dobách na počátku fungování tržní ekonomiky je případ EC Group celkem bezvýznamný a považuji celkový prodej balíků za úspěch agentury.
Doplnil bych k tomu, že jsme byli ministrem Sobotkou požádáni o to, aby se podobné riziko v budoucnu minimalizovalo. Já jsem pana ministra již informoval, že stoprocentně to podle českého právního řádu ošetřit nejde a podle zahraničních právních norem je to také sporné. Pouze můžeme dále přitvrdit podmínky pro investory. Je ale otázkou, jaký by to mělo dopad do cen, kterých bychom v takovém případě při prodejích dosahovali. Mohli bychom dostat třeba jenom polovinu současných cen a mohlo by se stát, že by dokonce nikdo nechtěl do takového smluvního vztahu vstoupit.
EURO: Mluvčí ministerstva financí ale stále hovoří o nějakých pochybeních. ŘEŽÁBEK: Nerozumím tomu, co říká tiskový mluvčí. Mohu komentovat pouze to, co je v dopisech podepsaných ministrem financí.
EURO: Prodej balíku Konpo však stále není uvolněn.
ŘEŽÁBEK: Ministr nám poté, co jsme mu zaslali právní analýzy, odpověděl, že podle těchto názorů je teoreticky možné smluvní dokumentaci trochu upravit. Je tedy možné transakci postavit trochu jinak. To je ale pouze právní názor až do té doby, než o tom rozhodne soud nebo arbitr. My jsme dostali za úkol sdělit, jak na tyto právní názory budeme reagovat a jaká opatření přijmeme v agentuře, aby mohl rozhodnout o postupu v případě dalšího balíku.
Každopádně kdybychom neprodávali v minulosti balíky, naše agentura má dnes trojnásobek aktiv a dvojnásobek zaměstnanců. EU a další mezinárodní instituce by nás kritizovali, že se kolem řešení špatných aktiv donekonečna přešlapuje.
EURO: Vy máte dva pány. Na jedné straně ministerstvo financí a vládu a na druhé straně dozorčí radu zvolenou v Poslanecké sněmovně. Jak takové dvojvládí funguje.
ŘEŽÁBEK: Máme i dalšího pána. Ve sněmovně se schvaluje rozpočet a jeho součástí je i schválení toho, jak velkou část ztráty ČKA stát uhradí. To také ovlivňuje naše hospodaření. Nikdo se nás nikdy neptal, kde vezmeme zdroje na transakci, kterou jsme dostali za úkol uskutečnit. Potřebovali bychom vědět více dopředu kolik a kdy nám bude uhrazeno, abychom s tím mohli počítat.
Ale celkově je třeba brát v úvahu, že jsme zde od toho, abychom v některých případech na ekonomických principech řešili politická zadání. O tom, jaké je politické zadání, musí rozhodnout jednak vláda a zároveň musí být taková transakce odsouhlasena dozorčí radou. To zaručuje, že při schvalování státního rozpočtu nevznikají diskuse, že vláda vytvořila ztrátu v ČKA a nyní má Sněmovna dodatečně schválit její zaplacení.
My máme jedinou povinnost. Ekonomicky nakládat se svěřenými aktivy a minimalizovat ztrátu. Zda ta ztráta mohla, nebo nemohla být menší, přitom fakticky nelze změřit. Kdybychom odkupovali z bank aktiva na základě tržních principů a stát potom navyšoval v bankách kapitál na potřebnou úroveň, jak bylo mimochodem původně zamýšleno, pak bychom se nemuseli bavit o tom, zda jsme udělali ztrátu větší nebo menší, než bylo nezbytné, ale hospodařili bychom na standardním ziskovém principu. K tomu ale nedošlo.
EURO: Mezi politicky motivované způsoby řešení pohledávek patřila třeba i revitalizace a pozdější programy Exit a Rozvaha. Tam ale také vždy nedopadlo všechno jak mělo, viz Korado, nebo problémy se splacením Zetoru. Byly tyto programy opravdu výhodné?
ŘEŽÁBEK: Připravujeme vždy různé varianty řešení a z nich je zřejmé, které je ekonomicky výhodnější. Na druhou stranu já zde nejsem od toho, abych hodnotil politická rozhodnutí. Jsem manažer, který je má s odbornou péčí provést.
Mimochodem, před prodejem konkursního balíku u nás bylo přes sto miliard konkursních pohledávek, Z toho je zřejmé, že stát zase tolik nezasahoval a nezachraňoval kde co.
V novinách se také často psalo, jak jsme příliš tvrdě postupovali vůči jednomu nebo druhému dlužníkovi. Nejoblíbenější byla kauza, jak jsme se ošklivě zachovali k jedné nejmenované obci na severu Čech. Nikdo už následně nezhodnotil, že náš vytrvalý přístup, který byl založen na odborném posouzení případu, nám nakonec nepřinesl těch deset milionů, jak se psalo, ale desítky milionů. I obci nezbývá než počítat s tím, že své dluhy musí splatit. Pokud se zastupitelé rozhodnou zmodernizovat svou obec, musí se smířit s tím, že majetek, který obec má, musí použít na zaplacení dluhů. Tato kauza vyvolala takovou veřejnou diskusi, že to vedlo až k legislativním úpravám.
