Nová podoba stavebního spoření je v rozporu s právem Evropské unie, ústavou i Listinou základních práv a svobod, říká legislativní rada vlády
Velké tažení ministra financí proti stavebním spořitelnám dostalo vážné trhliny. Novelu zákona o stavebním spoření odmítla Legislativní rada vlády (LRV). V zásadních bodech je totiž v rozporu s právem Evropské unie, Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod, říká rada. Přestože je její stanovisko pouze doporučující, může jít o zásadní zlom. „Jde o interní materiál. Navíc se nejedná o náš dokument, tudíž ho nebudeme komentovat,“ prohlásil náměstek ministra financí Radek Urban ke stanovisku LRV, které má týdeník Euro k dispozici. Přestože vládní legislativci upozorňují i na možné arbitráže, kterými by se spořitelny mohly úspěšně bránit, vláda připomínky nezohlednila a poslala návrh zákona do Parlamentu. Navíc rada otevřeně řekla to, před čím varují stavební spořitelny. Jenže je nikdo neposlouchal, neboť „nejsou objektivní a snaží si jen zachránit si pohodlný byznys“.
Když dva dělají totéž…
Legislativní rada coby poradní orgán vlády rozcupovala všechny zásadní pilíře, na kterých návrh zákona týkající se stavebního spoření stojí. Například vytoužený plán ministra financí Miroslava Kalouska – ale třeba i České národní banky – otevřít trh a umožnit komerčním bankám prodávat stavební spoření. Ve své podstatě dobrý nápad: zvýší se konkurence, klesnou poplatky, nabídka pro klienty bude zajímavější. Jenže dle návrhu resortu financí by takzvaný princip kolektivu musely dodržovat jen stavební spořitelny, bank by se toto omezení netýkalo. Jinými slovy, spořitelny by jako dosud směly půjčit jen část z toho, co si u nich klienti naspoří, a zbytek jen velmi omezeně, a především bezrizikově investovat. Banky by naspořené vklady mohly použít v podstatě na cokoli, což by jejich byznys výrazně ulehčilo.
Právě to je dle LVR v přímém rozporu s právem EU i s Listinou základních práv a svobod. „Neslučitelnost návrhu zákona s právem EU je spatřována v navrženém rozšíření trhu stavebního spoření i na takzvané. univerzální banky, kterým dojde k nerovnosti v podmínkách soutěže mezi stávajícími stavebními spořitelnami a nově na trhu operujícími bankami,“ popisuje materiál. Zatímco současná úprava platí pro všechny účastníky trhu stejně, nově by vznikly dva segmenty soutěžících, jeden s přísnějším a druhý s mírnějším režimem, takže banky budou moci financovat aktivity stavebního spoření z jiných činností, říká text, pod kterým je podepsána Karolína Peake coby šéfka LRV.
„Hrozí nebezpečí, že výhody plynoucí z neomezené možnosti vyrovnávat finanční nedostatek umožní těmto podnikům uzavřít trh ostatním subjektům, resp. je z něj vytlačit. V důsledku tedy navrhovaná změna může vést ke kolektivnímu dominantnímu postavení, kdy se banky budou moci chovat do značné míry nezávisle na svých konkurentech (stavebních spořitelnách). Jestliže toto postavení vznikne v důsledku opatření státu, pak se jedná o porušení pravidel Smlouvy o fungování EU.“ Popsaný princip by navíc mohl znamenat neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty z hlediska jejich práva podnikat, jinými slovy by šlo o porušení jednoho z článků Listiny základních práv a svobod, zmiňuje dokument.
Pozor na arbitráže
Rozšíření okruhu poskytovatelů ovšem není jediná část velké novely, kterou vládní legislativci napadli. Nelíbilo se jim ani to, že zavedení účelovosti využití státní podpory by se vztahovalo rovněž na klienty, kteří už mají smlouvu o stavebním spoření uzavřenou. V této souvislosti se v materiálu píše, že „o konformnosti návrhu zákona s ústavním pořádkem lze mít určité pochybnosti“.
„Tímto návrhem může být v daném případě dotčena ústavní zásada ochrany oprávněného očekávání v rámci již existujících právních vztahů a princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo, které vyplývají z ústavního deklarování České republiky jako demokratického právního státu,“ vysvětluje rada.
