Ministerstvo financí je jako oliva. Teprve pod tlakem vydá to nejlepší, co v něm je. Kreativita při sestavování rozpočtu pro příští rok je opravdu obdivuhodná. Po profláknutém pokusu dotovat letošní rozdávání z peněz na úhradu ztráty České konsolidační agentury se i v návrhu hospodaření státu v roce příštím, který minulý týden projednával odstupující kabinet, najde docela pěkný lógr. Na první pohled to vše vypadá hezky. Výdaje rostou jen o necelá čtyři a půl procenta, což při inflaci tří a půl procenta a tříprocentním růstu ekonomiky vypadá jako opravdové šetření. Jenže jaksi se v těch výdajích nepromítl záměr přesunout 27 miliard korun určených na platy učitelů do rozpočtů krajů. Hejtmani dostanou svůj příděl peněz přímo z rozdělení výnosů daní. Takže pokud bychom započetli zmíněné mzdy, tak nárůst výdajů činí ve skutečnosti 7,6 procenta, a to je zcela hmatatelný důkaz toho, že vláda hodlá nezodpovědně utrácet i nadále. Nakonec i dle výdajových stropů, schválených kabinetem loni na podzim a prezentovaných Evropské komisi jako ten správný pilíř skutečné reformy, je ministr Sobotka zcela mimo. A to ještě před pár dny ujišťoval bruselské komisaře, jak to s tou reformou česká vláda myslí vážně a jak nyní nastává doba výdajových škrtů.
Pravděpodobnost, že se skutečně bude šetřit v době politické krize a neustále se vznášejícího přízraku předčasných voleb, je iluzorní. Je zřejmé, že s tím od počátku ani nikdo nepočítal. Původní koncept reformy, který naplánoval největší snížení deficitu téměř o celý procentní bod, tedy zhruba o 25 miliard korun na předvolební rozpočet pro rok 2006, lze označit buď za produkt mimořádné politické nezkušenosti a naivity, nebo za záměr, který nikdo z jeho autorů nehodlal nikdy plnit.
Představy, že se nyní krásná, skoro nová koalice s lidskou tváří pokusí něco zásadního udělat ve prospěch ekonomiky, rovněž nemohou být než iluzí někoho, kdo o české politické scéně nic netuší.
Poměrně signifikantní je postoj ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha. Není to více než pár dnů, kdy tvrdil, že nemůže být ve vládě, která nenajde peníze na to, aby se důchodcům od nového roku přidalo šest stovek. Vláda tento požadavek minulý týden odmítla a trvá na valorizaci odpovídající pouze zákonu, což je něco přes čtyři stovky. Škromach nepochybně své slovo dodrží, protože členem Špidlovy vlády nebude, byť ne z vlastního rozhodnutí. Vláda Grossova, do níž se Škromach vehementně chystá, jistě bude znovu diskutovat o důchodech i o zmražení životního minima. Do hry se vrátí i novela zákona o nemocenském pojištění, kde ministři schválili úspornou variantu, dle Škromacha však jenom omylem. Současná sestava ve Strakovce může nyní demonstrovat odvahu a odhodlání k reformám. Už nehrozí, že by ji někdo mohl za pár měsíců brát za slovo. Co se bude skutečně dít s veřejnými financemi, uvidíme až na podzim. Vzhledem k situaci v ČSSD se však překvapení dočkáme jen sotva.
Každopádně už nyní je jisté, že požadavky na navýšení výdajů jsou podobné jako každý rok. Čtyřicet miliard není nic neobvyklého a většinou se taková částka řeší tak, že se něco zamítne, něco se slíbí a něco se schválí na úkor vnitřních rezerv, které jsou v každém rozpočtu. I v tomto má Sobotka schováno nějakých deset miliard v kapitole Všeobecná pokladní správa. A pak se jede dál.
Jenže nyní je nová situace. I ty řádné volby už jsou sakra blízko, a to je třeba rozdávat dárky. Jenže na ty ani v tom připravovaném a rozhodně ne skromném rozpočtu už není. A bude hůř. Důchodový účet, který měl dle všech předpovědí po zvýšení odvodů vykazovat přebytek, je kupodivu deficitní. Začínají se projevovat vážné potíže v systému financování zdravotnictví, kde má chybět snad až dvacet miliard, což může vést k vážným poruchám ve fungování zdravotnických zařízení. Narazit nosem na dno kasy pár měsíců před volbami není nic příjemného a ten malér je asi už opravdu na cestě. Pokud to budoucí premiér Gross cítí, tak nebude váhat a skutečně přehodí ten horký brambor státní pokladny do rukou Miroslava Kalouska, pro něhož jsou údajně finance jedinou ministerskou pozicí, do níž je ochoten usednout. Pokud mají zvěsti o Kalouskových ambicích reálný základ, je třeba uznat, že předseda lidovců má skutečně odvahy na rozdávání. Každopádně, pokud to tak dopadne, bude se nejspíše, navzdory svému katolickému vyznání, cítit u koaličního krbu se sociálními demokraty jako Jan Hus na kostnickém výletě.
