Jednou z mála výjimek je studie Nuclear war between Israel and Iran: lethality beyond the pale (Nukleární válka mezi Íránem a Izraelem: smrtící účinek mimo veškerou představivost), na které několik let pracovala pětice expertů z Univerzity v Georgii. Použila software vyvinutý Pentagonem k odhadu škod plus několik dalších aplikací. Hádejte, k jakým došla výsledkům.
Zajímavější než konkrétní projekce škod (pět bomb o síle 500 kilotun by spolehlivě zahubilo 86 procent populace Teheránu a pouhé procento obyvatel by uniklo zraněním) jsou některé vedlejší poznatky, které studie přináší. Tak například Teherán je vůči nukleárním zbraním obzvláště zranitelný, neboť leží mezi horami (horko nemá kam uniknout), vznáší se nad ním velké množství prachu (který se výbuchem rozpálí), má velkou koncentraci obyvatel a chatrné stavby.
Jeden úder proti hlavnímu městu - a rázem zmizí polovina průmyslu, třetina zaměstnanců veřejného sektoru a padesát vysokých škol a univerzit v zemi.
A proč zrovna Írán? Na to nedávají autoři studie jednoznačnou odpověď. Zhruba stejně pravděpodobný je konflikt mezi Indií a Pákistánem, případně mezi Indií a Čínou. Na příkladu dvou blízkovýchodních států, z nichž jeden otevřeně žádá likvidaci toho druhého (Írán Izraele) a druhý by totéž zvládl uskutečnit dříve, než dočtete tento článek (Izrael Íránu), chtějí patrně poukázat na ošidnost víry, že atomovou bombu už nikdo neshodí.
A proč by neměl? Jednou už spadla, tak proč se domnívat, že to nikdo nezkusí znovu?
Podle výzkumů provedených po explozi v Hirošimě zemřelo 60 procent lidí na následky popálenin, zatímco radiace způsobila 15 až 20 procent obětí.
Lidé skákají do řeky
Nejdříve strnete v němém úžasu. Pak si všimnete, že lidé okolo zvedají ruce vzhůru. Dělají to proto, že nechat paže viset volně u těla je kvůli popáleninám příliš bolestivé. Z některých paží se kroutivě oddělují cáry kůže. K nedaleké řece míří pochmurný průvod lidí, jejichž nateklé obličeje připomínají čerstvě upečený pecen chleba. Skáčou do řeky, která je brzy plná těl.
Díky popisu svědků, kteří přežili Hirošimu, si umíme představit první dopad vlny horka na městskou populaci. Ale bomba shozená na Hirošimu měla sílu 15 kilotun, zatímco Izrael údajně disponuje až megatunovou hlavicí. Írán nemá patrně nic.
Jenže když všichni dokola spekulují, že shromažďuje štěpné materiály za účelem vojenského využití, a budou takto spekulovat další dekádu či dvě, Írán si pár primitivních bomb opravdu pořídí - soudí jeden z autorů studie Frederick Burkle.
Kimova raketová parta. Kdo jsou ti, jimž vůdce KLDR skáče do náruče?
První úder nakonec může přijít úplně odjinud. Třeba z Ruska, které svou jadernou výzbroj stále inovuje a letos na jaře uvedlo do provozu flotilu nových jaderných ponorek vybavených mezikontinentálními raketami Bulava. „Mám za to, že čím déle těmito zbraněmi disponujeme a čím více jich máme, tím pravděpodobnější se jeví možnost, že budeme svědky jejich použití - ať již záměrně, či omylem,“ soudí Paul Carroll z nadace Ploughshares Fund, „ve spoustě ohledů jsme zatím měli štěstí, ale to nebude trvat napořád.“
Vyměnit Rigu za New York
Rusko řádově před pěti až deseti lety rozšířilo svou vojenskou doktrínu o tzv. nukleární deeskalaci. Dalo tím světu jasně na vědomí, že staré nepsané pravidlo studené války - nukleární arzenál je zvláštní kapitolou, která se do konfliktů nezatahuje -už neplatí. Nukleární válka může naplno propuknout. Tak kam tedy dopadne příští bomba?
