Judaškin

Ruský Armani a ti druzí

Že neexistuje žádná spojitost mezi armádou a světem luxusu? V Rusku o tom vědí své. Jenže aby si mohl každý voják obléknout uniformu od tvůrce haute couture, k tomu chybí maličkost – 1,4 miliardy korun. Na takovou sumu by přišly luxusní stejnokroje pro celou ruskou armádu. Novou uniformu proto mají k dispozici zatím jen vojáci, kteří se zúčastnili nedávné slavnostní přehlídky.
Aby byly uniformy více sexy a slušivé než ty sovětské, oslovilo ruské vedení prestižního návrháře – Valentina Judaškina, který přizval další módní celebritu, Igora Čapurina. Dvě výrazné tváře vysokého krejčovství, jejichž tvorba vychází z ruských kořenů a u nichž se oblékají ruští prominenti, včetně paní Putinové a první dámy Medveděvové.

Rozdíl je jen v botách Až donedávna byly pro ruský styl charakteristické přemíra kožešin, lesku, pompéznost, zlato a diamanty. Přiznejme, že šlo o víceméně opulentní, zářivý kýč. Ostatně i módní historici tvrdí, že kořeny ruského stylu jsou spojeny s neostýchavou láskou k luxusu. Rusové tíhnou k výrazné barevnosti, používají červenou, bílou, zlatou. Tedy barvy, které najdeme na církevních stavbách. Snad i proto byli ruští návrháři na mezinárodní scéně donedávna přehlíženi. Časy se však mění. Rusové expandují a dobývají mola v New Yorku, Londýně, Miláně a v Paříži.
Ruské ženy, dle mínění návrháře Valentina Judaškina, nejsou, co se týká vkusu nebo oblékání, odlišné od ostatních Evropanek. „Možná jediným rozdílem jsou boty,“ říká Judaškin. Kvůli počasí si Rusky musejí častěji obouvat kozačky. Ani sníh ale není dostatečným důvodem vyměnit boty na podpatku za pohodlné válenky. „Móda je vrtkavá, styl je trvalý,“ říká návrhář. „Hlavní je, aby ženy byly tak elegantní a krásné, že se do nich muži zamilují a chtějí jim zasvětit svůj život,“ tvrdí Judaškin.

Dokonalý ráj
Bez přehánění lze říci, že ruský trh je pro luxusní producenty a módní návrháře rájem. Naleznou tam dostatek zákazníků, kteří si drahé róby mohou dovolit. V zemi žije okolo 55 miliardářů a Moskva je městem s největší koncentrací miliardářů na světě. Movití Rusové jsou vším okolo módního průmyslu nadšeni. Na Rusy připadají čtyři procenta celosvětových tržeb luxusního průmyslu a lze očekávat, že se tento podíl bude zvyšovat. Ostatně o bohatých Rusech mají ti, kteří se točí okolo světového módního průmyslu, již dnes povědomí. Například oligarcha Jevgenij Lebeděv daroval půl milionu dolarů Council of Fashion Designers of America, který je znám spíše jako Vogue fashion fund, v jehož čele stojí kontroverzní módní editorka Anna Wintourová, podle které byl natočen film Ďábel nosí Pradu. Nejvýraznějším symbolem spojení módního průmyslu a ruských oligarchů je Daša Žukovová, přítelkyně oligarchy a majitele fotbalového klubu Chelsea Romana Abramoviče a dcera miliardáře Alexandera Žukova. Daša je jednou z mladých ruských návrhářek, která získává fanoušky i v západní Evropě a v USA. Její značka KOVA & T se prodává v luxusních obchodech jako Harvey Nicols a po celém světě má 95 zastoupení. Daša, mezi jejíž dobré známé patří například Camilla Al Fayedová, dcera milionáře Mohammeda Al Fayeda, či herečka Drew Barrymoreová, se k návrhářství dostala prý náhodou. „Po absolutoriu na americké univerzitě v roce 2003 jsem trávila léto v Rusku. Připravovala jsem charitativní módní přehlídku. Hledali jsme džíny, na kterých by nebylo našito velké logo,“ popisuje Daša důvod, proč začala navrhovat vlastní oděvy pod značkou KOVA & T.
„Značka patří k nejvyhledávanějším,“ říká Amanda Crossleyová, nákupčí pro londýnský designový butik Coco Ribbon. „Zvlášť kašmír, skvěle vypasovaná trička a legíny, které vždy rychle z obchodu zmizí. Už jsme dokonce sestavili pořadník zájemců,“ říká Crossleyová. „Myslela jsme si, že ruský styl je velmi lesklý, okatý a lehce vulgární – věci se ale mění a ruská móda je mnohem více cool a tlumená, co se týče barev,“ upřesňuje Crossleyová.

