Český vzdělávací systém výrazně zaostává za nevyspělejšími zeměmi. Netvrdí to pouze tuzemští odborníci, ale ukazuje to také každoroční zpráva Education at a Glance, kterou vydává OECD. Podle ní patří Česká republika mezi země, které investují do svého vzdělávacího systému vůbec nejméně, ať už jde o investice v přepočtu na hlavu žáka, nebo podíl investovaného HDP.
Zatímco ČR vydává na vzdělávání 3,8 procenta HDP, průměr třiadvaceti zemí EU zahrnutých do přehledu je pak 4,6 procenta. Rovněž učitelé v Česku mají ve srovnání s dalšími zeměmi vůbec nejnižší platy. I přesto, že vláda letos pedagogům přidala, bude země ztrátu v této oblasti ještě dlouho dohánět. Další okruh, na který zpráva upozorňuje, se týká velkého vlivu rodinného prostředí na dosažené vzdělání u dětí. To, zda se pustí do studia vysoké školy, totiž v tuzemsku velmi silně souvisí s tím, zda dosáhli vysokoškolského vzdělání i jejich rodiče.
Firmy do škol
„Situace je o to horší, že Education at a Glance 2018 nepřináší žádné nové informace. Nebezpečné podfinancování vzdělávacího systému, podhodnocení učitelů, nízká atraktivita učitelského povolání či omezená sociální mobilita a reprodukce vzdělávání podle statusu rodiny jsou důvěrně a dlouhodobě známé skutečnosti. Vláda, je-li skutečně odpovědná, nemůže nadále ignorovat, že ČR je prizmatem vzdělávání vnímána jako jedna z nejzaostalejších zemí v rámci OECD,“ říká Bohumil Kartous, analytik vzdělávací společnosti EDUin.
Na tom, že české školství je ve špatném stavu, se shodnou prakticky všichni. Ale pohledy na to, kudy vést cestu k nápravě, se různí. Firmy a podnikatelé se snaží především posílit počty technicky vzdělaných, ale i řemeslně zručných pracovníků. Podporují proto rozšíření praktické výuky v moderním provedení na základních školách. Příkladem je iniciativa podniků z Lanškrounska, kde firmy nečekaly na státní programy a samy se rozhodly podporovat technické vzdělávání již od základních škol, a zajišťovat si tak přísun kvalitních technicky vzdělaných zaměstnanců.
Firmy dodaly do všech základních a středních škol v Lanškrouně mikropočítače, školy vybavily 3D tiskárnami a společně připravují podporu moderně pojaté praktické výuky s novými technologiemi. Dalším krokem bude spolupráce s místními mateřskými školami. Ze společných zdrojů pořádají tematické soutěže pro základní školy, technické festivaly a snaží se přirozenou formou zaujmout děti k praktické činnosti.
„Individuálně podporujeme školy a různé vzdělávací akce už několik let.
Z činnosti společenství firem těží opravdu všichni a ostatní regiony nám mohou závidět. Příkladem je soutěž Microtela, kde více než stovka dětí základních škol soutěží jak v jednoduchých řemeslných činnostech, tak v dovednostech spojených technologiemi 4.0. Nečekaně vysoká účast dětí v nultém ročníku soutěže nás utvrzuje v tom, že podporujeme technické vzdělávání správným způsobem – přibližujeme dětem svět vědy a techniky zábavnou a hravou formou a především v nich vzbuzujeme přirozený zájem o techniku a vzdělání,“ říká Jana Slováková z firmy Komfi.
Duální vzdělávání, které je založené na spolupráci firem se školami, je dlouhodobě tématem všech tuzemských vlád.
V praxi se však žádné vládě nepodařilo školy, radnice, firmy a podnikatelské organizace propojit. Nadějná byla podle podnikatelů aktivita Národního ústavu pro vzdělávání Pospolu podpořená evropskými fondy. Výsledkem projektu byl první ucelený návod, jak ke spolupráci přistoupit, vycházející z aktivity, kterou v praxi ověřila síť 38 škol a 115 aktivních zaměstnavatelů, firem i dalších subjektů. Projekt byl ale ukončen v roce 2015 a od té doby je podle expertů jakákoliv systémová podpora spolupráce škol a praxe minimální.
Například v Německu, kde má duální vzdělávání více než stoletou historii, je ročně vzděláváno více než 1,5 milionu žáků, přičemž třetina z nich uzavírá s podnikem smlouvu o vzdělávání. Duální vzdělávání probíhá jak v oblasti průmyslu, tak zemědělství, řemesle, obchodu nebo službách, celkem v 350 oborech zabezpečujících 20 tisíc profesních činností.
Po ukončení vzdělání přitom nevzniká povinnost pro studenta začít u firmy pracovat, ani pro podnik povinnost žáka zaměstnat, vše je na dobrovolné bázi.
Spor o dílny
„O podpoře profesí pouze mluvíme, občas se i něco podaří, ale nedokážeme na vládní úrovni problematiku systémově uchopit. Neexistuje zde propracovaná strategie provazující zapojení podniků, samospráv a základních, středních a vysokých škol. Vše děláme nahodile, podle toho, kde, co a kdo vylobbuje, nebo kde je aktuálně největší problém. Tím ale systém nevytvoříme,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky. „Pokud nezačneme budovat ucelenou vzdělávací infrastrukturu podporující technické obory, profese a řemesla, budeme mít velký problém,“ dodává.
Z výzkumu agentury Ipsos vyplynulo, že znovuzavedení praktické výuky jakožto povinného předmětu podporuje 93 procent veřejnosti a devět lidí z deseti je přesvědčeno, že se díky dobře pojaté praktické výuce zvýší zájem o technické obory. Přesto někteří odborníci na vzdělávání soudí, že nejde o správný směr. Podle nich je třeba u dětí na školách podporovat především kritické myšlení a flexibilitu. „Pětačtyřicet procent profesí, které v současnosti existují, jsou do budoucna ohroženy zánikem nebo minimálně silnou modifikací,“ upozorňuje Kartous.
Na trhu přitom v současnosti chybí na 300 tisíc řemeslníků. Podle odborníků se však poptávka může za pět či deset let výrazně změnit a v době, kdy budou vycházet ze škol současní absolventi „dílen“ na základních školách, může být situace diametrálně odlišná. Velké zastoupení manuálně pracujících absolventů by navíc podle expertů udržovalo Česko jako „montovnu“ s nízkými platy.
O autorovi| Dalibor Dostál, dostal@mf.cz