Glosy postaršího technokrata
Pracovat s počítačem se stalo natolik běžnou praxí, že adjektivum počítačová je u pojmu gramotnost zbytečné. Je tomu skutečně tak? Výsledky průzkumů, anket a řada názorů vypovídají, že toto tvrzení je příliš optimistické.
Rozdělme problém na dvě části. První je vzdělávání počítačových profesionálů a druhou „laická“ populace tvořená uživateli. Většina firem podnikajících v oboru informačních a komunikačních technologií považuje vzdělání absolventů odborných škol za nedostačující. Nové pracovní síly přicházející do praxe mají solidní znalosti v oblasti hard skills - počítačových jazyků a technologií. Kódovat programy většinou dovedou. To jsou ovšem vědomosti, které lze získat nejsnadněji a také nejlevněji. Řada absolventů zejména počítačových fakult je připravována na úzkoprofilové profese, jako jsou systémoví programátoři, kde je možnost uplatnění zejména na malém českém trhu minimální. Soft skills, jako komunikační nebo prezentační schopnosti, efektivní práce v týmech či organizace práce a času, jsou v tradičním pojetí výuky popelkou. Chybí také určitý nadhled a schopnosti rozeznávat synergii v jednotlivých IT disciplinách. Skutečné potřeby praxe pokryty nejsou a dovzdělávání je nákladné a komplikované. Můžeme donekonečna omílat, že akademičtí pedagogové jsou špatně placení a buď vysedávají na zkamenělých katedrách, nebo jsou létajícími profesory obhospodařujícími více stavů najednou. Je tu určitě prostor pro větší tlak, spolupráci a skutečný dialog s počítačovým průmyslem.
Zbytek populace na tom také není právě růžově. Objektivní měření počítačové gramotnosti se zatím příliš neprosazuje, byť existuje a je stejně snadno aplikovatelné jako jazykové zkoušky. Zaměstnavatelé, a to jak komerční, tak stát, by ho prostě měli nekompromisně vyžadovat. Znepokojivá srovnání s vyspělým světem by vyznívala jistě příznivěji. Programy zasahující další skupiny obyvatelstva - domácnosti, seniory či nezaměstnané - existují. Je o ně obrovský zájem, kurzů Národní počítačové gramotnosti se zúčastnily desetitisíce lidí. Je to bohužel jednorázová záležitost, o jejíž financování se svádí každý rok souboj nad rozpočtem. Chybí pokračování, počítače a připojení jsou zatím pro většinu domácností obtížně dostupné. Lepší spolupráce s průmyslem, hledání cest k cenově přijatelným nabídkám by určitě prospěla. Lidé, kteří zjistí, k čemu technologie jsou a přestanou se jich bát, mohou být zajímavými potenciálními zákazníky.
Obava před informačními technologiemi, neznalost možností zjednodušení a zkvalitnění života jsou diskvalifikující. Nejen na trhu práce, ale i v běžném životě. I český stát by měl zvolit systematičtější přístup ke gramotnosti, aby adjektivum „počítačová“ zmizelo v historii.
