Jsme s vámi, buďte s námi

K předvolební sebeprezentaci využívají politici i katastrofy

Povodně jsou pokračováním volební kampaně jinými prostředky. Tak si někteří čeští politici vyložili katastrofu, která v minulých dnech postihla Česko. Zatímco na billboardech dosud občanům slibovali povolební dárečky v podobě přidaných tisícovek, v zaplaveném terénu a na pozadí hrází z pytlů s pískem teď se s ustaraným výrazem ve tváři trumfují v počtu miliard, které hodlají vyčlenit na sanaci postižených oblastí. Martínek přidá jednu ze Státního fondu rozvoje bydlení. Urban vymyslel, odkud sehnat dvě. Sobotka navýšil rozpočet o pět. Paroubek žádá patnáct pro povodňový fond. Mládek tipuje jednu miliardu nutnou pro zemědělství. A ODS chce využít Evropskou unii a nabídla milion ušetřený na své partajní kampani. Cifry všichni politici střelili od boku ve chvíli, kdy kalná voda ještě tekla ulicemi a škody zatím nikdo přesně nespočítal. Slibují hlavně hodně a rychle, aby o nich nikdo nemohl říci, že zaspali.
To jim přitom nebrání se ze zpozdilosti či nečinnosti obviňovat navzájem. Modré kraje viní růžovou vládu, ministři naopak regiony. V hluku nabízené pomoci poněkud zaniká skutečnost, že slova politiků o protipovodňové prevenci pronesená po záplavách v letech 1997 a 2002 zůstala dodnes převážně na papíře, a to právě kvůli nedostatku peněz. Co když se stejná situace zopakuje?

Klaus, Špidla i Paroubek.

Je-li stádo v nouzi, obvykle se semkne a přimkne ke svému pastýři. Během tří velkých vod za posledních devět let se česká politická reprezentace s tímto pravidlem naučila zacházet docela mistrovsky. V červenci 1997, kdy ničivé povodně postihly Moravu, byli politici ještě zaskočeni a na nějaký populismus nebyl čas. A ani příliš důvod, protože bylo rok po volbách a žádné další se na obzoru nerýsovaly. I tak si vláda tehdejšího premiéra Václava Klause poradila se situací poměrně dobře, což dalo zapomenout jarnímu poklesu důvěry v kabinet kvůli balíčkům na ozdravení ekonomiky. Zkušenost společně prožité tragedie, která dává vyniknout zásluhám premiérů, ministrů, primátorů, starostů a jejich náměstků, byla na světě.
Novopečený premiér Vladimír Špidla měl v srpnu 2002 na co navazovat. Navíc mu povodeň dala příležitost zjednat sobě a své nové vládě respekt, čehož také – byť jen krátkodobě – využil. I tehdy státní správa a samospráva obstály, ale pokus ČSSD protlačit sněmovnou pod pláštíkem povodňového balíčku i obyčejné zvýšení daní naznačil, že kalamita už má svůj politický význam. Na pražské radnici se v té době na rozdíl od bývalého primátora Igora Němce organizačně osvědčil mimo jiné tehdejší ekonomický náměstek Jiří Paroubek, což mu pomohlo v podzimních komunálních volbách 2002 obhájit náměstkovskou pozici. Že dobře zvládnutá a „vykomunikovaná“ povodeň může politikům vyhrát i celostátní volby, se vzápětí ukázalo v sousedním Německu, kde v roce 2002 kancléř Gerhard Schröder zvrátil klesající preference svých sociálních demokratů. Ze stejného důvodu jako by premiéru Jiřímu Paroubkovi letošní povodeň seslalo samo nebe. Sledovat politika v akci uprostřed katastrofy je pro voliče vždycky důvěryhodnější než poslouchat teoretické sliby od řečnického pultu.

Bitva o zásluhy.

