Příběh paragrafu 13 zákona o zaměstnanosti má další pokračování. Poslanecká sněmovna nejprve přehlasovala Senát, který zrušil zákaz takzvaného švarcsystému. Následně pak přijala novou verzi paragrafu, kterou urychleně předložilo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Vyřešila nová verze problémy, které podnikatelům přinášela ta předchozí?
Původní zákonná úprava stála především na dvou bodech. Prvním byl zákaz jakéhokoli poskytování práce, pokud nebyla zajišťována zaměstnanci objednané firmy. To z možnosti pracovat pro jinou firmu vylučovalo fyzické osoby - živnostníky.
Druhým bodem byl pak výraz „běžné úkoly“, který měl definovat činnosti, jež si musí firma zajišťovat vlastními zaměstnanci. Ovšem zmíněný výraz nebyl a není nikde formulován, takže firmy žily v právní nejistotě, zda a co je míněno oněmi běžnými úkoly.
Pokud by poslaneckou novelu zákona přijali i senátoři, změnilo by se obojí - jak definice osob, které mohou poskytovat práci, tak určení, jaká činnost je považována za švarcsystém. Paragraf 13 nově určuje, že práci mohou poskytovat fyzické i právnické osoby. I když jsou některá ustanovení podle kritiků nejasná, jde spíše o diskuze právních puristů.
Větším problémem pro praxi je definice „zastřeného pracovněprávního vztahu“, která nahradila „běžné úkoly“. Tvůrci novely se zřejmě nechali inspirovat daňovými zákony, kde rovněž existuje pojem „zastřený stav“. Je ovšem otázkou, zda se dá takto automaticky převést analogie pokusů o daňové úniky do problematiky pracovněprávních vztahů. Jde o to, zda lze vůbec nějakým způsobem definovat celou škálu lidské kooperace v jakýchkoli ekonomických vztazích.
Plytkost zákona tak nadále bude přinášet nejrůznější výkladové konstrukce. Opět můžeme čekat další metodické pokyny ministerstva práce a sociálních věcí a pokusy o výklady. Nejistota podnikatelů, jak se k nim v případě kontroly zachová konkrétní úřad práce, tedy přetrvává.
V určitém ohledu je dokonce nová úprava horší než původní. Dosud totiž ze zákona hrozila pouze pokuta, i když až do výše dvou milionů korun. Z novely však explicitně plyne, že „zastřený stav“ musí být nahrazen „pravým stavem“ - podnikatel by tedy musel činnost, zpochybněnou kontrolními orgány, „legalizovat“ doplacením daní, pojištění tak, jako kdyby ji vykonávali zaměstnanci.
Zákon, který potřebuje ke svému pochopení horu výkladů a jehož dopady jsou závislé na libovůli jednotlivých úředníků, je však v nejlepším případě paskvil, který snižuje právní povědomí a úctu k zákonům. V horším případě je protiústavní. Nejlepším řešením by tedy bylo celý paragraf 13 zrušit bez náhrady. To by ale znamenalo přizpůsobit odvody na zaměstnance výši, kterou platí osoby samostatně výdělečně činné. Což ovšem těžko půjde bez komplexní důchodové a zdravotnické reformy.