Think tank Rand Corporation od léta 2014 hraje své war games, tedy strategické válečné hry, při nichž sedí s různými vojenskými experty nad mapou Evropy a společně zkoumají, kudy by „rudí“ vedli úder proti „modrým“. Za rok a půl vypracovali podrobný scénář útoku na Pobaltí s několika variantami vývoje.
Časem vznikne situace obrovských ztrát na bojových územích. Rusko v duchu nejlepších tradic promění Tallinn a Rigu v nový Groznyj, tedy srovná je za cenu obrovských civilních ztrát se zemí. NATO se rozpomene na doktrínu z časů studené války o „selhání všech ostatních prostředků“ (ovšem tehdy hlídalo západoněmecké hranice na 300 tisíc Američanů) a pohrozí Rusku „masivní odvetou“. V hantýrce stratégů ze společnosti Rand se tomu říká „vyměnit Rigu za New York“.
Přečtěte si více o možnostech KLDR vyzbrojit se jadernou bombou:
Kolik atomových bomb může vyrobit KLDR? 7 otázek a odpovědí o severokorejské hrozbě
Moskva tomu ovšem může předejít třeba tím, že zasadí nukleární úder jako první - nikoli v New Yorku, ale ve Varšavě nebo v Praze - a evropští členové Aliance další eskalaci nepřipustí. Už dnes je v USA běžný názor, že přibírat Pobaltí do NATO bylo chybou, neboť to znamená „samé závazky a žádné výhody“.
Modří uznají porážku a na blíže neurčenou dobu se s okupací Pobaltí smíří. Znamenalo by to novou studenou válku, přičemž příští Berlínská zeď by vyrostla někde mezi Lotyšskem a Litvou.
Tlustý Kim Třetí
Nejpravděpodobnější se v tuto chvíli jeví nukleární konflikt mezi dvěma částmi Korejského poloostrova. Asi 60 kilometrů od Soulu se nachází jedna z největších koncentrací nukleárních hlavic na světě. A KLDR bez nejmenších pochyb přitvrzuje - zatímco během 17leté vlády Kim Čong-ila provedla Severní Korea kolem tří desítek nukleárních testů, za pouhé čtyři roky jich jeho syn Kim Čong-un provedl skoro 70. Podle střízlivých odhadů amerických bezpečnostních složek je Pchjongjang dva až tři roky vzdálen od okamžiku, kdy by byl schopen zasáhnout jadernou hlavicí Los Angeles.
Trik spočívá v tom, že Washington ani nemusí vědět, co je vlastně na odpalovací rampě. Bude tam prostě raketa dlouhého doletu Pukkuksong? USA by měly reagovat. Jenže každý preventivní úder znamená zároveň jistotu útoku na Soul, takže Kimové už 20 let vědí, že si mohou posílat (nejčastěji do oceánu), co je napadne.
Američané toho moc netuší o psychickém stavu mladého Kima, ale co vědí, to není zrovna povzbuzující. Kromě stupňování nukleárních testů (naposledy to byla mezikontinentální raketa na konci července) se zdá pravděpodobné, že má mnohem blíže než jeho předkové k plánům na dobytí jižního poloostrova pomocí asymetrické války.
Čínské zdroje Kimovi přezdívají „Tlustý Kim Třetí“ a zcela otevřeně s tímto plánem kalkulují.
Nikdo není připraven
V souvislosti s tím je alarmující, jak málo zatím západní metropole věnovaly přípravám na možný nukleární útok.
Co se týče Evropy, lze hovořit o plánech v řádu nula. Amerika přece jen něco má. Hlavní město Washington DC počítá podle ministerstva vnitra s útokem kolem deseti kilotun (podobná síla jako v Hirošimě - zároveň jde o maximum výzbroje potenciálních teroristů) a jako jediné americké velkoměsto má určitou představu, co by se vlastně v takovém případě dělo.
