ADVOKÁTI O SOUDCÍCH: Advokáti stojí na justičním poli obvykle „proti“ soudcům. Jak české obchodní soudy vidí oni? V anonymní anketě nám své názory sdělili tři čeští advokáti. Kritizují nízkou odbornou úroveň soudců či neochotu na případech pracovat. Prvním respondentem je advokát, který pracuje v mezinárodní právnické kanceláři.
ADVOKÁTI O SOUDCÍCH: Advokáti stojí na justičním poli obvykle „proti“ soudcům. Jak české obchodní soudy vidí oni? V anonymní anketě nám své názory sdělili tři čeští advokáti. Kritizují nízkou odbornou úroveň soudců či neochotu na případech pracovat. Prvním respondentem je advokát, který pracuje v mezinárodní právnické kanceláři. Poukazuje na častou nepřipravenost soudů a na snahu soudců zbavit se případu přes formální záminky. * Soudy se nejdříve snaží, když to jen trochu jde, ukončit spor z nějakých procesních, tedy formálních důvodů. Je to zřejmě tím, že jsou hodnoceny podle počtu ukončených sporů. Takže každý důvod pro uzavření případu je dobrý (například sporná věcná příslušnost), i když se pak třeba po roce věc znovu vrátí k témuž soudu. * Soudce není vždy dobře připraven, mnohdy nezná obsah spisu. * Soudy rozhodují pomalu, ale nikoli všechny - takřka tragické zkušenosti mám s liknavostí soudního aparátu na severu Čech. Pod heslem, že nikdo nesmí být zvýhodněn, se vše řeší v pořadí podle data. Pak se stává, že spory značného ekonomického i společenského dopadu leží na soudu i několik let. * Korupce myslím není u českých soudů zásadním problémem. Trochu horší je to u obchodního rejstříku, ale tam tento problém - doufám - odstraní nová právní úprava. A v podstatě totéž platí pro konkurzy. Je skutečností, že soudci mají své oblíbené konkurzní správce - to je vždy trochu podezřelé, ale nějaké užší vazby jsou víceméně neprokazatelné. * Obecně vzato soudci nemají advokáty moc v lásce - především si myslí, že vydělávají o hodně více než oni. To ovšem mnohdy není pravda. Zejména pokud by se vzala za základ hodinová sazba, tedy poměr skutečně odpracovaných hodin a mzdy. * Nevěřím tezi, že úspěšní advokáti o práci v justici nemají zájem. To je nesmysl. Nikdo jim ji totiž nikdy nenabídl. Kdyby se advokát po úspěšné dvacetileté praxi ucházel o místo soudce, nejspíš by nevěděli, co s ním dělat. Justice nemá žádný systém, který by se začleňováním advokátů počítal. Pokud by se vypisovaly konkurzy na soudcovská místa pro všechny, kteří splňují požadované podmínky, tedy mají advokátní, notářské či justiční zkoušky, možná by se leckdo divil, kolik advokátů by se přihlásilo. Jenže to je to poslední, co by si soudci přáli, neboť konkurence by jim výrazně vzrostla. Druhý oslovený advokát působí v Praze a má širokou podnikovou klientelou, často se zaměřením na obchodní právo v mezinárodních souvislostech. Příčinu pomalé práce soudů vidí zejména v nízké odborné úrovni soudců a ve špatné organizaci justice. * Úroveň vědomostí a obecného povědomí soudců o obchodněprávních vztazích zejména s mezinárodním prvkem je až katastrofálně nízká, což samozřejmě nevylučuje výjimky. Mimo jiné to vede k ryze formalistickému přístupu. K tomu je nutné připočítat nesmyslnou vnitřní organizaci soudů - stručně řečeno, je mnoho soudců, ale minimálně administrativního aparátu. Takže vy třeba i dosáhnete ukončení sporu a vynesení rozsudku, ale na jeho doručení pak čekáte další týdny. * Korupce podle mého názoru existuje -u některých rozhodnutí by jinak bylo nutné předpokládat, že soudce je negramotný. Třetím respondentem je advokát, který má zkušenosti z regionů. Poukazuje mimo jiné na to, že soudce nic nenutí pracovat rychle.**
* Jako „správný“ advokát musím konstatovat, že nic nelze paušalizovat - tedy ani práci české justice v obchodní agendě. Faktem však zůstává, že v této oblasti by měly soudy rozhodovat především rychleji. Přitom tolikrát kritizovaná pomalost podle mne není ve většině případů dána zahlceností soudců a jejich pracovním přetížením. V minulosti mohlo být jednou z příčin nedokonalé technické zázemí. To však již dnes, zejména u obchodních soudů, neplatí. Podle mého názoru je za pomalou prací jistá setrvačnost a neochota „za tak mizerný plat a v mizerných podmínkách“ dělat alespoň osm hodin denně.
* Soudce, kromě vlastní morálky, nic nenutí pracovat rychle, kvalitně a odpovědně. Špatný advokát nese svou kůži (a někdy i kůži svého klienta) na fungující trh a jeho neúspěch se v konečném důsledku obrátí proti němu. Ztráta prestiže, klientely a tudíž i příjmů. Mizerný soudce (a není jich tak málo) může sice v odborných kruzích ztratit svou prestiž, ale tím to končí. Advokát nese odpovědnost vůči klientovi celým svým majetkem, ale soudci kromě pokárání či výtky nehrozí fakticky nic. V advokacii dělá selekci trh. Nestačíš, tak nečekej, že se ti bude dařit. V justici tomu tak není. I špatný soudce má své jisté.
* Většina soudců neprošla jinou než justiční praxí a nemají tedy zkušenosti jiné než zprostředkované. To věcnému posuzování obchodních sporů nijak neprospívá.
* Z vlastní praxe mám dojem, že značná část soudců vycházela a bohužel dodnes vychází z názoru, že podnikatelé neumějí podnikat a pak chtějí, aby jejich problémy řešily soudy. A advokáti hnáni svou hrabivostí jen zahlcují soudy zbytečnými a mizerně připravenými žalobami.
* Je zapotřebí poskytnout adekvátní možnosti i účastníkům soudního řízení -tady mám na mysli hlavně stanovení procesních lhůt. Mimochodem: před třemi týdny jsem obdržel výzvu soudu, zda trvám na projednání žaloby v obchodní věci proti třem dlužníkům, proti kterým jsem žalobu podával v roce 1994!
* Důsledky pomalého chodu obchodních soudů mohou být pro menší podnikatele likvidační. Obzvlášť markantní je to u sporů z práv z odpovědnosti za vady a u určovacích žalob. U majetkových sporů je to nasnadě. Čekat pět a více let na verdikt soudu a následně se pokoušet o výkon rozhodnutí vede k tomu, že advokát získá pro klienta ve většině případů soubor rozhodnutí, která si může připíchnout na zeď. Pak je těžké hovořit o právním vědomí u občanů i podnikatelů, když velmi často chybí tam, kde by mělo být samozřejmostí.