Ruská hrdost
Také ruští návrháři se snaží překonat stereotypní názory na domácí módu. Zachováváme naše ruské dědictví, ale interpretujeme ho novým způsobem, říkají. Těží z toho, že Rusové jsou velmi hrdí, a pokud si mohou pořídit luxusní ruskou značku, učiní tak. Nevyhledávají záměrně pouze zahraniční exkluzivní výrobce.
„V první fázi hospodářského boomu je vše o ostentativních útratách, všichni chtějí získat proslulost a stát se symboly luxusu,“ tvrdí Rita Clintonová, šéfka společnosti Interband, která se zabývá mezinárodními luxusními trhy. „Nyní se ale Rusko dostalo do další fáze. Je mnohem vyspělejší, má sebedůvěru a chce si vydobýt postavení mezi všemi silnými hráči.“ Podobně nahlíží na Rusko i světově proslulý návrhář Tom Ford. „Jde o zemi s dlouhou historií a citem pro luxus, který byl na nějakou dobu potlačen. Ale je to něco, co mají Rusové v sobě, podobně jako třeba Italové,“ tvrdí Ford. Ještě nedávno však Rusové domácím tvůrcům příliš nakloněni nebyli. „Mým největším úkolem bylo přesvědčit Rusy, aby kupovali ruské věci. To bylo velmi komplikované. Být ruským návrhářem nebo mít ruský vkus bylo dříve považováno za něco negativního,“ říká prominentní ruský návrhář Igor Čapurin. „Často cítím, že západní publikum ode mě očekává něco skutečně ruského, ale když začnete hledat nějaké zřetelné ruské stopy, těžko je objevíte. To, co moji tvorbu činí opravdu ruskou, jsou některé drobnosti, které jsem si vypůjčil ze starých ruských krejčovských technik.“ Ruským návrhářům se již podařilo získat klientelu. „Lidé začali srovnávat západní oděvy s ruskými a přišli na to, že ruští návrháři nejsou horší,“ dodává Čapurin. Je hrdý na to, že všechny jeho modely jsou vyráběny výhradně v Rusku. Jméno značky dnes není v Rusku rozhodující. Rusové touží po tom, co je nejlepší, a dokážou to ocenit. „Mojí snahou je, aby bylo Rusko proslavené kreativitou a stylem spíše než vodkou a kaviárem. Chci ukázat Rusko, které patří Chagallovi a Kandinskému,“ říká Judaškin, který se svou strategií slaví úspěch. A nejen on. V roce 2006 více než šedesát procent Rusů preferovalo domácí návrháře. Většinou konstatovali, že jsou ochotni připlatit za kvalitu spíše než za značku.

Nástupce Zajceva
Ikonou ruských návrhářů byl za éry Sovětského svazu Slava Zajcev, který je v současné době prezidentem Moscow Fashion House. Ve svých kolekcích využíval hojně lidových motivů. Dnes je nejvýznamnější postavou ruské haute couture Valentin Judaškin. Má zřejmě nejblíže k tomu, stát se skutečnou mezinárodní celebritou. Své modely předvádí v zahraničí a provozuje několik butiků, včetně toho největšího v centru Moskvy. V jeho kolekcích je patrný silný vliv ruské kultury. „Obracím se ke knihám, literatuře, muzeím. A když máme taková muzea, jako je Ermitáž, Ruské muzeum nebo Puškinovo muzeum výtvarného umění, nepotřebujete pro nové nápady chodit někam na bleší trhy,“ poznamenává návrhář. V zemi, kde noví zbohatlíci vyhledávají další a další způsoby, jak dát na odiv svůj majetek, zaplnil Judaškin mezeru na trhu. „K mé klientele patří politici, popové hvězdy, tanečníci z Velkého divadla… Jde jen o pět procent populace, kdo si může takový luxus dovolit,“ připouští Judaškin. Světovou premiéru slavil v roce 1991, kdy svou kolekci Fabergé přivezl do Paříže. Inspiroval se prominentním ruským klenotníkem Peterem Carlem Fabergém, který si získal slávu velikonočním vajíčkem vyrobeným z drahocenných kovů a kamenů. Judaškin navrhl šaty připomínající právě vajíčko Fabergého. Modely vyvolaly u francouzského publika, které vysoké krejčovině rozumí, nadšení. Judaškinovy róby neputovaly zpět do Moskvy, ale zůstaly v pařížském Louvru. Judaškin byl přijat Paris Fashion Syndicate, což je nejprestižnější módní asociace na světě. Kromě Louvru nalezneme dnes jeho návrhy v kalifornském Fashion Museum a v International Olympic Museum, protože navrhoval oblečení pro ruskou výpravu olympioniků na hry v Atlantě. Na rozdíl od jiných návrhářů Judaškin otevřeně hovoří o tom, jakým způsobem své modely připravuje a kde hledá nápady. Například když pracoval na večerních šatech, které nazval Mraky, vyjádřil veřejně vděk moskevskému Velkému divadlu, protože měl příležitost seznámit se na divadelním workshopu s tím, jak docílit vzdušných forem oděvů a studovat různé zpracování jednotlivých druhů látek. Naučil se prý také staré krejčovské techniky, kdy se látka nestříhá nůžkami, ale ručně se trhá. Tak se dosáhne elegantních a „živých“ forem. Judaškin tyto získané dovednosti ukazuje na šatech z jemné růžové organzy, které vypadají vzdušně a přirozeně, přestože se na ně použily metry látky.

