KALOUSEK VYHRÁL, NOMURA CHVÁLÍ

ČSOB chce své dobré jméno chránit všemi právními prostředky

Sněmovna ukončila vyšetřovací aktivity v případě krachu Investiční a Poštovní banky (IPB) a došla k závěru, že prodej aktiv banky do rukou ČSOB byl nevýhodný. Poslanci usoudili, že bývalý ministr financí Pavel Mertlík, který podepsal příslušné smlouvy, způsobil státu škodu ve výši několika desítek miliard korun. Sněmovna tedy požaduje po vládě, aby smlouvy přepracovala, nebo je (v případě neochoty ČSOB) soudně napadla pro příkrý rozpor s dobrými mravy. Premiér Miloš Zeman ale již během jednání dal najevo, že se podobnými doporučeními nehodlá řídit. Ministr financí Jiří Rusnok nepovažuje změnu smluv za uskutečnitelnou. Co čtyřicet. Sto! Naopak londýnská Nomura názory komise přivítala. Její tisková mluvčí Clare Wiliamsová se pro ČTK vyjádřila, že Nomura chtěla prodat IPB Konsolidační bance a teprve potom pro ni hledat kupce. Výběrového řízení by se kromě ČSOB účastnilo ještě konsorcium UniCredito a Allianz. Tento postup prý mohl přinést třicet až čtyřicet miliard zisku. Výtěžek z prodeje měl pokrýt náklady na státní pomoc. (O této variantě informoval týdeník EURO v rozhovoru s Liborem Procházkou v čísle 23/2001.) Vyšetřovací komise vedená lidoveckým poslancem Miroslavem Kalouskem byla ještě optimističtější. Výnos z prodeje zcela očištěné IPB prý mohl přinést dokonce sto miliard korun. Kde jsou důkazy? Ke zprávě se vyjádřil také guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Kromě jiného řekl, že „vynechává (zpráva komise – pozn. red.) některé podstatné skutečnosti a „vychází z některých premis, které vedou k těm závěrům, které podle mého názoru nejsou argumentačně ve zprávě podloženy . Pavel Mertlík kritiku komise rozhodně odmítl a označil zásah v IPB za to lepší, co vláda udělala. „Hlásím se k odpovědnosti za smlouvy a jsme přesvědčen, že se nemám za co stydět, tvrdí jednoznačně. Diskuse ve sněmovně se fakticky týkala pouze zásahu státu v IPB a následného prodeje aktiv a pasiv ČSOB. Četná obvinění na adresu nejrůznějších politických činitelů, kteří byli v minulých deseti letech v nějakém styku s IPB, zůstala na okraji pozornosti. Kritici komise upozorňovali především na skutečnost, že se vyšetřování nezabývalo podstatou problému, tedy operacemi v IPB, které vedly k jejímu krachu. Tomáš Ježek to v Lidových novinách přirovnal ke zkoumání důvodů druhé světové války bez toho, že by se vyšetřovatelé mohli zabývat Adolfem Hitlerem a NSDAP. Práci komise naopak ocenili politici ODS, zejména Václav Klaus. Kromě vypovězení a renegociace transakčních dokumentů vládou doporučila sněmovna Vrchnímu státnímu zastupitelství prošetřit případnou trestněprávní odpovědnost jednotlivých osob. Další smlouvy připraveny. ČSOB reagovala již před projednáváním zprávy velmi ostře na obvinění z porušení dobrých mravů. V prohlášení z minulého pondělka (2. července) uvádí: „Důvěra našich klientů je založena na naší obchodní a podnikatelské etice. ČSOB hodnotí nařčení z porušení dobrých mravů jako hrubý a ničím neodůvodněný a zlovolný zásah do své dobré pověsti… V zájmu vkladatelů a klientů banky je ČSOB připravena bránit své dobré jméno a dobrou pověst všemi dostupnými právními prostředky proti firmám, institucím i soukromým osobám. Záležitost je velmi citlivá, protože v těchto dnech finišují práce na dokončení dalších smluv. Člen představenstva ČSOB Jan Lamser uvádí, že pro schválení vládou jsou připraveny tři dokumenty. Prvním je restrukturalizační plán, na jehož základě přejde ještě letos do Konsolidační banky balík aktiv zkrachovalé IPB v účetní hodnotě 46 miliard korun. O dalších 105 miliardách je již rozhodnuto, že zůstanou trvale v ČSOB. Zbytek, tedy aktiva za 127 miliard korun, představují šedá aktiva. Během roku by se mělo vyjasnit, zda si je ČSOB ponechá, nebo převede na Konsolidační banku (KoB). Druhým dokumentem je dodatek ke smlouvě o záruce, který by ji měl přizpůsobit zmíněné operaci s cennými papíry, třetím je refinanční plán. Na jeho základě by měla ČSOB poskytnout KoB úvěr na odkup aktiv. Úvěr by měl být pětiletý a úroková sazba z čerpaných úvěrů by měla být 23 basických bodů nad sazbu PRIBOR. Financování těchto potřeb KoB střednědobým úvěrem je zcela novou informací. Dřívější vedení KoB bylo názoru, že převedená aktiva měla být okamžitě přeceněna a výsledek přecenění by se promítl do ztráty, pokryté vydáním státních dluhopisů. Uzavření refinančního plánu může znamenat, že se ministerstvo financí bude snažit odsunout platby za krach IPB dále do budoucnosti. Dokumenty jsou dokončeny a čekají na projednání vládou. Samotnou zprávu komise ČSOB do uzávěrky tohoto vydání týdeníku EURO nijak nekomentovala. Již dříve však jasně odmítala tvrzení komise, že převzetí IPB za pomoci státu bylo po dlouhé měsíce připravovanou akcí. Jan Lamser říká, že se vedení ČSOB začalo myšlenkou akvizice IPB zabývat teprve v polovině dubna 2000. Dodává, že naprostá většina jednání se vedla s Nomurou, protože se nezdálo, že by vláda měla připravené nějaké řešení situace v krachující bance. Také komisí mnohokrát zmiňované jednání představitelů Komise pro cenné papíry a IPB s Mertlíkem a Tošovským v Paříži podle Lamsera nepřineslo žádný průlom a získání IPB bylo velmi nejisté. Průlom nastal až v posledním týdnu před nucenou správou. Svá tvrzení dokládá i fakturami za právní poradenství firmy Baker& MacKenzie. Za období do 13. června si kancelář účtovala jen něco přes padesát hodin práce, zatímco za zbývajících pět dní do uzavření kupních smluv to bylo hodně přes tři sta hodin.