Kamarádokracie

Je-li ministr v názorech konzistentní, odstoupí

Brněnský radní a člen Unie svobody Vítězslav Dostál byl před pěti lety obžalovan z vydírání. Vladimír Mlynář k jeho případu tehdy uvedl: „Myslím, že pan Dostál by měl z brněnské rady odstoupit, dokud se neprokáže jeho nevina.“ Měl pravdu. Na každého občana je sice až do vynesení rozsudku třeba pohlížet jako na nevinného, ovšem na politiky musíme být přísnější. Veřejnou funkci nemůže zastávat člověk, který je obviněn, či dokonce obžalován z trestného činu. Pokud je Mlynář, nyní ministr informatiky, v názorech konzistentní, tak v případě, že bude skutečně obviněn kvůli založení firmy Testcom servis, podá demisi. Je dobře, že o tom uvažuje. To mu nebere právo všemi zákonnými cestami usilovat o prokázání neviny. Zatím sdělení od vyšetřovatele neobdržel. Je chybou státních orgánů, že informace na veřejnost prosákla dříve než k „obviněnému“.
„Podobně jsem to zažíval před rokem osmdesát devět, kdy jsem jako člen protikomunistické opozice byl několikrát popotahován policií, ale tehdy to patřilo k normální situaci. Že to zažiji po roce osmdesát devět jako člen vlády, bych nikdy nevěřil,“ uvedl ministr minulý čtvrtek. Nepřipouští si, že se změnil on sám. Už dávno není bojovníkem za svobodu slova, roznášejícím ilegální Lidové noviny, není ani polistopadovým novinářským bijcem kritizujícím netransparentnost, korupci a klientelismus. Jeho příběh je příběhem celé Unie svobody. Když se v červnu 1997 jako šéfredaktor Respektu s kolegy Janem Macháčkem a Petrem Holubem zamýšleli nad příčinami politické a ekonomické krize, mimo jiné napsali že „Česko postrádá skupinu, jež je přítomna v každé africké diktatuře s většinou negramotného obyvatelstva: jakkoli úzkou odbornou elitu absolventů prestižních západních univerzit“. Snad bychom v kontextu grossovsko-škromachovské intelektuální bídy ČSSD mohli omluvit, že do křesla šéfa resortu informatiky usedl nevzdělaný laik, nelze ale přehlížet, jakým způsobem se začal obklopovat údajnými odborníky. Na principech „kamarádokracie“ ruských gubernátorů. Část lidí dodal z vlastních zdrojů (Dana Bérová - manželka přítele Dobrovského, Adam Blecha - obchodní partner přítele Michala Lobkowicze, poradenské služby při koupi Eurotelu poskytl Pedro Pick, který Mlynářovi pomáhal ve volební kampani), jiné jeho pobočník Michal Frankl (skupinu spřízněnců ze sdružení YMCA, partnerku ze své firmy Hanu Doležalovou). I společnost Testcom servis je dítkem privátních vztahů. Vzpomeňme, že na samém počátku v červnu 2003 jmenoval Mlynář ze dne na den bez konkurzu ředitelem ústavu Testcom bývalého šéfa České televize Dušana Chmelíčka. Do ryze odborné telekomunikační instituce jej na místo náměstka následoval i výrobní ředitel ČT Vít Novotný. O spřízněnosti může svědčit Mlynářův výrok v Zemských novinách z ledna 2001, z doby televizní krize: „I já jsem pro jmenování dočasného ředitele…Soudím, že by mělo jít o někoho z okruhu Chmelíčkova vedení České televize, případně Dušan Chmelíček sám.“ V televizi jej neprotlačil, „u sebe“ v ústavu ano. Chmelíček se navíc stal i jeho náměstkem na pozoruhodný úvazek čtyři hodiny týdně, což mu zajistilo možnost používat služební auto pro soukromé účely. V souvislosti se sporným založením Testcom servis s.r.o. (zákon 219/2000 Sb., dovoluje státním institucím zakládat jen akciovku, navíc po souhlasu vlády) vnímejme i fakt, že jednateli se stali Chmelíček s Novotným a Mlynář, Frankl a Bérová usedli do dozorčí rady. Atmosféra téměř rodinná. Vladimír Mlynář důrazně odmítá, že „by si založil soukromou společnost“, ač je nepochybné, že se tak stalo na jeho popud, na bázi soukromého práva a bez vědomí kabinetu. Ještě v prosinci 2003 v reakci na dotaz týdeníku EURO ministerstvo výslovně uvedlo, že do základního kapitálu firmy nebyly příspěvkovou organizací Testcom vloženy žádné státní peníze (plných 84 procent finančních prostředků ústavu pochází z jeho obchodní činnosti). Co je to tedy za firmu, když ne soukromá? Kam by plynuly výnosy z provozování portálu veřejné správy? Možná policie nakonec zjistí, že zákon překročen nebyl, nepsaná pravidla politické kultury ale ministr porušuje dávno. Mlynář-disident by si toho všiml, Mlynář-politik toho už asi není schopen.