Pokud jde o retroaktivitu, zde se jedná o přípustnou formu, říká LRV. Jenže musí být podložena „vyšším stupněm intenzity veřejného zájmu“, což v tomto případě opět pokulhává. Kalouskův návrh zákona vysvětluje tento veřejný zájem snahou podporovat z veřejných prostředků bytové potřeby. To už je ale dostatečně zajištěno prostřednictvím finančních prostředků přátelských klientů, tedy těch, co jen spoří a nečerpají úvěry, namítá LRV. A pokud by došlo k otevření trhu, lze předpokládat, že stavební spořitelny přijdou o klienty a nebudou mít dostatek finančních prostředků na poskytování úvěrů na bytové potřeby. Právě to by mohlo znamenat omezení podpory bytových potřeb, a tudíž i zásah do Listinou základních práv a svobod zaručeného práva vlastníků stavebních spořitelen podnikat, argumentuje rada. „Nehledě k možným uplatňováním jejich nároků na náhradu škod vůči České republice z důvodu porušení závazků České republiky plynoucích pro ni z dohod o ochraně investic. Materiál, byť tato rizika zmiňuje, neobsahuje příslušný rozbor v tomto směru, a zejména pak možné finanční dopady na veřejné finance, které je nutno předpokládat,“ varují před možnými důsledky legislativci.
Pochybná účelovost
Také u velmi diskutované účelovosti využití státní podpory stavebního spoření vyslovili vládní legislativci zásadní pohybnost. Plán ministerstva financí totiž spočívá v tom, že příspěvek budou moci klienti využít buď na bytové účely, nebo na zajištění na stáří, případně na studium. Ponechme stranou fakt, že navázání státní podpory na účtenky z hobbymarketů přinese pouze vyšší administrativní zátěž a možná i pár pracovních míst navíc. Riziko spočívá v tom, že zatímco povinné využití podpory výhradně na bydlení se vztahuje opravdu jen na státní podporu, přičemž zbytek naspořených peněz může dotyčný utratit dle libosti, u penzí to je jinak. Pokud chce klient využít státní podporu na doplňkové penzijní spoření, musí sem převést i celou naspořenou částku, tedy nejen státní podporu.
„Nesystémovým a z hlediska právní jistoty problematickým se jeví návrh věcného řešení účelového použití státní podpory stavebního spoření spočívající v zavedení různých režimů pro jednotlivá užití naspořených finančních prostředků a státní podpory,“ pranýřuje tuto pasáž LRV. Jde tudíž o neopodstatněnou nerovnost v právech jednotlivých účastníků stavebního spoření a „značnou právní nejistotu účastníků stavebního spoření, neboť během dvou let dojde k další změně jeho podmínek s tím, že stát zamýšlí tento systém v budoucnu dále měnit podle svých potřeb, v čemž by bylo možné spatřovat zneužívání vrchnostenského postavení státu, což je nanejvýš nežádoucí.“
Na závěr dokumentu doporučuje rada vlády návrh zákona nepřijmout. Anebo přijmout, ovšem s připomínkami legislativců. Vláda však materiál poslala do Parlamentu tak, jak jej přineslo ministerstvo financí. Během června by se měl začít projednávat. „Jestliže měla legislativní rada vlády zásadní připomínky k návrhu, pak věříme, že se tím bude Parlament zabývat. Pokud jde o konkrétní výhrady, my jsme tvrdili něco podobného, nicméně stanovisko legislativní rady vlády k dispozici nemáme, tudíž ho nelze nějak podrobně komentovat,“ uvedl tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý.
Jde totiž o to, že argumenty legislativní rady vlády jsou velmi silné a v podstatě dávají do rukou stavebních spořitelen velmi silnou zbraň, díky které se jim může podařit novelu zastavit. Největší kritika jde právě směrem k plánu zpřístupnit trh i komerčním bankám. > Kvůli nerovným podmínkám se dle kritiků stal z novely reformní paskvil, který dělá vše pro to, aby stavební spořitelny zanikly.
Co vadí vládním legislativcům
*Otevření trhu stavebního spoření pro komerční banky, jež by dostaly výrazně jednodušší podmínky, za kterých by spoření mohly prodávat
*Zavedení účelovosti využití státní podpory, kdy za bydlení musí klient utratit pouze státní podporu, zatímco na zajištění na stáří by musel převést státní podporu i s veškerými naspořenými prostředky