Do penze se určitě bude odcházet ještě později
Věk pro odchod do důchodu se postupně zvýší nejméně na pětašedesát let. To lze dnes považovat téměř za jistotu. Kromě rezervovaných komunistů to připouštějí všechny parlamentní politické strany. Včetně sociální demokracie. Jak je to dlouho, co její vůdce Vladimír Špidla považoval překročení šedesátileté hranice za nesmyslné a nepotřebné? Pár let. Čas oponou trhá a vývoj poznání má švunk.
A co kdyby se do penze chodilo v sedmašedesáti? Pak by kulminace počtu starobních důchodců v padesátých letech tohoto století nepředstavovala 3,1 milionu, ale „jen“ 2,75 milionu. A kdyby čas na zasloužený odpočinek nastal až v devětašedesáti, bylo by penzistů ještě o čtvrt milionu méně. Tím pádem by budoucí dlouhodobý deficit důchodového systému nečinil kolem pěti procent HDP, ale zhruba procenta dvě. A kdyby se k odchodu do důchodu na prahu sedmdesátky přidala ještě nižší valorizace důchodů, nedosáhly by budoucí výdaje penzijního systému třinácti procent HDP, ale jen devíti. Kumulovaný dluh by ve zhruba stoletém období byl jen šest procent HDP. To je nevýznamný deficit a lze říci, že systém by byl prakticky vyrovnaný.
Tyto a mnoho dalších zajímavých poznatků – například o tom, že rušení možnosti předčasných důchodů finanční parametry systému zhoršuje – obsahuje analýza pracovního týmu pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o penzijní reformě. Tým sestavil ekonom Vladimír Bezděk, kterého loni v červnu pověřil koordinací předreformních výpočtů ještě Špidlův kabinet. Bylo to jedno z jeho posledních závažných rozhodnutí. Za týden poté premiér i s vládou odstoupil. V té době to dokonce ani jako závažné rozhodnutí nevypadalo. Teď už je ale jasné, že důležité bylo. Po letech politických proklamací získává důchodová reforma určitý řád a koncepce budoucího vývoje získávají srovnatelný základ. K informacím, z nichž vycházejí jednotliví experti, panovala a dosud panuje nedůvěra.
Vladimír Bezděk pravidelně zdůrazňuje, že jeho pracovní skupina – vedle ní působí ještě tým expertů složený z delegátů parlamentních politických stran – je jen jakousi kalkulačkou. Má připravit co možná nejvíce čísel a poznatků o dopadech koncepcí, s nimiž přicházejí politické strany. Hledání kompromisu mezi těmito variantami může nastat až po letošním květnu, kdy by měl Bezděkův tým vydat závěrečné zprávy. Kdyby se k tomuto kompromisu, a tedy k dohodě o rozsahu budoucích změn dospělo do řádných parlamentních voleb, nebylo by to pozdě. Byl by to optimální termín vzhledem k tomu, že praktickou přípravu reformních kroků, především jejich legislativní zajištění, může zahájit až nová vláda. A to pokud možno hned na počátku volebního období.
Že je změna nutná, o tom existuje základní politická shoda. Tento názor zapouští kořeny i ve veřejnosti. To je důležité. Nemělo by se zakrývat, že nové uspořádání penzijního systému bude pro lidi výhodné až ve vzdálenější budoucnosti. Primárně bude s velkou pravděpodobností znamenat nižší míru finančního zajištění a vyšší nároky na jeho pořízení. Stanislav Volák, ministr práce a sociálních věcí ve vládě Josefa Tošovského a delegát US-DEU v týmu expertů, říká, že reforma je ve své podstatě velmi jednoduchou záležitostí. Je založena na postupném zvyšování reálného věku odchodu do důchodu, na postupném snižování náhradového poměru z průběžného systému u nových důchodců a na zvyšování úrovně individuálního spoření občanů na důchod. Velkým problémem je, že je velmi nepopulární tyto dvě věty občanům na rovinu sdělit.
Tak nějak to asi bude. Zásluhou Bezděkova týmu a vlády, jež ho ustavila, je, že toto poznání lidem sděluje, a to na odborně fundovaném základě. Podobně se to dělalo i ve Špidlově milovaném Švédsku, které ovšem mělo tu výhodu, že disponovalo elektronicky zpracovanými primárními daty o sociálním zabezpečení. Navíc v on-line podobě. V Česku digitalizace dat teprve začíná. Ale Slováci do reformy skočili bez dlouhých cavyků rovnýma nohama a také se dočkali pochvaly od mezinárodních institucí. Slovenský postup je v Česku pochopitelně pozorně sledován. Někým s porozuměním, někým s odporem. Jak to dopadne, ukáže čas. Stejně jako u nás. Není vyloučeno, že se český scénář bude tomu slovenskému podobat.
Bezděkův tým na základě analýzy vývoje penzijního systému při zachování jeho současného nastavení dospěl k závěru, že při pouze minimální valorizaci důchodů je manévrovací prostor pro reformu poněkud větší, než vyplývalo z analýz provedených v minulosti. To je nepřímá polemika s názorem expertní skupiny Světové banky, která Česku vytkla, že s reformou příliš otálí. Není to ale výzva k tomu, že když už se strukturálním zásahem do odvodů na sociální zabezpečení podařilo najít na penze více peněz, je třeba si dát pohov. S větším důrazem zpráva říká, že v současné podobě je penzijní systém dlouhodobě finančně neudržitelný.