Mistr černé
Judaškinovy kolekce dovedou zaujmout i v případě, že autor pracuje jen s jednou barvou. Zaslouženě mu jeho příznivci říkají Mistr obleků na recepce. Je virtuosem v interpretaci černé barvy. To dokládá například jeho večerní sako, o kterém média hovoří jako o uměleckém díle. Černé hedvábné sako je zdobené jen na zádech portrétem básníka Alexandra Sergejeviče Puškina vyšitým z korálků. Judaškin věří, že černá je magická barva. „Mé nejoblíbenější šaty jsou vyrobeny metodou černá na černé, je to tak truchlivé a zároveň romantické. Použil jsem řadu materiálů – atlas, šifon, organzu, taft a samet – abych docílil skutečného černého tónovaného efektu,“ přibližuje svoji vášeň.
Návrhář je však také autorem kolekce exotických a barevných šatů s motivy bájných ptáků, bažantů, pštrosů a pávů. Některé jsou pošity pravými ptačími peříčky. Zářivé barvy, bohaté ornamenty, výšivky, peří a flitry – to vše najdeme na Judaškinových modelech. Sám tvrdí, že jeho nejoblíbenějším kusem oblečení jsou džíny. „V sovětské éře nebylo téměř možné je sehnat,“ vysvětluje.
Dnes šestačtyřicetiletý návrhář, který deset let působil v Paříži, studoval fakultu módního návrhářství na Moscow Industrial College. Jeho zaměřením byly historické kostýmy a dekorativní make-up. „Ke konci studia mě zaujalo návrhářství a v roce 1987 jsem předvedl první kolekci,“ říká Judaškin. Předtím působil jako návrhář kostýmů pro cirkus nebo psal o módě do časopisů Pracující žena či Zemědělkyně. „Ke konci 80. let tady bylo vysoké krejčovství něčím zcela novým, znali jsme jen masovou produkci,“ pokračuje návrhář. Zájem o obnovení národních tradic ale sílil, návrháři chtěli ukázat ruskou kulturu. „Ženy s dobrým vkusem si vždy vybírají šaty, které jsou jednoduché, ale podtrhují jejich individualitu,“ domnívá se Judaškin. Právě moderní jednoduchost obdivuje na Judaškinovi, jemuž se přezdívá ruský Armani, Suzy Menkesová, editorka listu International Herald Tribune, jedna z nejuznávanějších módních novinářek na světě.

Hvězdné manýry
„Dnes je v Rusku mnoho různých módních domů, malých i velkých. Když jsem jako jeden z prvních otevíral svůj vlastní salon, byl jsem jediným ruským návrhářem, o němž se hovořilo na mezinárodním televizním kanále Fashion TV. Ten nyní prezentuje již početnou skupinu ruských návrhářů,“ říká Judaškin. A módní průmysl by měl dle jeho názoru poděkovat moskevskému primátorovi Juriji Lužkovovi, který se zasloužil o to, že Moskva má podobně jako Milán, Paříž či New York svůj Fashion Week. Mezi Judaškinovy velké fanoušky patří například zpěvačka Alla Pugačeva, k blízkým známým se hlásí také manželka prezidenta Medveděva i manželka premiéra Putina. A Judaškin si je své pozice dobře vědom. „Pokud někdo chce něco ručně šitého, jde do krejčovství. Kdo chce být skutečně OBLEČEN, jde za mnou,“ prohlašuje sebevědomě. „Sláva je pro mě momentální senzací. Je to jako ohňostroj – je to něco nádherného, velkolepého, všichni to vidí, ale trvá to pouze okamžik.“

Příběh Valentina Judaškina
1987 Judaškin prezentoval svou první kolekci, od té doby jich má na kontě více než čtyřicet
1988 V tomto roce byl založen Valentin Yudashkin’s House of Fashion. Dnes značka zahrnuje kolekce haute couture, prêt-a-porter, módní doplňky, klenoty, porcelán a sluneční brýle. 1991 Prezentace kolekce Fabergé, se kterou Judaškin oslovil pařížské publikum
1996 Judaškin připravil kolekci pro olympioniky na hry v Atlantě
2003 Judaškin se stal členem Camera Nazionale della moda Italiana 2009 Společně s Igorem Čapurinem dokončil Judaškin zakázku pro ruskou armádu