Na horním konci Vodičkovy odpovídá cena hodnotě
V posledních pár měsících jsme se spolu vznášeli po pražských kulinárních výšinách sahajících po nejvyšším ocenění Michelinově. A nebyli jsme sami, kdo si kladl otázku, zda jejich kvalita je opravdu pětinásobně či osminásobně lepší než u jejich nenápadnějších a jednodušších sousedů. Na michelinovského hvězdáře Gordona Ramseyho se v týdeníku Reflex ostře obořil už i Miroslav Macek, který je jinak proslulý svou trpělivostí, snášenlivostí a pokorou. I na něho, protřelého luxusními zahraničními restauracemi, už najednou něco bylo moc. Ani on si už leccos nedá líbit. Neostýchá se to na plné plíce oznámit a nestydí se za to před druhými, kteří by si mohli chraňpánbůh myslet, že už třeba na ten luxus nemá.
Pozorujeme důležitý zlom ve vývoji českého novozbohatlictví, které začíná přerůstat z plenkové fáze neovládaného vstupu i výstupu (s potřebou ukazovat, kolik toho vydělalo a kolik si může dovolit utrácet), do fáze batolete, kdy začíná pomalu vnímat, co má jakou skutečnou hodnotu a že ne všechno, co je drahé, musí být nutně dobré a ne všechno, co se dá pořídit levněji, musí být nutně horší. Možná tím jako průkopník trendů (trend-setter) Macek statečně otevřel stavidla už pomalu překypujícímu pocitu mnohých, že jsme příliš dlouho nechávali ze sebe dělat osly a že je na čase řídit se v rozhazování peněz ne „společensky přijatelně“ vysokými cenami, nýbrž skutečnou hodnotou, jakou to či ono pro nás má. Což je něco jiného než cena. Vlastně je to pravý opak ceny. Znamená to vnímat kvalitu bez ohledu na cenu, nebo naslouchat vlastnímu vkusu a chuti, za něž se nepotřebujeme stydět. Vkus se mění a s ním i hodnota věcí. A tentýž člověk může mít každý den chuť na něco jiného.
Odpovědí na otázku, jak může tatáž voda, totéž pivo, totéž víno, tentýž brambor a tatáž mrkev někde stát pětinásobek toho, co jinde, je tato: Bude stát tolik, kolik za ni bude tam či onde dostatečný počet lidí ochoten zaplatit i s vědomím, že by je jinde mohl dostat levněji. Maximální ceny budeme platit tak dlouho, dokud (a) dostatečnému počtu lidí nebude záležet na výši útraty, (b) dostatečný počet lidí raději v touze po kvalitě a luxusu pojí draze jednou měsíčně než levně třicetkrát a zbytek týdne štíhlí nebo doma tajně pojí chléb s tvarůžky, © dostatečnému počtu lidí obou kategorií bude záležet na tom, aby byli ostatními lidmi těchto kategorií viděni tam, kde se to nosí, a neviděni jinde.
Díky Mackovi se teď prolomila hráz varianty © a já mu v tom pomůžu přiznáním, že ani pro mě Maze či Allegro, ač s obrovskou rozkoší prochutnané, nemají tu hodnotu, která by odpovídala ceně, protože jsem už jinde jedl podobně kvalitně za míň. Vím jistě, že Accordiho původní Michelinova hvězdička ve Florencii je levnější, než jeho druhá v Praze, jednoduše proto, že tam má větší konkurenci kvalitních restaurací a méně lidí kategorie ©, neboť Italové si novozbohatlictvím prošli o generaci dříve a už z něho vyrostli. Dnes nabízím restauraci přesně stejné hodnoty, ale s hodně nižší útratou: čtyři chody s třemi pivy za pět stovek. Jde o to, že pravicová filozofie neznamená nutně luxus, nýbrž i ocenění poctivé práce poctivých řemeslníků.
A na takovéto poctivé řemeslníky na spodní cenové hranici pravicového stravování si můžete zajít, až se vám někdy zasteskne po staré dobré kuchyni babiččině, třebas i tajně, aby vás kategorie © neviděla. Restaurace Beograd na horním konci Vodičkovy ulice těsně u Karlova náměstí se rozprostírá přes velký prostor včetně gotického sklepení, s několika uzavřenými salonky, kde se před kategorií © můžete bezpečně skrýt. V jednom takovém salonku se skrývá i jeden z osmi pražských Rotary klubů, takže budete v dobré partě.
