Nalézt mimozemský život patří k dlouhodobým cílům vesmírného průmyslu, přičemž pokud jde o Sluneční soustavu, už teď vědci tuší, kde zhruba hledat. Respektive, kde existují takové podmínky, které by přežití umožňovaly.
Jedním z favoritů je Jupiterův měsíc Europa. Ten je sice pokrytý ledovým povrchem, pod ním se však nachází slaný oceán, jenž by mohl hostit živé organismy. Nyní navíc NASA přišla s dalším objevem. Europa každých 24 hodin vygeneruje tisíc tun kyslíku, což je dost na to, aby během jednoho dne umožnila dýchat milionu lidí.
Informaci vědci vyčetli z dat získaných sondou Juno, kterou americký vládní úřad do vesmíru vyslal v roce 2011 pomocí rakety Atlas V, aby největší planetu Sluneční soustavy řádně prozkoumala. Do její blízkosti se dostala o pět let později, přičemž od té doby hledá odpovědi na otázky o původu a vývoji Jupiteru i jeho měsíců.
Kosmická loď Juno byla navržena tak, aby čelila náročným podmínkám, jako jsou nedostatek slunečního světla, extrémní teploty a smrtící radioaktivní záření. Z toho důvodu je veškerá elektronika umístěna uvnitř pancéřového trezoru, který ji má před zmíněnými vlivy chránit.
„Domníváme se, že Europa je dnes nejpravděpodobnějším místem, kde lze za hranicemi Země hledat život,“ uvádí Insider s odkazem na hlavního vědce NASA Curta Niebura. Mimozemšťany, jak je známe ze sci-fi filmů, ale nečekejte. Pokud na měsíci život skutečně je, mohlo by se dle vesmírné agentury jednat spíše o mikroby či lehce složitější organismy.
Odpovědi skryté pod ledem
Odhad toho, kolik kyslíku by Europa měla být schopná vyrobit během jednoho dne, vědci učinili už dříve. Od současného zjištění se ale tehdejší závěr výrazně lišil. Původně předpokládaný objem životně důležitého plynu byl totiž zhruba 86krát větší.
Nejedná se přitom o jedinou možnou komplikaci. Stále totiž není jisté, zda je kyslík vůbec schopný proniknout do oceánu pod ledem. Ten může údajně obsahovat až dvojnásobek vody než Země, a to i přesto, že je Europa ještě menší než pozemský Měsíc.
V případě, že by do oceánu kyslík skutečně pronikal, znamenalo by to, že tamní voda disponuje jednou ze základních životních složek. „Je to pro nás velký otazník. Kyslík totiž může skončit na mnoha různých místech,“ vysvětluje Niebur. „Nevíme, kolik ho opustí povrch a kolik z toho se dostane do oceánu,“ dodává autor studie o Europě Jamey Szalay.
Přiblížit lidstvo k odpovědi na tuto otázku by mohla mise Europa Clipper, kterou NASA odstartuje letos v říjnu. Na oběžnou dráhu Jupitera má sonda dorazit v roce 2030, přičemž prostřednictvím projektu se agentura zaměří čistě na hledání podmínek vhodných pro život – koneckonců, základní předpoklady měsíc dle NASA má.
Důležitou roli hraje chemie
Aby byla Europa obyvatelná, potřebuje stavební kameny pro život, jako jsou uhlík, vodík, dusík, kyslík, fosfor a síra. Tyto prvky jsou ve vesmíru běžné a minimálně některé z nich by se mohly nacházet i pod slupkou Europy, zatímco jiné mohou pocházet přímo z jejího jádra či se tvořit zvětráváním skalnatého nitra měsíce.
Poslední složkou nutnou pro život je energie. Její většina na Zemi pochází ze Slunce, kdy například rostliny rostou pomocí fotosyntézy. Jak by to ale mělo fungovat na vzdáleném Jupiteru, respektive jeho měsíci?
Život na Europě by byl pravděpodobně poháněn čistě chemickými reakcemi, což je dáno skutečností, že pod ledovou slupkou žádné sluneční světlo není. Navíc je potřeba vzít v potaz, že povrch je zatížen radiací z Jupitera, která přežití neumožňuje. Na druhou stranu by však záření mohlo být schopné vytvořit „palivo“ pro život v izolovaném oceánu. Ten je pravděpodobně v přímém kontaktu s teplou horninou na mořském dně, která by zas do vody mohla dodávat potřebné chemikálie.
Zmíněné předpoklady potvrdí či vyvrátí právě mise Europa Clipper, v rámci níž budou moci vědci pomocí speciálního radaru nahlédnout i desítky mil pod kůru měsíce. „Clipper je neuvěřitelně vzrušující mise a má důležité vědecké cíle, které pravděpodobně změní naše chápání ledové skořápky, podpovrchového oceánu a jejich vzájemné interakce,“ podotýká Szalay s tím, že i kdyby NASA zjistila, že oceán kyslík obsahuje, nejedná se o automatické potvrzení života na Europě. „Ještě několik let se tím budeme prodírat a učit se vše, co je potřeba,“ uzavírá.
