Menu Zavřít

KALNÉ RÁNO

27. 7. 2001
Autor: Euro.cz

Víc než na paragrafech záleží na ochotě změnit současný stav

Žijeme v zemi, kde se bankrotu nebojí dlužníci, ale věřitelé, a soud je považován za nástroj mafiánských praktik. Takový dojem získá každý, kdo se bude chvíli bavit s lidmi, kteří zastupují velké věřitele.

Může to být sice přehnaný stihomam, ale jejich anonymně líčené zkušenosti vyvolávají husí kůži i nevěřícné kroucení hlavou. Novela zákona o konkursu a vyrovnání, která platí od počátku května, měla podstatně změnit situaci. Zda se tak skutečně stane, se teprve uvidí. Nové nástroje, které dostali věřitelé do rukou, čekají na uplatnění a na první rozhodnutí soudu, který vyhoví stížnostem, a nehodný konkursní správce dostane padáka. A to pokud možno nikoli zlatého.

To, jak referuje týdeník EURO o případu konkursního správce Altnera, dává docela jasnou představu, jakými cestami dokážou někteří lidé fruktifikovat své postavení v konkursním řízení. A způsob, jak se projednávala novela zákona, dává zase celkem jasnou představu o tom, jaký vliv mají na rozhodování zákonodárců nejrůznější zájmové skupiny a lobbistické agentury. V zápalu boje pak poslanci neudrželi pod kontrolou ani elementární funkčnost zákona, a tak musí být novela pár dní po vstoupení v platnost novelizována, aby byl celý zákon vůbec použitelný.

Přitom jde o normu, která je zcela klíčová pro budoucnost ekonomiky a je pod drobnohledem Evropské unie, jež považuje úpadkovou legislativu za jednu z hlavních překážek na naší cestě do

Bruselu. Jak bude spokojena s mrzáčkem zplozeným v Poslanecké sněmovně a v Senátu, se teprve dozvíme.

Přes veškerou skepsi, kterou je slyšet ze všech stran, však k určitému posunu směrem vpřed určitě došlo. Soudce sice může zametat s věřitelským výborem prakticky podle své libovůle, ale něco se podařilo.

Zbavit se nehodného konkursního správce bude mnohem snadnější, i když bude nepochybně docházet ke střetům na frontové linii mezi věřiteli a těmi druhými, kteří hospodaří s jejich majetkem. Jenže šance se trochu srovnaly. Alespoň podle dikce zákona. Stanislav Pavel, jednatel České finanční, která se účastní dvou stovek konkursů, má svou zkušenost a ve změnu příliš nevěří. Důvody bezpochyby má. Stížnost na soudce adresovaná ministerstvu spravedlnosti a doložená vážnými skutečnostmi zůstala bez odezvy. Upozornění na nehodného advokáta porušujícího snad všechna pravidla o konfliktu zájmů přiměla advokátskou komoru k nepříliš uctivému vyjádření, cože si to vysoce postavený úředník státní instituce vůbec dovoluje. Přitom polovina konkursních správců s jejich věřitelskou institucí vůbec nekomunikuje.

Je bezpochyby na soudcích, aby se snažili zvrátit dojem, který jejich chování dosud vyvolávalo. Nové znění zákona by bez jejich součinnosti neposunulo praxi dál ani o milimetr. Tyto apely jsou však zbytečné, pokud ministerstvo spravedlnosti, kárný senát Vrchního soudu i policie nebudou zřetelně dávat najevo, že se intenzivně zabývají tím, jak a kde mizí cizí majetek v mnohamiliardových hodnotách. V analýzách zahraničních institucí se nikoli náhodou lze dost často dočíst, že více než na propracovanosti paragrafů záleží v úpadkovém právu na ochotě uplatňovat jeho principy.

A tak pokud by se podařilo realizovat to dobré, co novela přináší, posunuli bychom se s celou ekonomikou určitě mnohem dál.

MM25_AI

Mnohokrát opakovaná hesla o nebezpečí dominových efektů a rozkladu průmyslu nepřipustila po deset let racionální uvolňování zdrojů z podniků evidentně odcházejících z trhu. Pod těmito prapory jsme došli do stavu, který lze označit jako tunelování až za hrob. Špatný zákon o bankrotech je vedle zásadních chyb při privatizaci klíčovou příčinou pomalé restrukturalizace ekonomiky a obrovských děr v bilancích českých bank.

I za špatný konkursní zákon a soudní praxi při jeho uplatňování platí daňový poplatník v Komerční bance či České spořitelně. Mimochodem: zdá se, že na jeho peníze čeká ještě jedna velká banka. A pokud se nic nezmění, můžeme být za pár let znovu tam, kde jsme se ocitli na konci roku 1997. Ten vrchní, co ho už známe, přijde znovu a předloží další účet v podobě krize bankovního sektoru, zablokování úvěrových aktivit a hospodářského propadu. A po něm přijde další kalné ráno, kdy si notorický alkoholik slibuje, že už nikdy neudělá stejnou chybu. Kolikrát to chce tahle země ještě zažít?

  • Našli jste v článku chybu?