Možná Češi fandí spíš příčesku Donadla Trumpa. Součet preferencí ODS s TOP 09 se totiž poslední dva roky ustálil na 20 procentech (ODS cca 8 procent, TOP 09 12 procent, když si respondenti ještě rozpomenou na knížete), což byl mimochodem v roce 2010 volební zisk ODS považovaný tehdy za pohřeb strany. To ovšem ještě nikdo netušil, že se šťastným volebním číslem ODS záhy stane sedmička.
Na datech CVVM je ale zajímavá ještě jedna věc: když u nás vládla pravice, vychyloval se počet příznivců k levici a naopak. Teď, když máme vládu vzájemného šachu ČSSD a ANO, na níž se tradičně přiživují agrární populisti lidovci, převažuje pravolevý pat. ODS s TOP 09 jako by se nárůst příznivců pravice moc netýkal.
Levicové, pravicové, babišovské
Částečně to vysvětluje nový fenomén ANO, které není ani pravicové ani levicové, ale prostě babišovské: bere si od všeho trochu, jak marketingově velí momentální nálada v zemi. Nejvíc ze všeho ANO připomíná čechoslovenštinu svého vůdce Andreje Babiše; nikdy taky nevíte, jakou řečí promluví.
ODS s TOP 09 jako by si dál kopaly vlastní hrob. Jejich opoziční moment totiž přišel v nejhorší možné chvíli: v době vysokého ekonomického růstu, klesající nezaměstnanosti, zvyšujících se platů a obecného oživení. Mejdan se vrátil, aspoň na čas. A k němu patří i konec strachu, včetně toho z ODS a TOP 09. Jejich prodejní nabídka se navíc poslední dobou scvrkla na rétoricky identické (sakra, jsou na tom obě strany fakt tak zle, že se dělí i o PR oddělení?) strašení deficitním rozpočtem, což je stejné jako strašit feťáka v rauši budoucím absťákem.
Pravici tahle taktika skvěle vyšla ve volbách 2010, to se ale v absťáku zmítala většina světa, takže měl důležitý emotivní náboj. A co hůř: stejné prošlé zboží dnes nemůže prodávat Miroslav Kalousek, v očích lidí viník rekordně dlouhé recese. A nevěřte lidovým moudrům: historie se nikdy neopakuje, nebo přinejmenším ne stejně.
Chybějící náboj
Nebo jinak: pravici chybí étos, tedy silný emotivní náboj. Jenže bez něj žádná rétorika nefunguje, ani kdybyste měli sebelepší logický argument (logos); už od antiky víme, že každou úspěšnou rétoriku tvoří správný étos, patos a logos (striktně v tomto pořadí), z nichž první dvě složky jsou ryze emotivní: vyjadřují, jak věci říkáte, ne co říkáte. Zhruba řečeno: když věci říkáte jako Fiala, je úplně jedno, co říkáte. Lidi radši přepnou na majora Zemana.
To dobře věděli dva nyní zavrhovaní titáni, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Lidé na emoce mezi nimi nadávali, jejich preference ale rostly; ve volbách 2006 udělaly ODS i ČSSD rekordní výsledky. Je jedno, že oba lídři rádi lhali: lhali se správným emotivním nábojem, takže lidé rádi uvěřili i lživé logice. Neštěstím Fialy je, že ačkoli ani moc nelže, dělá to s takovým emotivním nasazením, že mu to věří 8 procent lidí.
ODS s TOP 09 by si měly projít poučením z krizového vývoje. Či spíš poučením z lepších časů: strašení tak neemotivní záležitostí, jakou je už věčná díra ve státním rozpočtu (málokdo vůbec tuší, co to je deficit a jak vlastně vzniká), funguje jen tehdy, když si ho voliči spojí se ztrátou zaměstnání, střechy nad hlavou a možností strávit víkend v nákupním centru. Když si ho spojí s Kalouskem, vidí jen… Kalouska.
Čtěte další komentáře autora:
ANO, své primátorky se zbavíme