Komentář: Jak nám svět drobet zvlčel
Je to smutné čtení. V případě zásahu mezi 16. ulicí a K Streets by pravděpodobně nepřežila žádná vysoká budova. V okolí dalších pěti kilometrů by vše záleželo na počasí. Kolem dubna by se většina spadu koncentrovala ve městě, zatímco ve zbytku roku by se radioaktivní mrak vydal nejspíše směrem do severní Virginie.
| Atomová bomba v číslech |
|---|
| Na celém světě se nachází přes 17 tisíc nukleárních náloží, bomb či hlavic. |
| Jaderným arzenálem disponuje celkem devět zemí - USA, Rusko, Británie, Francie, Čína, Izrael, Indie, Pákistán a pravděpodobně KLDR. |
| Izrael disponuje podle odhadů různých think tanků až 200 hlavicemi od síly 20 kilotun do jedné megatuny. |
| Podle výzkumů provedených po explozi v Hirošimě zemřelo 60 procent lidí na následky popálenin, zatímco radiace způsobila 15 až 20 procent obětí. |
V 15 až 30 kilometrech nedaleko epicentra by lidé zprvu přes zvracení a poté další nevolnosti nepřežili bez akutní lékařské pomoci ani den. Pomoci se jim téměř určitě nedostane. Ani americká velkoměsta nejsou připravena na nukleární úder a naprostá většina složek včetně hasičů a lékařů by se ocitla v naprosto dezorganizovaném stavu. Za situace, kdy by připadalo tisíc popálených pacientů na jednoho specialistu, by dopadli - co se lékařské péče týká - o dost hůře než svého času Jan Palach.
Desetikilotunová bomba by zřejmě ve Washingtonu DC způsobila 100 tisíc okamžitých obětí a 150 tisíc dalších lidí by podlehlo zraněním o pár dní později.
Na druhé straně by počasí hrálo zásadní roli, takže lidé situovaní proti větru by nemuseli činit o nic více než krátkodobě vyhledat dočasný úkryt, konstatuje studie ministerstva vnitra. Ovšem mluvíme pořád o bombě v řádu desítek kilotun.
Toxická rétorika
Žádná země nemá opravdovou strategii, jak čelit riziku podobných rozměrů. Neexistují evakuační plány. Riziko nukleárního útoku se násobí každým rokem, ale žádné město s tím fakticky nepočítá. Varšava má svou domobranu, ale jak chce bojovat s ruskými balistickými raketami?
Možná to bouchne. Historie Projektu Manhattan, největšího vědeckého podniku všech dob
Zadejte do vyhledávače větu zmíněnou na začátku článku: When will the next nuclear/atomic bomb be dropped. Ještě před dvěma lety převažovaly odkazy v tom smyslu, že příští atomová bomba dopadne někde v Íránu nebo v Izraeli.
Dnes mezi výsledky figuruje také Pobaltí či USA. Množství potenciálních cílů poroste s tím, jak bude sílit slovní harašení jadernými zbraněmi, jejichž možné zapojení do konfliktu doprovodí každou budoucí analýzu bezpečnostních rizik.
Příští studená válka na mnoho let zmrazí odzbrojovací jednání a nová dohoda o snížení počtu strategických zbraní (tzv. New Start) plánovaná na rok 2021 možná vůbec nespatří světlo světa. Rusko se bude cítit oprávněné mluvit do toho, kolik jednotek NATO smí být přítomno v Pobaltí, a bude volně přesouvat nukleární hlavice po celém území včetně Krymu.
Každý úmysl vybudovat protijaderný deštník doprovodí vražednou nukleární rétorikou.
Kremelští trollové budou s neutuchajícím úsilím pracovat na tom, aby stále větší část západní veřejnosti vnímala Putinovy kroky jako legitimní počínání dědice SSSR. Washington zaplatí nemalou cenu, ale ještě více ztratí východní Evropa. Toxická rétorika opět otráví ovzduší a usadí se do myslí dětí jako radioaktivní prach.
Čtěte také:
Strach ze sousedů? Vyřeší to jaderné zbraně
10 hororových scénářů konce lidstva
V Praze stále funguje systém protiatomových krytů. S jejich využitím však nikdo nepočítá
