Nomura se chce dostat k majetku IPB přes Konsolidační banku
Slabý ministr a silná banka. Tak lze označit situaci, do níž se dostalo vyjednávání o způsobu vypořádání dědictví po IPB. Ministrem je v tomto případě šéf financí Jiří Rusnok, jenž připravil pro vládu soubor smluv, který musí kabinet přijmout. Bankou, kterou tyto smlouvy opět zvýhodňují, je ČSOB. Zatímco projednání nových smluv se stále oddaluje, mění se i vztahy jednotlivých aktérů kauzy. Z krize IPB a s tím spojených nákladů pro veřejné finance viní nové vedení ministerstva financí jednoznačně Českou národní banku. Vyplývá to z předkládací zprávy k transakčním dokumentům, které má týdeník EURO k dispozici. Píše se v nich: „Těmito dokumenty byla řešena situace IPB, která nastala poté, co bankovní dohled ČNB nevěnoval vývoji v IPB adekvátní pozornost a ČNB neuplatnila včas důsledný přístup k řešení celkového vývoje v IPB. Ministerstvo financí v této zprávě rovněž napadá ČSOB za to, jak se svěřeným majetkem hospodařila. Podle dokumentu jsou ministerstvu „sdělovány také informace (není uvedeno, kým sdělovány – pozn. red.), že: a) ČSOB se svými postupy podílela na omezování činnosti, které vedlo k likvidaci některých klientů IPB; b) Některé informace ČSOB o ztrátách IPB jsou účelové a slouží k obhajobě sanace IPB v rozsahu převyšujícím nutnou potřebu; c) ČSOB převzetím obchodního potenciálu IPB získala dlouhodobé výhody dostatečné pro kompenzaci svých ztrát vzniklých převzetím IPB. Levnější o šedesát miliard. Naopak ČSOB dokládá, že státu peníze ušetřila. Banka vyčíslila efekt svého postupu v porovnání s ostatními variantami řešení situace IPB, například ve srovnání s nabídkou UniCredito/Allianz nebo návrhem managementu IPB/Nomura. Zvolené řešení bylo podle tohoto výpočtu o šedesát až sedmdesát miliard korun levnější. ČSOB zdůrazňuje, že ve spolupráci nuceného správce, bankovního dohledu a jejích pracovníků se podařilo zajistit rozsáhlé soubory dokumentů, které umožnily účinně zastavit některé připravované a probíhající nevýhodné transakce, zajistit informace a podklady pro následná šetření zkoumající podstatu jednot–livých operací a fungování IPB jako celku. To je důležité pro zkoumání hmotné a trestní odpovědnosti konkrétních osob. Co jsme si, to jsme si. V zákulisí rozvíjející se roztržky mezi ministerstvem financí, ČSOB a Českou národní bankou se odehrává tvrdý boj. Jde v něm především o to, kdo získá kontrolu nad takzvanými kajmanskými aktivy. Jde o pohledávky IPB vyvedené do podílových fondů v daňových rájích a další stále tuzemská aktiva s nimi spojená. Celkem má tato struktura podle člena představenstva ČSOB Jana Lamsera objem kolem devadesáti miliard korun. Podílové listy představují zhruba polovinu z této částky. Zbytek jsou majetkové účasti, pohledávky, záruky a další aktiva, která lze prostřednictvím kajmanských podílových fondů ovládat. Skutečnou hodnotu tohoto balíku zná patrně pouze několik lidí z bývalé IPB a z Nomury. Již podle návrhu na kooperativní řešení krize v IPB požadovala Nomura a bývalý management, aby podílové listy kajmanských fondů zůstaly pod jejich kontrolou a do Konsolidační banky se nepřeváděly. Dnes je obdoba tohoto návrhu opět na stole. Podle informací týdeníku EURO jednal zástupce Nomury Randall Dillard v minulých týdnech s prvním náměstkem ministra financí Eduardem Janotou o novém návrhu Nomury. Po–dle něj by se Nomura vzdala arbitráže ve sporu na ochranu investic, v němž hodlá požadovat odškodnění ve výši třiceti až čtyřiceti miliard korun. Oplátkou se dožaduje, že česká strana nebude po nikom z její skupiny ani po konkrétních osobách požadovat náhradu škody za působení v IPB. Škodu by podle některých zdrojů mohl stát vymáhat na základě výsledku londýnské arbitráže, která rozhodla, že Nomura mohla zaplatit za akcie českých pivovarů akciemi zkrachovalé IPB, nicméně arbitr konstatoval, že smlouva, na jejímž základě transakce proběhla, je nápadně jednostranná ve prospěch Nomury. Kromě oboustranného pardonu ovšem Dillard opět nabídl převzetí správy kajmanských aktiv. S oběma návrhy byl odmítnut. Jenže názor, že kajmanská aktiva