Čína a USA Mgr.
Hlavním cílem čtyřdenní návštěvy čínského prezidenta ve Spojených státech bylo oteplení vztahů mezi oběma velmocemi. Prezidenti Chu Ťin-tchao a Barack Obama se tak snažili minulý týden sobě a světu dokázat, že jejich země jsou schopny nejen soutěžení, ale i spolupráce. To však neučinilo vztah mezi oběma velmocemi méně komplikovaným. Připomeňme, že Čína a USA tvoří dohromady jednu třetinu globální ekonomiky. Obě země jsou vzhledem k rozměrům a politické a hospodářské síle chtě nechtě do značné míry propojené. Prezident Obama proto chápal summit jako velkou šanci demonstrovat, že úspěch jedné strany není možný bez úspěchu té druhé. Chu Ťin-tchao potvrdil, že přijel do Spojených států „posílit vzájemnou důvěru“. Neodpustil si však typický čínský pohled na věc, když dodal, že „Čína a Spojené státy by se měly respektovat, jakou cestu rozvoje zvolí druhá strana, i to, co určuje její zájmy“. Od roku 1979, kdy ČLR a USA formálně zahájily vzájemné diplomatické vztahy, se na ose Washington–Peking řešila řada sporných témat. V loňském roce se však obě země ocitly na kritické křižovatce, a to především kvůli prodeji amerických zbraní na Tchaj-wan, který Čína považuje za vlastní, byť rebelskou provincii. Dalším sporným momentem bylo setkání prezidenta Obamy s dalajlamou nebo osud čínského disidenta Liou Siao-poa oceněného Nobelovou cenou míru. Chronické napětí přiživují již tradiční spory ohledně podhodnoceného jüanu, dále investičních pravidel, čínské produkce padělků a porušování autorských práv. Jak lze „opatřit“ informace kybernetickou špionáží a poté úspěšně vyvíjet „vlastní“ konkurenční výrobek, ostatně Peking názorně demonstroval před dvěma týdny, dokonce za přítomnosti amerického ministra obrany Roberta Gatese – na testu prototypu svého bojového letounu J-20. Washington samozřejmě trápí i obrovské obchodní přebytky s Čínou, které pouze za loňský rok dosáhly hodnoty přes 252 miliard dolarů. Obě strany vkládaly do summitu velké naděje s tím, že se v průběhu jednání podaří ty nejostřejší hrany obrousit. Podle odborníků šlo o nejdůležitější čínsko-americký summit za posledních 30 let. Prioritou byla ekonomika. Ve Washingtonu byly dohodnuty kontrakty ve výši 45 miliard dolarů, v rámci kterých Čína například nakoupí 200 letadel Boeing. Peking se také zavázal, že odstraní překážky, jež vadí americkým firmám při jejich úsilí o získání čínských vládních zakázek. Došlo i na lidská práva a bezpečnostní témata, zejména se debatovalo o situaci na Korejském poloostrově. „Čínský prezident se chtěl ukázat především před vlastními občany, že se nepoddal žádnému nátlaku například ve věci jüanu a že byl světovou velmocí přijímán jako rovný,“ uvedl k návštěvě pro EURO diplomatický zdroj z Pekingu. Čínská média vylíčila návštěvu jako velký úspěch. Záběry menší protibetské skupinky demonstrantů před Bílým domem však cenzurovala a podobně také ignorovala nepříjemný dotaz ohledně lidských práv, který zazněl na tiskové konferenci. Čínský prezident na něj odpověděl až poté, co otázku zopakoval druhý americký novinář. Prý ji kvůli technickým problémům neslyšel. Nakonec řekl, že Čína urazila v lidských právech hodný kus cesty, ale mnoho práce ji ještě čeká. Právě kvůli rozdílnému názoru v této věci se čínskému prezidentovi dostalo na půdě Kongresu o něco chladnějšího přijetí. Šéfové obou komor amerického parlamentu dokonce odmítli pozvání na oficiální večeři do Bílého domu pořádané na jeho počest. Kdo si po summitu oddechl, byli odborníci na protokol. Při organizaci oficialit se neopakovala žádná z chyb, kterých se v roce 2006 dopustil tehdejší hostitel, prezident George W. Bush. Ten místo do Bílého domu zval čínského prezidenta původně na svůj ranč do Texasu. Kvůli nelibosti čínské strany k tomu ale nedošlo. Když však měla tehdy v rámci summitu zaznít v hlavním městě USA státní hymna ČLR, omylem byla ohlášena hymna Čínské republiky, což je oficiální název Tchaj-wanu, který leží Pekingu tolik v žaludku.
