Krokodýlové nilští se množí na Znojemsku
Mlask. Cvakne zuby krokodýl a spolkne chcíplé kuře. Mlask, otře si ústa člověk, když dojí krokodýlí guláš. Tím je kruh krokodýlího života uzavřen.
Přivezli jich padesát kusů. Z jižní Francie do Velkého Karlova, vesnice nedaleko Znojma, se dalo udělat docela nenápadně. Což pravda není obtížné, vypadali jako čolci a jeden každý vážil šest deka.
Brzy však přišly udavačské hlášky na policii, stavební úřad, odbor životního prostředí, veterinární správu i ministerstvo zemědělství: po vsi běhá více než dvoumetrový uprchlý krokodýl a ohrožuje obyvatele. Jako první dorazil na místo činu policejní vůz s majáčkem. Když muži zákona spatřili deset dvoumetrových plastových boxů, zpola pocukrovaných pískem, zpola zalitých průzračnou vodou, začali se smát. „To je opravdu ten krokodýl? Krokodýl nilský?“ ptali se nedůvěřivě při ohledu na nehybné, ještě bezzubé pusinky s vypoulenýma očima.
Veterináři zase marně vzpomínali, zda ve škole probírali krokodýla jako chovné zvíře.
Čím je krmíte?
Ploticemi? A taky lapají mouchy?
Stavební odbor neshledal nic závadného na tom, že predátoři obývají bývalou závodní jídelnu bývalého zemědělského družstva. Pod několika zámky, za dvěma metr vysokými plastovými ohradami, na které nesvedou vylézt ani do čtvrtiny. Pruhované pusinky s vypoulenýma očima.
Šílenost, přirozeně
Předpokladem šílených nápadů je talent na byznys. Tenhle šílený nápad dostal předseda Agrodružstva Jevišovice Bohumír Rada při jedné ze svých obchodních cest, když navštívil kuřecí farmu v Izraeli a v americké Iowě, která leží na stejné rovnoběžce jako Morava. Nejprve se jeho úsilím stal z tuctového jevišovického družstva největší výrobce kuřat v republice s produkcí jedenácti milionů brojlerů ročně. Pak začal konstruovat dokonalý kruh: jevišovická kuřata odebírají Kostelecké uzeniny, téměř po milionu měsíčně. V budoucnu se zřejmě stanou naopak dodavatelem krmiva pro krokodýlí farmu. A dost možná, že za odvoz kuřecích separátů a vepřových šlach ještě zaplatí. Přesně tak, kostelecká firma pošle peníze za to, že Radovi nakrmí krokodýly, a ještě ušetří. Není to dostatečně šílené? Také Rada ušetří. Nyní platí sedm set tisíc korun měsíčně kafilerii za likvidaci uhynulých kuřat. I tato nákladová položka by měla do roka zmizet v útrobách krokodýlů nilských. A pak přijde na řadu kruh krokodýlího života.
