Většina analytiků i investorů věří v další růstový rok, rizik ale přibývá
Žijeme zřejmě ve šťastné době. Kapitálovým trhům se daří jako v minulosti jen málokdy. Máme se proto radovat? Spíše je třeba být více než kdykoli v posledních pěti letech na pozoru. Od roku 1900 totiž býci ovládali trhy delší dobu jen dvakrát - v letech 1923 až 1929 a 1990 až 1999. Jak tato radostná období skončila, všichni víme. Z černého pátku na Wall Street v roce 1929 a z toho, co po něm následovalo, se ekonomiky probíraly ještě další čtvrtstoletí. Teprve 23. listopadu 1954 překonal hlavní světový index Dow Jones svůj letitý historický rekord z 3. září 1929.
Druhé tučné období bylo ukončeno na jaře 2000 splasknutím internetové bubliny a následným bezmála tříletým propadem trhů. Index Dow Jones se z hodnot okolo 11 000 bodů podíval až k hranici 7300 bodů. To vše je nyní zapomenuto a po čtyřletém růstu uzavřel tentýž index rok 2006 nad hranicí 12 500 bodů. Vybízet k opatrnosti jen kvůli rekordním hodnotám hlavních světových indexů by ale bylo naivní. Vždyť úvěry jsou stále ještě docela levné, hlavní světové ekonomiky prosperují, navíc rostoucí zisky hlásí i podniky, takže zvyšující se ceny jejich akcií jsou ospravedlnitelné.
Právě těmito argumenty o jistotě pokračování tučných let se nechává většina analytiků, ale především laických investorů, ukolébat. Při bližším pohledu ale skutečnost bohužel tak jednoznačná není. To, že zisky podniků v USA rostou již osmnáct čtvrtletí za sebou tempem vyšším než deset procent, může znamenat, že v současnosti jsou již na vrcholu profit cyklu a v dalších obdobích vysoko nastavená očekávání již nenaplní. Růst ziskovosti je navíc tažen fúzemi, kterých nyní probíhá rekordní počet a rekordně vysoké jsou i ceny při nich dosažené. Až období, v němž je módní a žádané brát fúzovací doping, pomine, budou čísla nárůstů obratů a zisků tak působivá jen stěží. Nic dobrého neslibuje ani realitní trh v USA. Ceny domů tam v říjnu meziročně poklesly o 3,5 procenta. Slabost realitního sektoru, který je důležitý pro spotřebitelskou důvěru, se může rozšířit do dalších oblastí, zvláště do výrobního sektoru.
Čísla přicházející z Nového světa ale nejsou jen negativní. Některá jsou i dobrá a slibují, že tamní ekonomika zpomalení zvládne bezbolestně a inflační tlaky postupně odezní, aniž by vysoké sazby a drahé úvěry stihly podniky a finanční trhy ovlivnit. Hlavním problémem scénáře, který předpovídá, že již v roce 2007 úrokové sazby ve Spojených státech poklesnou a ekonomika dostane nové impulzy k růstu, bohužel je, že jej očekává většina hráčů na finančním trhu. Jakákoliv odchylka skutečného vývoje, ať již ve smyslu vývoje inflace či hospodářského růstu, může mít proto výrazný dopad na finanční trhy na celém světě.
Ale dost pesimismu. Nakonec se třeba může ukázat, že americká ekonomika je ve smyslu hospodářského růstu v lepší kondici, než si nyní část finančníků myslí. Reakce akcií a ostatních rizikových aktiv by pak závisela na reakci americké centrální banky. Pokud by FED své úroky dále nezvýšil ze současných 5,25 procenta, pak by akciové trhy mohly dobře vydělávat i v tomto scénáři vývoje.
Česko, a vlastně celá Evropa, je v porovnání s americkými a částečně i globálními otázkami oázou klidu a prosperity. Témata, která nyní řeší světová ekonomická média, se sice Evropské unie dotýkají, naštěstí ale s menší intenzitou. Slábnoucí dolar a úvahy amerických investorů co s penězi, když doma to za moc nestojí, mohou starému kontinentu dokonce pomoci. Česko již naštěstí investiční banky v New Yorku, Londýně, Singapuru i Tokiu vyřadily ze škatulky emerging markets. To je v nejisté době jedině dobře; tato nálepka totiž většinou funguje jako oboustranná páka. Když ekonomiky prosperují, rostou rozvíjející trhy ještě rychleji. Když tradiční ekonomiky a trhy stagnují či dokonce padají, přichází na rozvíjející se trhy smršť výprodejů, která znásobí i jejich propady. Česku, ale ani Polsku, Maďarsku a dalším novým EU ekonomikám, již panické výprodeje tedy nehrozí. Růsty i propady budou zcela v intencích jiných vyspělých ekonomik.
Česká republika bude i v roce 2007 bez ohledu na to, zda a jakou vládu dostane, svým zhruba pětiprocentním tempem prosperovat. Přidá-li se k této jistotě ještě česká koruna, která by měla podle všech scénářů dále posilovat a na konci roku prolomí hranici 27 korun za euro, zůstávají středoevropská aktiva - ať již akcie, dluhopisy nebo nemovitosti - těmi nejjistějšími investicemi. A i kdyby některé investice v roce 2007 nevyšly, mějte pro vlastní duševní zdraví vždy na mysli, že v dlouhém období se o žádnou tragédii nejedná. Vždyť i ti, co kupovali akcie na Wall Street v září 1929, den před krachem, by dnes měli třicet tři dolarů z každého jednoho tehdy investovaného. Index Dow Jones se totiž tehdy pohyboval na úrovni 380 bodů.
