Česká republika se může uplatnit při obnově Iráku. Také tam mají naše podniky šanci. Vše bude záležet především na českých politicích, jak se k naší účasti ve válce s Irákem nakonec postaví.
Nečitelným postojem k válečnému konfliktu v Iráku může ČR ztratit kredit
Upozorňuje na to v rozhovoru pro Profit prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek.
Jaký vliv bude mít na český obranný průmysl současná válka v Iráku?
Je to velmi těžké předpovědět přesně. Na jedné straně jsou arabské státy, které velice negativně vnímají účast zemí ve válce proti Iráku. Na druhé straně jsou ale arabské země, které to naopak budou vnímat pozitivně, i když se nyní navenek tváří, že ne. Otázkou je, co náš obranný průmysl může nabídnout a jak se naše produkty, především ty, které používají naši chemici, během války osvědčí.
V čem vlastně spočívá práce Asociace obranného průmyslu ČR?
Nejsme obchodní organizací, ale zájmovým sdružením. Můžeme pouze nabízet výrobky českých firem a pomáhat pootevírat vrátka. V podstatě upozorňujeme na produkty, které jsou všechny vyrobeny v souladu se standardy NATO, tj. mezinárodně uznávanými normami. Samotný obchod si již dělají jednotlivé firmy samy. Jsme zkrátka organizací, která lobbuje ve prospěch našich členů. Těch je nyní 112 a dalších uchazečů o členství v asociaci je dvacet.
Co konkrétně můžeme nabídnout?
Stále jsme neustále dobří v nukleární, biologické a chemické ochraně, ve výrobě detekčních přístrojů atd. Nemyslím tím jenom masky a podobně, ale například celé laboratoře na detekci a dekontaminaci. Dnes u nás máme firmy, jako je Omnipol, které nabízejí komplexní systémy řešení. Zahrnují výchovu, civilní ochranu, signály, návrh směrnice až po řešení situací, jak se chovat v mimořádných situacích a schopnost umět detekovat, chránit se a odmořovat. Strach z chemického a biologického ohrožení i po válce zřejmě povede k většímu zájmu o produkty týkající se této oblasti. Ohrožení ze strany teroristů se stává aktuálnější než bezprostřední nebezpečí v souvislosti s nějakou válkou.
A co například proslulé Tamary?
Mezi další oblast, kde jsme schopni se uplatnit, patří elektronika. Počínaje radarovou technikou, pasivní lokací, tj. nástupců staré známé Tamary, přes telekomunikaci, vysílačky, různé druhy spojení až po softwary, šifrování a utajený přenos. Tam je naše republika velice silná. V neposlední řadě se bude jednat o schopnost naší země uplatnit se při obnově Iráku. Tam rozhodně mají české podniky šanci, protože Česká republika se na současné válečné operaci podílí. Stále ale podle našich politiků vlastně nevíme jestli ano, nebo ne. Vše bude záležet především na nich, jak se k naší účasti nakonec postaví.
Máme větší šanci uspět kromě ochrany a elektroniky například se střelnými zbraněmi?
U nás už prakticky téměř neexistují továrny na konvenční zbraně. Ty většinou zůstaly po rozdělení bývalé federace na Slovenku. My jsme schopni dodávat ruční palné zbraně, pistole, munici. Já vždycky říkám, že největší zbraní, kterou umíme vyrobit, je kulomet.
Uškodil hodně nejasný a nejednotný postoj české politické reprezentace v souvislosti s naší účastí na celé akci dalšímu osudu českého obranného průmyslu?
Už v minulosti byla naše republika směšná tím, že se neuměla jednoznačně vyjádřit. Když se bavíte se zahraničními partnery na neformální úrovni, tak ti si z toho dělají legraci. Naši politici se zkrátka neumí jednoznačně vyjádřit - ani bílé, ani černé. Podobné lavírování nám vůbec neprospěje, protože přispívá k nedůvěryhodnosti našeho státu. To se ve svém důsledku pak přenáší i na jednotlivé podniky. Ztrácíme tím vlastně punc. Vybavuji si jednu poměrně nedávnou příhodu, kdy měli jet naši vojáci do Afghánistánu, čekali na letišti již sbalení a připravení a parlament hlasoval, jestli na to máme vůbec prostředky. Jeden americký vysoce postavený vojenský představitel mi několik dní poté říkal, že bychom se měli konečně probudit a uvědomit si, že jde o válku. „To je, jako kdybychom ve 2. světové válce čekali na březích Anglie na souhlas našeho parlamentu s vyloděním v Normandii. Připadáte si normální?“ ptal se tehdy. Já sám jsem si nad některými prohlášeními našich politiků říkal, že to ani nejde přeložit do angličtiny.