Není to restaurace balkánská, jak by jméno naznačovalo, nýbrž ryze česká, jen s nepatrným (a ne moc úspěšným) nádechem mezinárodna. Vkusně renovovaná s dřevem vykládanými stěnami, sérií obrazů a fresek, s béžovo-oranžovo-světlehnědým vymalováním zvýrazňujícím staré sloupové klenby. Obsluha kmitá jako v Itálii, a to i při plném sále německých nebo japonských turistů, kteří sem chodívají po skupinách, zřejmě v rámci programu studia české kuchyně. Ta je zde mimořádně dobře povedená a já vám doporučuji zůstat jen u ní a nepouštět se na tenký led pseudoitalské. Abych vám toto svoje podezření potvrdil a uchránil vás zklamání, okusil jsem za vás kopec suché vařené chutiprosté rýže s kousky vařené mrkve pokrytý plátky uzeného lososa, hrající si na risotto, které jsem po třech soustech vzdal, vymazal z paměti, jako by nebylo, oprášil se a začal statečně znovu.
Protože jsem zde už jedl několikrát, doporučuji přeskočit všechny předkrmy (snad s výjimkou chřestu) a nastoupit buď dráhu (a), což by byla gulášová polévka v chlebu následovaná kteroukoli českou klasikou od guláše, přes svíčkovou, moravské vrabce, po pečenou kachnu, nebo dráhu (b), což by byla také česká, ale trochu více imaginární série několika nadprůměrných a málo obvyklých specialit. Totiž ryba a zvěřina, jichž je zde od každé několik variant. V mém případě to byl candát na citronové omáčce a kančí medailonky s liškami na smetaně. Citronová bešamelově smetanová omáčka na candátovi obsahovala vedle citronu tuším ještě citronovou trávu, která jí dávala mírně thajský závan bez obvyklé thajské pikantnosti. Tenké kančí medajlonky byly do měkka jednoduše přírodně prosmažené a lišková smetanová omáčka je nevtíravě oblévala, ale nepřelévala, takže se dalo chutnat masíčko samo o sobě a lišky se smetanou zvlášť. Co víc k tomu potřebujete říct? Jak často se v Praze setkáte s liškami na smetaně ke kančímu? Jo, a mimořádně chutné česnekové bramboráčky ne jako placky, nýbrž v podobě malých tlustých koleček, na povrchu křupavých a uvnitř měkkých, jak je známe z londýnských nebo newyorských židovských „deli“ pod jménem latkes. Ty povinně, prosím.
Všechna jídla jsou štědře obložena zeleninou a na vybranou máte další desítku salátů, chcete-li jíst dietně a na lehko. Půllitr plzně za 27 korun, čtvrtka bonaquy za 22, jednoduchý výběr vín z Velkých Pavlovic od 150 za láhev odrůdového po 330 za archivní. Na žaludek pohoda, na peněženku balzám.
Restaurace Beograd
Vodičkova 5, Praha 2
Tel. +420-724903734
e-mail: rezervace@beograd.cz
otevřeno denně 11.00-23.00
+ relaxovaná atmosféra, kvalitní česká kuchyně za nízké ceny
- vyhněte se pokrmům nečeským
value for money
Jídlo 39 bodů z 50
Prostředí 8 bodů z 10
Obsluha 18 bodů z 20
Nápoje 6 bodů z 10
Kvalita/cena 9 bodů z 10
Celkem 80 bodů ze 100
Výběr z jídelníčku:
Koktejl z darů moře na salátu bianco – 85 Kč
Gulášová polévka v chlebu – 55 Kč
Zapékaný chřest s anglickou slaninou a sýrem – 69 Kč
Salát Caesar s grilovanými kuřecími prsíčky – 125 Kč
Letní salát s tuňákem, vajíčkem a cibulkou – 92 Kč
Gratinovaná brokolice s rajčátky – 80 Kč
Hovězí guláš s cibulkou a křenem, houskový knedlík – 95 Kč
Svíčková na smetaně s brusinkami a houskovým knedlíkem – 105 Kč
Pečené konfitované kachní stehno s červeným zelím – 140 Kč
Flambovaný lovecký špíz s hříbkovou omáčkou a plátkem pomeranče zdobený – 170 Kč
Steak z tuňáka na bílém víně a pórku s čerstvou mátou – 130 Kč
Srnčí steak naložený v divokém koření s červeným vínem a pomeranči, zdobený opečenou anglickou slaninou – 185 Kč
Domácí lívanečky s borůvkami a šlehačkou – 40 Kč
Výběr vín (75cl):
Bílá jakostní: Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Vlašský ryzlink, Moravský muškát, Neuburské bílé – 150 Kč
Bílá archivní: Veltlínské zelené 1999, Neuburské bílé 1999 – 305 Kč
Červená jakostní: André, Frankovka, Svatovavřinecké, Modrý Portugal, Zweigeltrebe – 155 Kč
Červená archivní: André, Svatovavřinecké 1999 – 325 Kč
