Islanďané jsou houževnatí, ale moc se nehoní. Často odpovídají „možná zítra“, říká český manažer Aleš Gothard
Zima, termální prameny, sopky a kromě zpěvačky Björk takřka nevyslovitelná jména. To jsou asi první věci, které si Čech spojí s Islandem. Tím však výčet nekončí. Za pozornost stojí i ochota země, kde žije zhruba 300 tisíc obyvatel, investovat do obrovských projektů. Mezi ně patří i vodní elektrárna Karhanuka.
„Na Islandu žili lidé až do konce 19. století v nuzných poměrech. Rozmach obchodu a služeb přinesl do země značný kapitál a Islanďané se snaží kompenzovat dřívější poměry přepychově vybavenými domy, velkými auty a tak podobně,“ přibližuje souvislosti Aleš Gothard, projektový manažer Metrostavu na Islandu.
Ostrov ovšem citelně zasáhla bankovní krize v roce 2008, o rok později se ze severského ostrova poprvé po 120 letech více obyvatel odstěhovalo, než se na něj přistěhovalo. Situace už se ale uklidňuje a islandská populace se opět rozrůstá. Poněkud netypicky se přistěhovalci rekrutují z Německa, Dánska, Norska, USA a Polska.
Co se řekne, platí Konec krize přinesl návrat investic do infrastruktury ostrova. To ostatně Gotharda na Island původně přivedlo, když čeští stavitelé po bohatých 90. letech začali hledat příležitosti na zahraničních trzích. Gothard byl na Islandu poprvé mezi lety 2007 a 2009, pak tři roky působil ve Finsku a na konci loňského roku se znovu vrátil na Island, i s rodinou.
„Po Praze se nám občas zasteskne, ale vracíme se do ní pravidelně a vždy po dvou týdnech se zase těšíme domů, ať už je to Finsko, nebo nyní Island,“ přiznává Gothard, který funguje v týmu Čechů, Slováků a Islanďanů. Projekt, na němž se svými lidmi aktuálně pracuje, sestává z ražeb 7566 metrů dlouhého tunelu mezi městy Eskifjordur a Neskaupstadur na východě Islandu. Pomoci má zvláště druhému městu, do něhož dosud vedla jen jedna jediná cesta.
Podle Gotharda jsou Islanďané houževnatí a ochotní lidé, zvyklí si navzájem pomáhat a vyrovnávat se s různými problémy, což je dané i jejich částečnou izolací v dobách neglobalizovaného světa. Odvádějí kvalitní práci a důsledně dodržují pracovní dobu i přestávky. Od Čechů se až tak neliší, i když k některým záležitostem přistupují ležérněji.
„Na Islandu i nás Čechy vnímají vesměs pozitivně. Myslím, že se trochu vyrovnávají s naší neochotou akceptovat jejich velmi častou odpověď,kanski á morgun‘, což znamená,možná zítra‘, kterou dokážou opakovat mnoho dní,“ dodává Gothard.
Z hlediska byznysu Island nabízí řadu plusů, příkladem budiž svižná a snazší administrativa, takřka nulová kriminalita a prakticky neexistující korupce. Na druhé straně se občas objeví problém s nakládáním s důvěrnými informacemi ve stylu „všichni se tu znají a vše si řeknou“.
Čechy na ostrově čeká překvapení, protože zde, co se řekne, platí. Cokoli se napíše, funguje jako smlouva.
za kulturou do hospody S nevlídným islandským klimatem je možné se vyrovnat díky teplým lázním, ať už se jedná o moderní provozy nebo přírodní prameny. Ty mohou mít i sto stupňů. „V téměř v každé islandské vesnici najdete bazén s teplou vodou, golfové a fotbalové hřiště nebo tělocvičnu. Trochu horší je to s kulturním vyžitím. Divadla a kina jsou pouze ve větších městech, a tak se chodí za kulturou do hospody,“ popisuje Gothard.
Nejen v případě pohostinství je nutné počítat s vyššími cenami, drahé jsou služby i zboží a často se pohybují na dvojnásobku cenovek v Česku. Jedinou výjimkou jsou náklady na teplou vodu a elektrickou energii.
České pijáky piva může překvapit, že konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti je zakázána. Stejně jako v některých asijských zemích na Islandu není zvykem smrkat do kapesníku, ale jen se popotahuje. Podobně jako v Česku se pak při návštěvách zouvají boty.
Klady, které Island nabízí, spojené zejména se vstřícností místních a panenskou přírodou, učarovaly i Aleši Gothardovi. Zatím ale neví, jak dlouho na Islandu zůstane. „Pravděpodobně se zase posuneme někam dál. Kam to bude, zatím nevím, ale doufám, že to zase bude jedna ze skandinávských zemí,“ říká a dodává pár postřehů pro zájemce o práci na tamním trhu. „Na Islandu i ve Finsku je důležité, pokud nejste zaměstnanec zahraniční firmy, znát dobře místní jazyk. Jinak totiž budete muset začít od píky. Pokud jedete naslepo, nelze počítat s tím, že vám vysokoškolské vzdělání zajistí jinou než manuální práci,“ uzavírá.
Island je takřka ideální místo pro byznys. Příkladem budiž svižná a snazší administrativa, takřka nulová kriminalita a prakticky neexistující korupce.
O autorovi| Jakub Křešnička * kresnicka@mf.cz
