Nebylo mu ani 50 let. 3. března 1994 v Mnichově Karel Kryl najednou zemřel na srdeční zástavu. Zatímco jeho protestsongy proti komunistickému režimu jsou dobře známé, jeho poslední čtyřleté období po roce 1989 je pořád tak trochu záhadou. Mimo jiné jistě i proto, že Kryl si už nestačil jasně vybrat, jakou opozici proti novému režimu zaujme.
„Bratříčku, zavírej vrátka“ zná každý, jeho polistopadové věci ale už jen málokdo. Přitom jeho polistopadový život je v mnohém zajímavější. Karel Kryl se narodil ještě v protektorátu, po válce komunisté zlikvidovali rodinnou tiskárnu a Kryl vyučil na Keramické škole v Bechyni. Jeho cesta k poezii a hudbě byla dost rychlá. Od roku 1966 do roku 1969 se jeho skladby hrály v rozhlase a to včetně těch z alba „Bratříčku, zavírej vrátka“. V září 1969 Kryl odjel hrát do Západního Německa a už se nevrátil. Československého občanství se však nikdy nevzdal.
Hymna s Gottem. Zásadní chyba
Střih. V roce létě 1989 hraje ve Vídni s Jaromírem Nohavicou a Josefem Streichlem (samozřejmě neví, čemu se domácí písničkáři upsali). V listopadu najednou umírá Krylova matka a on se rozhodne pro cestu do Československa. Neví, zda ho celníci hned jako československého občana neseberou, a tak si zajišťuje speciální vízum. Pak zde zažívá nejhezčí a nejsmutnější dny. Musí na pohřeb, ale zároveň zpívá na pražské právnické fakultě, na Koncertu pro slušný lidi. 4. prosince dělá ze svého pozdějšího pohledu zásadní chybu, když zazpívá hymnu s Karlem Gottem. Protest a podpora režimu se nejednou slije dohromady…
Kryl mimořádně rychle z opojení demokracií vystřízliví a píše píseň „Sametové jaro“: „Je jaro, větry vanou od jihu do cely / sbohem či nashledanou obecné veselí.“ Kryl se tak jen na velmi krátkou dobu ztotožnil s většinou a už je opět proti. Nevýrazněji si nad tímto paradoxem povzdechl v písni „Kádrují mě“: „Kádrují mě bolševici věrní linii / dogmatičtí heretici v Kalifornii / muzikanti kvůli soundu, žvanilové z undergroundu / struktura i v opozici v český mafii.“
Kryl hlava nehlava kritizuje ekonomickou liberalizaci Václava Klause i zbožštění Václava Havla („Letí Váša v Jumbo Jetu, letí do Hradce / kancelář má na klozetu, v křeslech poradce“). Výrazně vystupuje za udržení společného státu se Slováky. 28. října 1992 vystoupí na mítinku za společný stát, který pořádá ČSSD. K sociální demokracii se ale nepřidá.
Ve veřejném životě je sám, zatrpklý a píše „Demokracii“: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou / ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou / ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce / a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.“ Umírá.
Karel Kryl: Demokracie
Ve špatné společnosti i po smrti
Střih. Boj o Krylův odkaz je směšný hned po Krylově úmrtí. Na pohřeb nedorazí ani Václav Havel. Místo toho pošle Ivana Medka, který se před ortodoxními fanoušky písničkáře dopustí celkem zbytečné řeči: „Ale Karel Kryl také věděl, že básník se může mýlit a já bych řekl, že dnes vím o jednom jeho omylu. Mýlil se v tom, když se domníval, že ti, které tak nesmiřitelně kritizuje v současné době, ho proto nemají rádi.“
Dokonalou frašku z Krylova odkazu pak udělal Daniel Landa v roce 2004, kdy v rámci činnosti podivného řádu Ordo Lumen Templi ve vyšehradském chrámu svatého Petra a Pavla uspořádal kýčovitou poctu Krylovi.
Článek vyšel na revue Dnes&Zítra