I letos jde kromě červnových voleb do sněmovny také o podzimní komunálky, takže důvod být viděni a slyšeni měli i politici v regionech a obcích. Hned jak povodně 26. března udeřily, snad žádný z hejtmanů postižených krajů nebo ze starostů postižených vesnic nevynechal příležitost dát na odiv připravenost a rozhodnost. Nebýt mimo svěřené území a nepůsobit přehnaně optimisticky – těchto chyb olomouckého primátora Ivana Kosatíka z roku 1997 (dovolená v Řecku) a pražského primátora Igora Němce z roku 2002 („situace je nadmíru výtečná“) se všichni snažili až úzkostlivě vyvarovat. Pražský primátor Pavel Bém raději se značným předstihem nechal rozmístit na vltavských nábřežích mobilní stěny, ústecký primátor Petr Gandalovič včas nechal postavit provizorní hráze na střekovském nábřeží Labe. Až do pátku 31. března fungovali všichni politici vzorně a drželi se rámce svých povinností, daných funkcí. Občas se při tom nechali i vyfotit.
Jenže jakmile přetekla Vranovská přehrada na Dyji a praskla střekovská hráz v Ústí nad Labem, přetekla trpělivost a ruply nervy i premiéru Paroubkovi. Nejenže na hodinu letěl pověřený ředitel státního podniku Povodí Moravy Miroslav Konečný, ale schytal to i Paroubkův přímý volební soupeř v ústeckém kraji. „Myslím, že tady zaspali,“ řekl předseda vlády kvůli chybějícím pevným hrázím kolem Labe na adresu ústecké radnice v čele s Gandalovičem. Ten jeho slova označil za hyenismus a na pomoc mu přispěchal ústecký hejtman Jiří Šulc: „Jestli někdo zaspal, tak to byl stát, který nesplnil popovodňové sliby.“ Půlmiliardový projekt labských hrází v Ústí měl totiž prostřednictvím své firmy Povodí Labe hradit stát, ale od roku 2002 se nenašly peníze. Město přitom již vyčlenilo ze svého rozpočtu 30 milionů korun. „K čemu jim je ministr, který přiletí vrtulníkem, když se na ně valí velká voda. Co dělali do té doby?“ přisadil si v České televizi s kritikou vládní pomoci občanům místopředseda ODS Ivan Langer. Povodňovou solidaritu v ten moment přebila politika.

Pozitivní politika.

Ačkoli prezident Václav Klaus do té doby povodně nijak nekomentoval (byť se při návštěvě Ostravska nechal vyfotografovat u rozvodněné Odry), pokárání rozhádaných politiků si neodpustil. „Je opravdu zlé a darebné využívat povodní k předvolebním hrátkám. Já se divím, že se nezačervenají. Myslím, že veřejnost dobře ví, koho se to týká,“ prohlásil. A skutečně – výpady ustaly. Zato přibylo „fotogenických“ výjezdů politiků do terénu (deník Blesk například zveřejnil snímky neznámého autora, na nichž předseda poslaneckého klubu ODS a středočeský lídr Vlastimil Tlustý vytahuje tonoucího psa z řeky u Mělníka) a začaly dostihy, kdo víc prospěje postiženému obyvatelstvu.
Vláda uvolnila 380 milionů korun na pomoc postiženým obcím, ale odmítla vstřícný návrh ODS na okamžité svolání mimořádné schůze sněmovny, „Ještě nebyly vyčísleny škody,“ argumentoval premiér. Vzápětí však začala dvoudenní smršť dárkových miliard. 2. dubna: Ministr zemědělství Jan Mládek předkládá vládě návrh, aby postižení farmáři mohli od Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu získávat výhodné půjčky, a to v celkové výši do jedné miliardy korun. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban navrhuje vládě, aby státem ovládaná elektrárenská skupina ČEZ vyplatila mimořádnou povodňovou dividendu v objemu zhruba dvou miliard korun, což premiér Paroubek hodnotí jako velmi rozumný návrh. Kabinet zároveň vyhlásil v sedmi postižených krajích nouzový stav, který potrvá do 19. dubna.
3. dubna: Ministr financí Bohuslav Sobotka navrhl vládě navýšení státního rozpočtu o pět miliard korun. Ministr pro místní rozvoj Radko Martínek navrhl, aby na obnovu bytového fondu šla miliarda korun ze Státního fondu rozvoje bydlení.

