ZABEZPEČOVACÍ TECHNIKA Vedle fyzické ostrahy zajišťují bezpečnostní agentury ochranu objektů také pomocí techniky. Kancelář, byt nebo dům tak mohou místo hlídače střežit kamerové systémy, alarmy nebo elektronické požární systémy. Ty lze napojit na pult centrální ochrany.
ZABEZPEČOVACÍ TECHNIKA Vedle fyzické ostrahy zajišťují bezpečnostní agentury ochranu objektů také pomocí techniky. Kancelář, byt nebo dům tak mohou místo hlídače střežit kamerové systémy, alarmy nebo elektronické požární systémy. Ty lze napojit na pult centrální ochrany.
Pokud nepotřebujete fyzickou přítomnost bezpečnostní služby, můžete využít techniku. Právě pro vás je totiž určen elektronický zabezpečovací systém.
Jeho srdcem je ústředna. Na tu jsou napojeny snímače rozmístěné po hlídaném objektu. Ústředna po obdržení signálu z některého ze snímačů vyhlašuje poplach. Snímače přitom hlídají jak vstupy do objektu (dveře, okna), tak samotné vnitřní prostory, kde reagují na pohyb nežádoucí osoby.
Podle odhadů firmy Jablotron (její profil jsme přinesli v Profitu č. 21/2007) je až 80 procent vloupání provedeno prostřednictvím vstupních dveří. Proto je jejich zabezpečení nejdůležitější. Vhodné jsou pro tyto účely magnetické detektory, které reagují na otevření dveří. Pokud po otevření dveří nenásleduje v určitém časovém úseku vypnutí systému (například zadáním správného kódu na klávesnici ústředny), je vyhlášen poplach. Podobné zabezpečení je možné i u oken.
Stejně důležitá jako zabezpečení vstupu je i ochrana vnitřních prostor objektu. Pro tu se používají nejčastěji takzvané infrapasivní snímače (PIR snímače). Fungují na základě analýzy teplot v místnosti. Vedle PIR snímačů se pro střežení vnitřních prostor využívají také detektory pracující na principu radaru -ultrazvukové nebo mikrovlnné.
Při vniknutí do objektu spustí elektronický zabezpečovací systém akustický alarm. Ten může být umístěn jak uvnitř, tak vně objektu. Vnitřní alarm je určen hlavně k „vyplašení“ narušitele.
HROZÍ NEJEN ZLODĚJ, ALE I POŽÁR
Elektronické zabezpečovací systémy jsou většinou vedle ochrany před neoprávněným vniknutím do objektu vybaveny i zařízením pro detekci požáru nebo výbuchu. K rozpoznání požáru slouží nejčastěji ionizační snímače. Ty reagují a upozorňují na zvýšený výskyt kouře v místnosti. Druhým typem požárních snímačů jsou optické detektory kouře, které reagují na viditelný kouř.
Požární snímače mohou být buď napojeny na centrální systém, nebo fungovat samostatně. Samostatné detektory pak bývají vybaveny akustickou sirénou, která varuje před možným požárem. Vhodným doplňkem těchto snímačů jsou také detektory úniku plynu. Ty jsou schopny rozeznat několik druhů výbušných plynů a při překročení nastavené koncentrace plynu rovněž aktivují zabezpečovací systém.
KABELY, NEBO „BEZDRÁT“?
Ještě před instalací je potřeba rozhodnout se mezi klasickými a bezdrátovými systémy. V prvním případě jsou jednotlivé prvky elektronického zabezpečovacího systému propojeny kabely, kterými se přenáší jak napájecí napětí, tak veškeré informace. Bezdrátové systémy naopak komunikují radiově a jednotlivé snímače jsou napájeny bateriemi.
Výhodou klasických systémů je především nižší cena a větší výběr. Naopak nevýhodou je nutnost instalace kabelů. Oproti tomu bezdrátové systémy se nainstalují velmi „čistě“. Sortiment bezdrátových prvků zabezpečení je ale omezený.
PULT CENTRALIZOVANÉ OCHRANY
Pro zvýšení účinnosti elektronických zabezpečovacích systémů nabízejí bezpečnostní agentury jejich napojení na pult centralizované ochrany. Do tohoto dispečerského stanoviště jsou v zakódované podobě přenášeny veškeré informace ze zabezpečovacího systému. Dispečer má tak během celých čtyřiadvaceti hodin přehled o dění ve střeženém objektu. V případě narušení bezpečnostního systému může okamžitě vyslat na místo zásahovou jednotku, kontaktovat majitele nebo přivolat policii.
Elektronický zabezpečovací systém může být na pult centralizované ochrany napojen několika způsoby. Prvním z nich je připojení pomocí běžné telefonní linky. Pro tyto účely není nutné zřizovat zvláštní linku. Komunikátor totiž pracuje na podobném principu jako běžný fax. Při volání odpojí všechna ostatní telefonní zařízení na dané lince, kontaktuje pult centralizované ochrany a po předání informací zase telefony připojí.
Podle Miroslava Jaroše z firmy Acces je však připojení na pult centralizované ochrany pomocí telefonní linky méně spolehlivé a drahé. Zabezpečovací systém totiž při každém volání (minimálně jednou denně) navyšuje telefonní poplatky. Navíc je snadno napadnutelný „přestřižením“ telefonního kabelu zvenčí.
Výhodnější je napojení na pult pomocí GSM modulu, tedy přes síť některého z mobilních operátorů. Toto připojení je spolehlivější a obtížnější na vyřazení z provozu narušitelem. Oproti připojení přes telefonní linku je však instalace nákladnější a i GSM modul s sebou přináší další náklady v podobě poplatků operátorovi.
Největší jistotu s přijatelnými náklady tak poskytuje GPRS připojení systému. Tato metoda také využívá mobilní telefonní sítě. Na rozdíl od GSM brány ovšem nefunguje na principu telefonního hovoru, ale datového přenosu. Z toho plynou také nižší náklady -operátorovi se neplatí za hovory, ale pouze za přenesená data.
Poslední možností je napojení pomocí bezdrátové sítě provozované na privátní frekvenci placené Českým telekomunikačním úřadem. K takovému připojení není třeba ani telefonní linka, ani smlouva s operátorem. Přenos navíc funguje v reálném čase a je téměř nemožné jej napadnout zvenčí. Nevýhodou je nutnost koupě vysokofrekvenčního vysílače, poměrně vysoké náklady na instalaci zařízení a vyšší poplatky za střežení.
KAMEROVÉ SYSTÉMY
Velmi populárním a rozšířeným zabezpečovacím systémem jsou kamerové systémy, zkráceně CCTV. Díky rozvoji technologií je v současnosti možné integrovat kamerové systémy do komunikačních sítí, řídit je i dálkově nebo sledovat výstupy z více kamer najednou, a to i z různých lokalit.
Na výběr je široké spektrum nejrůznějších kamer vhodných pro různé objekty - běžné kamery, pro noční vidění, otočné, širokoúhlé a podobně.
Dříve používané analogové kamery pomalu upadají do zapomnění a nahrazují je digitální přístroje. U nich se k záznamu používají místo videorekordérů harddisky, stejné jako u osobních počítačů.
