Šlajfka, šlipska, šmizla, bryndák, podvazek, pinta, mašle, tkanička (Patrik Ouředník, Šmírbuch jazyka českého)
Nosila ji Marlene Dittrichová i Tatušky, ale přesto zůstává mužskou záležitostí. Proč? Je to naprosto nefunkční část oděvu, nemá žádný praktický smysl. V džungli byste se na kravatě mohli leda tak oběsit. Přesto se vyhřívá na mužných hrudích, v seznamech vánočních nákupů milujících dam i na výsluní módního průmyslu jako hedvábný had.
Střih a design kravat je dnes vysoce formalizovaný. Vychází z hedvábného šátku, který měl kromě sociálního i praktický význam – chránil krk a hlasivky. Módní vlnu podnítili chorvatští vojáci, kteří se v roce 1660 přišli do Paříže pochlubit, jak rozsekali Turky. Ludvíka XIV. však mnohem víc zaujaly jejich pestrobarevné šátky („hravatsky“), kterým začal podle Chorvatů říkat „croatty“. Oproti dnešním „šňůrkám“ byly bohaté a nápadné. Král Slunce si kravatu vázal sám, ale poslední úpravy dokončoval jeho osobní „cravatier“, což byla jediná jeho náplň práce. Aby dvořané udrželi krok s novým trendem, museli mít kravat aspoň několik set. Význam kravaty se tak posunul z praktické do čistě estetické, sociální a kulturní roviny. Extrému dosáhl v Anglii, kde se kravaty či ozdobné šátky vázaly kolem krku tak vysoko a těsně, že chtěl-li se gentleman ohlédnout za sličnou lady, nezbylo než otočit se celým tělem. Potom mu ale kravata mohla i zachránit život, protože byla tak tuhá, že ji neproťal ani kord manžela oné dámy.
Klasický tvar kravaty má na svědomí Američan Jesse Langsdorf, který jako první střihl ve dvacátých letech šikmý proužek, jenž krásně lehne a dá se uvázat na nenápadný uzel. Zjednodušení, které přinesl spěch průmyslové revoluce, postoupilo až ke zcela hybridním formám, například k vynálezu kravaty na gumičce. Jako součást vojenské uniformy se stala synonymem pro mimikry, plané maskování nelidskosti falešnou estetikou. Naposled jsem ji viděla smutně viset vedle soudcovského taláru. Řekněme to naplno: vynálezci kravat na gumičce, kravatového uzlu na zip nebo kožených kravatových pásků by zasluhovali galeje. Vylepšují nesmyslné, zpraktičťují estetické. Ještě lepším „udělátkem“ jsou spony na kravaty, mnohdy s vkusnými rytinami. Což takhle nechat si do spony vyrýt třeba „Marie navždy“ nebo „Miluju euro“?
Když nějaký návrhář ujede z dráhy standardních typů kravat, pozná to i módní analfabet. Vzory, které potkáte přes den na ulici, by sice měly obleku dodat módní šmrnc, ale jsou to většinou proužky, kostky, výjimečně kosočtverce. Při navrhování přitom designéři operují s milimetrovými jemnostmi. Ani ti nejnamyšlenější však necpou do vzoru své logo. Těm, kterým je to líto, nezbývá než následovat příklad mého spolužáka: celý maturitní ples měl kravatu rošťácky přetočenou, aby bylo vidět logo Versace.
Projevuje se v kravatě skutečně individualita jejího nositele? Studenti filozofické fakulty si to nemyslí. „Kravatu nenávidím. Vypadám v ní jako debil. Nechápu, jak ten nesmysl může každý den dobrovolně nosit tolik lidí. Vždyť v ní vypadají jako debilové!“ rozčiluje se štíhlý třicátník, na jehož střídmý vlněný oblek od Kenza padá ve skříni prach. Plótínos ve Dvou pojednáních o kráse ani Hegel v Estetice o kravatě taky nic nepíšou.
Pravda, kravata mnoha lidem nesluší. Zejména na bílé košili v tmavém obleku protahuje obličej tak, že někteří volí natolik radikální řešení, jakým je motýlek. Na tom už se v džungli ani neoběsíte. Pro běžné nošení je už však takovým projevem individuality, že si z toho musíte udělat image. Šňůrkou kolem krku můžete dát najevo ale i svou národnost: podle tzv. bolíčka poznáte Američana, i vysočanského. Texasané tak jizvu po tracheotomii zakrývají broží ve tvaru býčí lebky, která je spolu se stetsonem a koněmi normální součástí společenského oděvu. Další, kterým přijde hedvábná kravata s vlněnou výztuhou příliš zženštilá, mohou sáhnout po drsnějších – a levnějších – materiálech. Ke slovu tak přichází nejen polyester (wyrobek polski u stankařu pouze za 49,-) nebo teflon (Tesco za 299,-).
Ačkoli už mnoho módních kritiků předpovídalo kravatě zánik, přežívá toto slepé střevo dál. Hippies se ji marně snažili nahradit korálky. V osmdesátých letech slavili yuppies návrat ztracené dcery a postříkali ji křiklavými barvami. Jistě - jedině kravatou se aspoň trochu odlišíte od té šedivé masy v oblecích, pánové.
Jak vám to sekne?
• Nosíte kravatu každý den? Máte na ně speciální ramínko? Střídáte je podle nálady? Jste členem klubu přátel kravat? Víte, co je to Manhattan a Windsor?
– Jste totální kravaťák.
• Máte víc než deset kravat? Sundaváte si kravatu cestou domů? Většinou nerozvazujete uzel, jenom přetahujete přes hlavu? Jste schopni nosit jednu kravatu v jakémkoli ročním období?
– Jste průměrně zasažen.
• Máte jen jedinou hedvábnou kravatu, na které tančí rozdováděné kostry? Vzal byste si ji s klidem na svatbu nejlepší kamarádky své partnerky?
– Jste můj přítel.
• Máte kravatu s medvídky, jestliže sám vypadáte jako medvídek?
– Ženy vás zbožňují, muži nenávidí. Nebo naopak.
• Kravatu nasazujete každý den svému sparing partnerovi. Když ji někdo nasadí vám, nenávidíte jeho i sebe. Kravatu si berete maximálně na pohřeb. Kravaťáky všeobecně pohrdáte.
– Jste intelektuál, vesničan, motýlkář nebo kovboj.