Neslibují si ale od toho naši politici, že bychom mohli být obchodně přijatelní i pro tu druhou stranu, než je současná protiirácká koalice?
Jsem přesvědčen, že ve světové politice je potřeba být jasně čitelný. Stejně bychom tímto postojem váhavého střelce nezískali třeba země typu Libye. Bojím se, abychom svým váhavým přístupem neztratili kredit. Je potřeba jasně říci - naše postoje jsou jednoznačné, ale naše prostředky omezené. A proto vysíláme jenom protichemickou jednotku, anebo s tím zásadně nesouhlasíme a zkrátka do té oblasti nejedeme. Je potřeba si uvědomit, že jsme vstoupili do NATO a podle toho také jednat. Samozřejmě nikdy nebudeme lídrem.
Kolik českých zbraní má irácká armáda? Médii nedávno proběhla zpráva, že byl americký vrtulník sestřelen protiletadlovou střelou právě české výroby.
Irák byl především zásobován ruskými zbraněmi sovětské výroby, socialistické Československo tam také dodávalo zbraňové systémy, některá letadla jako Delfíny a Albatrosy a podobně. Stejně tak tam letadla dodávala Francie. Zmíněnou helikoptéru ale mohli Iráčané sestřelit stejně tak ruskou nebo francouzskou zbraní.
Jaký dopad může mít Kuvajtem odmítnutá dodávka 5000 masek z Gumárny Zubří? Byly skutečně tak nekvalitní?
Je to velmi nepříjemné. Nicméně kolem této dodávky je celá řada protichůdných informací. Ten obchod byl velmi komplikovaný od samého počátku. Do poslední chvíle nebyl žádný kontrakt a tato dodávka byla spíše dočasnou pomocí Kuvajťanům pro případ, že by došlo k nějakému chemickému útoku. Zmíněné masky měly být jakousi zápůjčkou, byly starší výroby, nicméně funkční, a byly zapůjčeny ze skladu civilní ochrany. Poté měly následovat mnohem modernější výrobky. Zřejmě hlavní chyba se stala v okamžiku dojednávání obchodních záležitostí dodávky, protože to kuvajtská strana údajně nevnímala od počátku jako zápůjčku. Jinak musím zdůraznit, že produkty gumárny Zubří jsou skutečně na špičkové úrovni a konkurenceschopné.
Kde vidíte největší příležitosti pro české firmy v budoucnosti?
Nejvíce bych si sliboval od mezinárodní spolupráce, nejlépe v rámci NATO. Některé firmy již dnes spolupracují s mnoha zahraničními společnostmi. Dá se říci, že vyvážíme do celého světa. Větší mezinárodní kooperace umožní i větší dostupnost světových trhů. Svůj význam mají veletrhy. Ty mohou ale jen pootevřít dveře a pomoci uzavřít budoucí obchod. Je potřeba o sobě dávat neustále vědět. Obecně platí, že výrobky českého obranného průmyslu jsou ve světě vnímány jako produkty na dostatečně kvalitní úrovni, spolehlivé a za přijatelnou cenu. Zbrojní průmysl naší země už nikdy nebude mít takové objemy, jako měl před rokem 1989. Nicméně by mohl mít mnohem větší výkonnost, než je tomu nyní.
Dalo se při rozdělení Československa postupovat v obranném průmyslu prozíravěji, než tomu ve skutečnosti bylo?
Způsob, jakým se řešil vývoj ve zbrojním průmyslu u nás po roce 1989, byl špatný. Předcházely tomu ale již chyby v 80. letech. Nemělo dojít k atomizaci. Když se podíváte do zahraničí, tak se jedná o velké koncerny, společnosti, ve kterých si vláda ponechává určitý vliv. Myslím si, že již v době, kdy jsme byli rozhodnuti, že vstoupíme do Severoatlantické aliance, měla vláda prosazovat mnohem větší spolupráci mezi NATO a naším obranným průmyslem.
RNDr. Jiří Hynek (1960)
Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy Praha, obor teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů. Doktorát získal v roce 1988. Je prezidentem Asociace obranného průmyslu České republiky. Od roku 2002 působí jako generální ředitel a předseda představenstva holdingu Praga, kde předtím pracoval jako ředitel pro vnější vztahy a marketing. Náplní jeho funkce je strategické řízení kapitálového seskupení čtyř výrobních a dvou nevýrobních společností. Výrobní náplň je zaměřena především na oblast automobilového průmyslu, letecké výroby a strojírenství.
„Největší zbraní, kterou jsme schopni vyrobit, je kulomet,“ říká šéf Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek.