Kdo rychle dává, dvakrát dává.

A politická exhibice pokračovala. Všechny návrhy, aniž by byly přesně vyčísleny škody, schválila minulou středu vláda. Státní rozpočet byl navýšen o pět miliard korun, které budou podle ministra Sobotky získány z dividend polostátní společnosti ČEZ a z dividend a ze snížení základního kapitálu státní firmy Osinek. Než kroky schválí valné hromady těchto firem, půjdou peníze na úhradu povodňových škod z rozpočtových rezerv. Rozpočet Státního fondu rozvoje bydlení má být navýšen o dvě miliardy korun a miliarda má být poskytnuta formou dotací obcím, které je dají majitelům poškozeného bytového fondu. Pomoc vytopeným občanům bude velkorysá. Jednak mohou žádat o dvouprocentně úročený úvěr na modernizaci bydlení do výše 150 tisíc korun, u škod nad 71 500 korun bude vyplácena dotace do výše devadesáti procent škody (původně to mělo být do sedmdesáti procent). Zničený obecní majetek pak bude dotován státem stoprocentně, krajský jen z padesáti procent.
Kvůli uvolnění peněz musela vláda změnit zákony o Fondu národního majetku a o státním rozpočtu. O rychlé projednání ve zrychleném čtení požádal kabinet i sněmovnu.

Konečně povodňový fond.

S největším trumfem nakonec vystoupil sám premiér. Navrhl a prosadil, že bude vytvořen nový protipovodňový fond, kam bude z různých zdrojů soustředěno deset až patnáct miliard korun, za něž se co nejrychleji začnou pořizovat dosud odkládaná ochranná opatření. Fond má spravovat ministerstvo zemědělství a část peněz bude možná získána půjčkou od Evropské investiční banky (už v roce 2002 si Špidlova vláda vzala od EIB dvanáctimiliardový úvěr) s až pětadvacetiletou dobou splatnosti. Jednou z prvních realizovaných staveb mají být hráze podél Labe v Ústí nad Labem, za jejichž neexistenci jen pár dní předtím učinil Paroubek odpovědným ústecký magistrát.
Samotný vznik fondu však připomíná, že většina slibů po předchozích povodních zůstala jen na papíře. Kromě Ústí měly hráze vyrůst a nevyrostly kolem středočeských Zálezlic nebo Hořína, které v roce 2002 zle poničila Vltava s Labem. Bez ochrany zůstala Olomouc nebo Litovel v povodí Moravy i jihočeská Soběslav, nad níž už měl vyrůst mohutný suchý polder na Nežárce. Nechráněna je dodnes i Plzeň. Špidlova vláda měla hrozbu povodní za prioritu jen zhruba do předjaří 2003. Tehdy dokonce preventivně varovala před mohutnými jarními povodněmi, k nimž nakonec nedošlo. Pak ale vzpomínky na katastrofu vybledly v ryku vnitrostranických bojů a tok peněz do protipovodňových opatření vyschl. Řada staveb musela být proto odložena až na období 2007 až 2010 nebo úplně. Kromě peněz však v některých lokalitách stavbám brání i odpor majitelů pozemků, což by nyní mohlo být argumentem pro snazší vyvlastňování. Díky „Paroubkovu“ fondu budou ovšem všechny resty alespoň trvale na očích s možností začít kdykoli s jejich odčiněním.

ODS zkusila protinávrhy.