Stroj nilský
Tady bude stát stylová restaurace, ukazuje Rada na planinu porostlou býlím. „Celá stěna bude prosklená, hosté budou pít pivo a pozorovat, jak se z krokodýlích vajec líhnou mláďata.“ Na jídlením lístku najdou, jak jinak, speciality: krokodýlí guláš, krokodýlí steaky, krokodýlí medailonky, špízy, řízky. Turisté z Rakouska, Slovenska, Německa a Znojemska budou platit možná patnáct, možná třicet eur za vstup do zvířecího Disneylandu. „Volně tam bude pobíhat pět klokanů, hejno hus, velbloud, ovce, kozy. A děti z města si s ochočenými klokany budou hrát,“ líčí příští roky Bohumír Rada věcným, nevzrušeným hlasem. Atrakcí dne bude krmení dravé zvěře. Do roka vyrostou ve Velkém Karlově tři nebo čtyři haly o velikosti fotbalových hřišť. Turisté budou procházet chodbami z neprůstřelných skel a zírat na stovky krokodýlů, z nichž některým se dostane výsady dožít se délky sedmi metrů. Ale jen některým, protože až se v sedm večer areál uzavře, půjdou dva tři krokodýli na porážku, řidiči nastartují dodávky a čerstvé maso zamíří ještě téže noci do exkluzivních hotelů v Berlíně, Vídni a Budapešti. „Víte,“ říká Rada, „u nás se používá mražené krokodýlí maso, ale to by v evropských metropolích neprošlo.“
Jiné takové strašidelné divadlo, které uvidí návštěvníci s fotoaparáty pouhých devět kilometrů od rakouských hranic, je podle internetu nejblíž v Egyptě a Izraeli. Turistickým byznysem ovšem není potenciál krokodýla nilského coby stroje na peníze vyčerpán. Ve Velkém Karlově budou děvčata šít z krokodýlí kůže kabelky a boty, tvořit z kostí ozdoby a navlékat zuby jako korálky, pokračuje vizionář Rada. Počítat dovede. Za padesát mláďat zaplatil čtvrt milionu. Metr krokodýlí kůže stojí deset tisíc, z jednoho krokodýla jsou metry tři. Za krokodýlí hlavu k preparaci se platí deset tisíc. Kilo masa přijde na osm set až tisíc korun. Zvířata, která půjdou na porážku, budou měřit kolem tří metrů a vážit 250 kilogramů. Tří metrů délky dosáhne krokodýl po třech letech života na vyhřívaném písku, kde snese až šedesát stupňů tepla, teplota vody nesmí poklesnout pod 22 stupňů.
Krokodýl chovný
Znalci uvádějí, že krokodýl narůstá ročně na dvojnásobek své délky. Metr dvacet po dvou letech, dva metry čtyřicet po třech, čtyři metry osmdesát po čtyřech a tak dále až do zmíněných sedmi. Netrpí žádnými nemocemi, takže to vše s vysokou pravděpodobností. Dvou-, čtyř- či sedmimetrový macek, to už je sousto pro rytíře úředních předpisů.
Veterináři ve svých knihách po příslušných normách zatím pátrali marně. Napište si je sami. A tak se na Moravě budou řídit francouzskými pravidly, protože francouzský partner Agrodružstva Jevišovice bude také školit hrdiny pro odchyt a kuchání dravců i asistovat při výstavbě pěstitelských arén. Jak známo, nejlepší předpisy si vytvoří byznys sám. A tak veterináři zatím mohou dumat nad tím, kam nastřelit povinné značkovací čipy pod krokodýlí kůži. Evropská unie vyžaduje přesnou evidenci.
„Když se tu před deseti lety začínali pěstovat pštrosi, taky si lidé ťukali na čelo,“ vzpomíná Pavel Kovář z ministerstva zemědělství. „Ten Rada je tím známý, vždycky si něco vymyslí,“ poznamená ještě. Jenže jak označkovat tuto chovnou zvěř, když zvěř není chovná. Jak ji plemenářsky zaškatulkovat. A co ochránci přírody? „Krokodýli budou v halách?“ diví se Kovář. Pak je to jasné: krokodýl nilský pod širým nebem je chráněným druhem. Pod střechou se na něj zelené regule nevztahují.
Mňamka za pět tisíc ztráty
„Jakmile jsme je dostali, zkoušeli jsme, jak s nimi zacházet,“ vypráví opatrovatel Jan Holý. „Chytili jsme jednoho za ocas, pověsili hlavou dolů a on se mi zakousl do rukávu. A to mu byly dva týdny.“ Od té doby se jich dotýká jen akvaristickou síťkou na dlouhé tyči. Už dva měsíce vedoucí chovu Marcela Kusáková brouzdá po internetu a loví informace. Jde to hůř než ulovit do síťky krokodýla, byť dnes měří jen 45 centimetrů a váží 14 dekagramů. To ví přesně. Musí jejich růst sledovat velmi pečlivě. Kdyby se vytvořila skupina silnějších kusů, mohla by sežrat nejslabšího z houfu. Mňamka za pět tisíc. Prehistoričtí Kanibalové se běžně požírají mezi sebou. Možná i proto je v Jevišovicích na rozdíl od doporučené literatury raději krmí mraženými cejnky a ploticemi každý druhý den namísto jednou týdně. Mlask.