Menu Zavřít

Kam pej!

17. 10. 2006
Autor: Euro.cz

Jak přežít ve zdraví čínské obchodní jednání s „přípitkem“

O tom, co dobrého se v Číně jí, jsem již psal (EURO 38/2006). Dnes se zaměřím na to, co a jak se v Číně pije a chlastá. Slovo „chlastá“ jsem použil záměrně, protože právě ono nejlépe vystihuje podstatu zdejšího prolévání hrdla alkoholem, pokud k němu již dojde. Řada Číňanů totiž alkohol úplně odmítá, a možná ví proč. Když se totiž s Číňanem dáte do pití, nekončí to většinou dobře.
Jste-li u obchodního jednání a vaši partneři vás vyzvou ke společnému jídlu, je to dobrá zpráva pro vaše obchodní záměry, protože to znamená, že se partnerstvím s vámi chce čínská strana opravdu zabývat. Když u jídla dojde i k pití, je to pro vaše obchodní záměry zpráva výtečná. Méně skvělá zpráva je to však pro vaše játra, ledviny, žaludek, žlučník, slinivku… Nezbývá ovšem než jít, protože Číňané pijí pouze s přáteli anebo s těmi, s nimiž přáteli možná v budoucnu chtějí být, takže odmítnutí může znamenat konec vašim obchodním vztahům.
Dobrá zpráva je, že v Číně je v lepších restauracích k mání většinou jakýkoli druh alkoholu včetně whisky, koňaku a podobně. Horší zprávou je, že vaši obchodní partneři budou ze všeho nejraději pít „rice wine“ (rýžové víno). Nečekejte ale vodičku s nízkým obsahem alkoholu - rýžové víno je totiž název pro kategorii nápojů, která v sobě skrývá jedny z nejsilnějších kořalek, s nimiž jsem měl prozatím tu čest. Měřeno obsahem alkoholu se můžete setkat až se zcela nepoživatelnými sedmdesáti procenty. Rýžových vín je mnoho druhů a značek, takže můžete narazit i na slabší kousky, nicméně pozor na ně.
Rozhodně se nevyplácí míchat tradiční nápoj přátelství a dobrých obchodních vztahů s jakýmkoli jiným alkoholem. Školáckou chybu jsem udělal při jedné z prvních obchodních večeří a nebýt zkušenějších kolegů, asi bych na to doplatil pěkným deliriem tremens. Na dotaz, co chci pít k jídlu, jsem si totiž poručil pivo, zatímco kolegové a Číňani zůstali u vody a čaje. To jsem ještě nevěděl, že své pivo, které mi personál neustále doléval, budu muset proložit zhruba pětadvaceti přípitky rýžového vína.
První rada pro přežití tedy zní: na pití pro sebe si objednejte nealko. A k němu také led. Všechny cestovatelské příručky vás před ledem v exotických krajích budou varovat, nicméně si na něj rádi vzpomenete, až jím budete ředit patnáctou skleničku rýžové kořalky. Díky ledu ji také nebudete muset vypít až do dna. Na populární zvolání „kam pej!“ musejí být totiž všechny sklenky vypity naráz. Led je jediná záchrana, protože mezi kostkami může „náhodou uvíznout“ i nějaký ten nedopitý alkohol. Tato strategie mne přinutila při jednom jednání pít s ledem dokonce i koňak…
Pití v Číně, jak jsem ho měl možnost poznat, jsou jakési podivné závody o to, kdo je větší chlapák a víc toho snese. A u stolu se vždy najde někdo, kdo soutěž řídí. Zpravidla to bývá nejvýše postavený zaměstnanec protistrany, který třímá otěže pitky pevně v rukou a vysílá své kolegy do dalších a dalších přípitků s vámi, aby vás zcela odrovnal. Velmi se nám osvědčila strategie „koncentrovaného útoku“ právě na tohoto vůdce. Vyvinuli jsme ji s mým kolegou jako východisko z krajní nouze, kdy proti nám dvěma ke stolu zasedlo šest doširoka se usmívajících Číňanů, kteří věděli, že nejsme schopni dlouho odolávat. Strategie spočívala v soustředění našich přípitků výlučně na vůdčí osobnost protistrany a ve všemožném vyhýbání se přípitkům s ostatními členy čínské delegace. Než vůdce stačil vyvinout protistrategii, byl pod stolem. Naši obchodní přátelé sice chtěli povolat posily ze zálohy – jejich podnik má zhruba patnáct tisíc zaměstnanců -, odradili jsme je však pohrůžkou, že povoláme kolegu, který je znám tím, že zdolá deset piv a chce ještě „něco k pití“. Slavili jsme triumfální vítězství.
Radovali jsme se ale jen krátce. Opilý vůdce našich obchodních přátel se probral a řečí, které těžko rozuměli i jeho čínští kolegové, zavelel, že musíme jít dál, do jakéhosi baru, kde nám představí své přátele. Usoudili jsme, že nám po zbytek večera tento muž nemůže již nikterak ublížit, a nechali se nacpat do bryskně přistaveného automobilu. Naše prohra nastala v okamžiku, kdy si vůdce sedl za volant. Cesta naštěstí nevedla daleko. Po několika stech metrech jsme skončili v zavazadlovém prostoru auta jedoucího před námi. Po krátké domluvě obou šoférů ten náš upadl do hlubokého spravedlivého spánku a my jsme se mohli, po nezbytném rozloučení, pěšky vydat zpět do hotelu pořádně se vyspat.

Petr Pištělák – Divoký drak (email: divoky.drak@yahoo.com)

bitcoin_skoleni

Petr Pištělák pracuje jako Head of Marketing, Product & Communication v reprezentační kanceláři PPF v Číně.

  • Našli jste v článku chybu?