Smí člověk, který spáchal nelidskou krutost, na ní ještě vydělávat?
Dne 26. května 2005 zveřejnila Mladá fronta Dnes prohlášení Petra Jákla z filmové společnosti J. B. J. tohoto znění: „Koupil jsem autorská práva přímo od Jiřího Kajínka (muže odsouzeného za nájemné vraždy, který uprchl z věznice Mírov a byl znovu dopaden - poznámka autora). Jednali jsme s ním rok a půl, když se začali rojit jiní zájemci, mělo to jediný důsledek - zvedla se cena. Nicméně Kajínek a jeho právníci se rozhodli pro nás.“ Film by měl zřejmě režírovat Filip Renč.
Druhý projekt chce režírovat Jiří Svoboda, který bude točit pouze příběh na motivy Kajínkova případu. Režisér tvrdí, že v tomto případě žádná autorská práva nepotřebuje, protože „co je veřejně známé, nelze ani odkoupit“. To by se musela kupovat práva aktérů všech příběhů. Svoboda ohlašuje premiéru na podzim roku 2007.
Média v České republice se soustřeďují na konflikt dvou producentů Petra Jákla a Adama Dvořáka ze společnosti Cinemania (stříhal například Snowboarďáky), ale otázku etickou, která se v této souvislosti vždy otevírá v zahraničí, jsem v Česku vyslovit neslyšel. Taková otázka přece zní: Smí člověk, který spáchal nelidskou krutost, na ní ještě vydělávat?
Klub kriminálních spisovatelů je název článku zpravodajského časopisu Der Spiegel z roku 2004, který se zabývá stejným tématem: v Německu se rozhodli v podobných případech postupovat tak, aby se být zločincem už nadále v žádném případě nevyplácelo. Předložili parlamentu zákon, který by měl zamezit obchodování se zločinem, tedy zakázat prodávat autorská práva zločinných příběhů či nabízet na internetu za úplatu fotografie oběti.
Novináři časopisu Der Spiegel Caroline Schmidtová a Markus Verbeet se ptají: Proč by měl občan vědět, co si myslí ten, kdo někoho zabije nebo rozřeže? Nebo jak někoho může napadnout odříznout oběti penis a připravit si ho na pánvičce k večeři?
Známý Kanibal z Rotenburgu, jak vraha Meiwese nazval bulvární Bild, který se před časem u soudu ke svým činům doznal, dal novinám za úplatu řadu rozhovorů a prohlásil, že vydá knihu, v níž se podělí se svými čtenáři o to, jaké měl pocity, když zabíjel a pojídal svou oběť. O jeho příběh, podle advokáta, projevili zájem i filmaři. Deník Frankfurter Allgemeine ironicky poznamenal: První kanibal, který dělá kariéru!
Návrh zákona, který podporují i všechny spolkové země, nemá zabránit zveřejňování příběhů, neboť to ve svobodné zemi nejde, ale měl by zamezit vydělávání na zveřejnění. Autorské honoráře z podobných děl mají nakladatelé či producenti v budoucnu převádět přímo na zákonem předepsané nadace, které se starají o oběti či pozůstalé obětí ještě dříve, než autoři stačí peníze poslat do zahraničí.
Ministr spravedlnosti Karl Heinz Gasser z Thüringenu, který zákonnou iniciativu nastartoval, říká: „Oběti a stát, tedy poškození, nedostanou nic, zatímco zločinec na svém nemravném činu nezřídkakdy vydělá statisíce či miliony eur. To se už nesmí opakovat.“
V tomto městě se totiž udála vražda, po které zločinci na své homepage zveřejnili zkrvavenou oběť a zájemci si ji za 1,84 eura za minutu mohli prohlížet na internetu. Tento způsob vydělávání je sice nový, ale princip existuje dávno: exkluzivní honoráře za příběh platí bulvár již desetiletí, říká ředitel německé tiskové rady Lutz Tillmann. Poprvé podle tohoto právníka v Německu k podobnému obchodu došlo v roce 1962, kdy byla odsouzena k doživotí Vera Brühneová, která měla v obci Starnberg zavraždit lékaře a jeho hospodyni. Tenkrát časopisy Neue Illustrierte a Revue zaplatily nejen obžalované, ale i její dceři a řadě svědků značné sumy za exkluzivní práva na příběh půvabné vražedkyně.
V řadě států USA již vešel v platnost podobný zákon před pětadvaceti lety po dopadení newyorského vraha, který si říkal Son of Sam a dlouho ohrožoval celé město. Tehdy mu řada agentur a filmových společností nabídla tak vysoké honoráře za zfilmování jeho příběhu, že to vzbudilo veřejné pohoršení. Důsledkem byl nový zákon, kterému se ve Spojených státech říká Son of Sam zákon a který byl před třemi lety ještě zpřísněn, když vrah jednoho policisty dostal odškodné za to, že s ním bylo ve vězení špatně zacházeno. Nový zákon zakazuje zločincům nejen prodávat autorská práva, ale vůbec přijímat peníze z jakýchkoliv zdrojů.
V Německu je něco podobného nemožné, protože zákon by byl považován za protiústavní. Podobný zákon jako ve Spojených státech zatím neplatí ani v Anglii, kde na začátku srpna 2004 vězeň Iorwort Hoare, odsouzený za sexuální delikt, vyhrál v lottu deset milionů eur. Na základě veřejné diskuse se ale i tam připravuje zákonná iniciativa, která by způsobila, že v takovýchto případech by alespoň část peněz šla na konta obětí.
První pokus, jak se dostat k penězům zločinců, které mají z prodeje svého příběhu, se v Německu odehrál již před šesti lety: tehdy šlo ale jen o to, aby z podobných honorářů mohly být urychleně odškodněny oběti či zaplaceno bolestné a náhrady za spáchané škody. I tento zákon se ale podařilo zatím aplikovat jen ve výjimečných případech, tvrdí předseda nadace Bílý kruh v Německu Wolf Weber.
Proti návrhu zákona se postavil viceprezident sdružení německých advokátů Georg Prasser, který prohlásil, že prodej podobných práv je zcela legitimní prostředek, hlavně v těch případech, když někdo chce upozornit na omyl soudu a potřebuje peníze k zahájení obnovení řízení. Státní zástupci jsou ale zásadně jiného názoru a člen jejich komory Frank Johnigk tvrdí, že publicita nemůže na změně kvalifikace jakéhokoliv trestného činu nic změnit.
Zatímco se v Německu vedla tato debata, na trhu se prodávala kniha vyděrače Arna Funkeho s názvem Mein Leben als Dagobert (Můj život jako Dagoberta) za 19,90 eura a již si ji koupilo osm tisíc čtenářů. Přitom, jak sdělil mluvčí obchodní sítě Karstadt, kterou zločinec poškodil, tyto obchodní domy doposud nedostaly ani cent náhrady za způsobené škody.
