Kanaďané jednají o koupi L-159

Demilitarizované bitevníky by používala akrobatická skupina královského letectva

Šest měsíců trvalo, než se na ministerstvu obrany našel někdo, kdo se začal vážně zabývat zájmem leteckých akrobatů kanadské skupiny Snowbirds o koupi devíti nepotřebných letadel L-159 ze zásob české armády. Vzhledem k počátečnímu nezájmu úředníků ministerstva byl o pomoc se zprostředkováním kontaktu požádán i autor tohoto článku, který kauzu od té doby sleduje. Lidé, kteří se zúčastnili delikátního jednání, většinou trvali na anonymitě, pokud bude celý příběh zveřejněn. Je totiž plný emocí. Naděje i zklamání se v něm prolínají stejně rychle jako formace letadel při vzdušné akrobacii. Není divu, když se někdo z Kanady marně snaží sehnat na ministerstvu obrany kohokoli, kdo by o prodej L-159 ze skladových zásob projevil zájem. Tím spíše v dnešní době, kdy je rozpočet ministerstva napjatý. Pozitivní však bylo, že si zatím nikdo z úředníků neřekl o provizi.

Bušení na ministerská vrata Akrobatická skupina z Ottawy dnes používá 35 let stará cvičná proudová letadla kanadské výroby CT-114 Tutor, kterým na konci příštího roku končí životnost. Co dál? Až do letošního roku se zdálo, že jediným řešením bude nové prodloužení životnosti letounů (už asi třetí nebo čtvrté) o dalších pět let. To by v přepočtu přišlo asi na dvě miliardy korun. Pak se ale objevila další možnost – za stejné peníze koupit nové stroje ze zásob nepoužívaných letounů české armády. Ta se již roky netají tím, že by se jich ráda zbavila a ušetřila něco z 50 milionů korun ročně za jejich konzervaci v Aeru Vodochody. Kanaďané chtěli mít jasno do začátku léta, kterým směrem se vydat. Rozhodnutí však o půl roku odložili. Přesto se na české straně od letošního jara až do srpna neměl nikdo k tomu, aby si prověřil, zda informace o zájmu královského letectva o české podzvukové bitevníky je pravdivá. Nemluvě o tom, že kanadští akrobati světového jména létají ve formacích až devíti letadel, z čehož bylo hned od počátku jasné, o kolik L-159 by mohli mít zájem.
Přesto se ani tehdejší první náměstek ministryně obrany pro strategické plánování Martin Barták v politických turbulencích po pádu Topolánkovy vlády, ač osloven, neodvážil nebo nechtěl o nabídce jednat. Další úředníci sice projevili nadšení z možného prodeje takového počtu L-159, ale prvotní elán vzápětí zchlazovali preventivními výmluvami na politickou situaci, vznik prozatímní Fischerovy vlády, čekáním na předčasné volby a s tím souvisejícím bojem o pozice. Ten byl pro zainteresované zjevně důležitější než příjem do resortní pokladny.

Aero probudilo úředníky Původní kanadský požadavek počítal s tím, že by se české armádní bitevníky přestavěly z bojových letadel na cvičná tak, jak velí tradice předcházejících téměř tří tisícovek Albatrosů L-39 vyrobených v Aeru Vodochody. Druhá varianta obchodu se týká prodeje draku letadla s tím, že by si demilitarizaci a zástavbu nové avioniky a možná i motoru udělali Kanaďané sami.
Teprve začátkem srpna se poprvé prolomila byrokratická hradba. Český letecký vojenský přidělenec ve Washingtonu Jan Sýkora odletěl do Prahy tuto možnost prodiskutovat se svými nadřízenými. Ve druhé polovině srpna nově jmenovaný náměstek ministra obrany Jan Fulík potvrdil zájem české strany o jednání a kola se začala točit. Do hry se vložil nový viceprezident pro rozvoj prodeje a obchodu Aera Vodochody St-John Williamson a nakonec i speciální poradce rady ředitelů Aera Vodochody Mike Mendoza. Aero pak ministru obrany Bartákovi připravilo podklady pro jednání s jeho kanadským protějškem Peterem MacKeyem. To se uskutečnilo v Ottawě 19. září. Ač se jednání ministrů oficiálně týkalo další spolupráce v Afghánistánu, přišla řeč i na letouny L-159, jejichž prodej do Kanady by Česku přinesl více benefitů, než by se na první pohled zdálo. „Vzhledem k tomu, že Kanada řeší otázku výcvikového letounu pro své vzdušné síly, je zde možnost uplatnění českého L-159. Armáda České republiky by zase mohla používat pro přepravu kontingentů a materiálu do zahraničí kanadské transportní letouny C-17,“ okomentoval schůzku mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek.
„Záležitost je pouze v počátečním stadiu řešení, a navíc vlastníkem letadel není Aero Vodochody, tak jediné, co můžeme připustit, je fakt, že zmíněná jednání se uskutečnila, přičemž zatím nejsou uzavřeny žádné dohody,“ sdělil týdeníku EURO Martin Danko, manažer pro vztahy s veřejností společnosti Penta, jež Aero vlastní. „Kanadské straně byly poskytnuty prvotní informace k možnosti dodání těchto devíti letounů. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v počáteční fázi jednání, není možné v tuto chvíli sdělit jakékoli podrobnější informace,“ doplnil minulý týden Čírtek.

BOX
Na listině cti Snowbirds jsou reprezentační složkou vojenského letectva pro veřejnost, doslova PR Kanadských královských vzdušných sil. Zrodili se ze 431. bombardovací perutě, která vznikla v listopadu 1942 v anglickém Burnu. Zúčastnili se letecké bitvy o Anglii, poté dobývali Hitlerovu pevnost Evropa, podnikali nálety na obsazenou Francii a Německo, útočili na přístavy v Biskajském zálivu, bombardovali Porúří a nakonec Berlín.
V lednu 1954 se bojová squadrona přeformovala na akrobatickou s cílem představit veřejnosti proudové stíhací letouny F-86 Sabre, které ve velkých sériích vyráběla společnost Canadair. Letoun se proslavil zejména v korejské válce jako úhlavní nepřítel ruských stíhaček MIG-15. Na konci roku však byla akrobatická skupina zrušena a reaktivována až v roce 1978 jako 431. Air Demonstration Squadron, více známá pod názvem Snowbirds.
Kanadští piloti neumírali jen ve druhé světové válce. Na listině cti je i devět obětí v červenobílých barvách Snowbirds z riskantních nácviků, vystoupení a naposledy v loňském roce i z nebezpečného fotografování formace. Kanadští tvrďáci by tedy českým bitevníkům ostudu nedělali.