nemusejí zůstat ČSOB a mohl by se najít někdo, kdo by je spravoval lépe, má i své zastánce. Například Pavel Řežábek, generální ředitel Konsolidační banky, týdeníku EURO řekl, že by nebylo špatné posoudit nabídky na správu těchto aktiv a srovnat je s podmínkami, které nabízí ČSOB. Na dotaz, zda by se pak tato aktiva nemohla dostat do rukou Nomury, odpověděl, že pokud by Nomura například dokázala získat pro stát sto procent hodnoty těchto aktiv, nevidí v tom žádný problém. Podobný názor sdílejí i někteří vedoucí pracovníci ministerstva financí. Jde to i beze smluv. Vysoký úředník ČSOB týdeníku EURO sdělil, že podle jeho názoru je právě úsilí o ovládnutí kajmanských struktur Nomurou zásadním důvodem pro oddalování podpisu nových transakčních dokumentů. Pokud by podepsány nebyly, tak se vlastně z hlediska ČSOB nic neděje, protože pohledávky může do KoB převádět na základě dosavadních smluv díky tak–zvanému Specifickému právu opce. Takto byl již dokonce minulý pátek převeden první zkušební balíček třinácti menších úvěrů v účetní hodnotě zhruba 360 milionů korun. Podobně mohou být převedena i zbývající černá aktiva v účetní hodnotě 46 miliard, a dokonce i šedá aktiva za 127 miliard. O těch se dosud nerozhodlo. ČSOB má podle navrhovaných smluv čas na rozhodování až do června příštího roku. Nevyřešen by zůstal pouze vztah mezi ČSOB a nuceným správcem IP Banky, a to by byl vlastně problém ČNB. Nová vláda by mohla kritizovat starou za špatně připravené smlouvy, ČNB za neodpovědný postup a měla by důvod hledat nové řešení pro aktiva převedená do KoB. Lepší úrok. Na druhou stranu stát potřebuje financovat odkup pohledávek od ČSOB, protože refinanční smlouva je právě součástí transakčních dokumentů, takže stát musí mít na podpisu dokumentů zájem. ČSOB na jejich základě poskytuje poměrně výhodný úvěr až do výše sto miliard korun s úrokovou sazbou odpovídající tříměsíční sazbě PRIBOR plus 27 základních bodů. Kromě toho je nyní stát v poměrně nevýhodné situaci. ČSOB totiž může uplatňovat svou opci a posílat aktiva do KoB, opačná opce, kdy si KoB mohla vyžádat konkrétní aktiva od ČSOB, skončila 19. června. K obnovení tohoto práva potřebuje ministerstvo financí rovněž novou smlouvu. ČSOB a zejména její mateřská KBC v Belgii by zase rády získaly takzvaný Letter of Comfort, v němž se konstatuje, že vypořádání aktiv probíhá v souladu se smlouvou a prakticky zaručuje trvání státní garance na šedá aktiva. Ministr Rusnok přiložil tento dopis k dalším transakčním dokumentům, aby ho mohla schválit vláda. Stejný účel má i společné prohlášení ministra financí a ČSOB. Aby nedošlo k tomu, že by toto prohlášení bylo považováno za novou záruku, je na jeho konci uvedeno: „Strany nemají v úmyslu rozšířit rozsah státní záruky MF za podnik IPB. Obě strany berou na vědomí, že pokud bude pravomocně rozhodnuto, že došlo k rozšíření rozsahu původní záruky, bude takové rozšíření neplatné. Jestliže by totiž bylo možné toto prohlášení interpretovat jako novou záruku, šlo by o nezákonný postup. Každou státní záruku musí podle nových rozpočtových pravidel schválit Poslanecká sněmovna. Drahé dědictví. Nakonec patrně dokumenty v nějaké podobě podepsány budou. Klíčové jsou v nich potom především údaje o úhradě za státní záruku. Z výpočtu podle uvedeného vzorce vyplývá, že samotná platba za záruku bude nakonec činit efektivně skutečně od počátku uváděné zhruba tři miliardy korun. Zvýšení na deset miliard korun, o němž hovořily před časem některé zdroje, je pouze součástí transakce, při níž se přesouvají některé náklady spojené se zásahem v IPB z ČNB na ministerstvo financí. Zajímavé jsou také termíny, které nová smlouva určuje. Převod černých aktiv by měl být ukončen do konce února příštího roku. Konečné ocenění čisté hodnoty aktiv IPB, které je rozhodující pro státní záruku a vyčíslení ztrát, by mělo být hotovo do 19. září příštího roku. Účet bude vystavovat tedy až příští vláda. Ve zprávě pro vládu ohledně rozsahu státní intervence uvádí ministerstvo financí hrubý odhad provedený ČSOB. Podle něj by se náklady státu měly pohybovat v rozmezí 75 až 110 miliard korun.