Předáci opoziční ODS se už nechali slyšet, že i když vládou navržená opatření ve sněmovně nezablokují, navýšení státního rozpočtu z dividend ČEZ a Osinku se jim nelíbí. Předseda poslaneckého klubu strany Vlastimil Tlustý je dokonce označil za nesystémovou záplatu. Stát má v ČEZ 67 procent a firma bude muset kvůli dvěma miliardám vyplatit miliardu i menšinovým spoluvlastníkům. V roce 1997 řešila Klausova vláda sanaci povodně vypsáním dluhopisů, teď však podobnou variantu nemá šanci prosadit. Pohořela ostatně i v roce 2002, když navrhla vyčlenit 50 miliard z prodeje Českého Telecomu. Kraje řízené vesměs občanskými demokraty se snaží vyplácet postiženým obcím peníze autonomně, hejtmani objíždějí postižené vsi. Regiony však mají málo peněz, a stát tak v soutěži o nejštědřejšího zachránce trumfnout nemohou. Marně se také Mirek Topolánek minulý čtvrtek pokusil převzít iniciativu, když vyzval vládu, aby včas oficiálně požádala o uvolnění finančních prostředků z Evropského fondu solidarity - Paroubkův tým si vybral jiné řešení.

Efekt očistné lázně.

I kdyby se Paroubek tolik nesnažil vypadat jako všudypřítomný zemský správce, bránící Česko před nezkrotným živlem a jeho následky, měly pro něj povodně minimálně jeden kladný efekt. Přerušily totiž v paměti voličů nekonečný seriál prohřešků a afér sociálních demokratů: Doležel, Unipetrol, Láznička, Schwarzová, Škromachův tajemník Hanáček, rozpuštění českotěšínské ČSSD po skandálu starosty Sznapky, situace ve zdravotnictví… Místo únavných slovních přestřelek je tu akce, v níž se vláda může předvést jako akceschopný tým. Na scéně se přitom pohybují hlavně sociálnědemokratičtí ministři, o resortech dopravy, spravedlnosti, obrany, informatiky, zahraničí a životního prostředí není skoro slyšet.
Jenže voda se brzy vrátí do říčních koryt, domy vyschnou a voličům nastanou všední dny. Hádek, kdo letošní povodně vlastně zavinil nebo kvůli komu měly záplavy na některých místech republiky dramatický průběh, bude ještě dost, převáží však - jistě ještě do voleb - klasické aféry. Pokud se do jejich rozplétání vrhne premiér Paroubek se stejnou vervou, jako se před čtrnácti dny chopil povodňové aktivity, může se jeho pozitivní povodňový image z hlav voličů brzy kontraproduktivně vykouřit.

BOX 1:
Škody způsobené povodněmi

• 1997 - 63 mld. Kč

• 2002 - 73,142 mld. Kč (B. Sobotka původně odhadoval 100 mld.)

• 2006 - 15 mld. Kč (zatímní hrubý odhad)

Pramen: ČTK

Paroubek v akci Jak sanoval v roce 2002 škody v Praze:
- Pražané postižení záplavami dostali od města 20 tisíc korun na opravu zničeného bytu nebo domu.
- Postižení Pražané si mohli vzít nízkoúročenou půjčku.
- Magistrát dočasně osvobodil majitele zasažených budov a pozemků od daně z nemovitosti.
- Město se vzdalo majetkové účasti v některých společnostech.
- Rychle se za peníze města vybudovaly protipovodňové mobilní zábrany.
- Paroubek odmítal hledat viníky povodně.
Jak chce sanovat v roce 2006 škody v zemi:
- Vláda vytvoří protipovodňový fond, kde chce soustředit až patnáct miliard korun na budování protipovodňových opatření.
- Majitelé domů se škodou nad 71 500 korun dostanou dotaci až 200 000 korun. Na tyto účely bude vyčleněna miliarda korun.
- Navýší státní rozpočet o pět miliard korun, což napomůže k obnově poničených obcí.