Kapitálová přiměřenost se v posledním půlroce stala jedním z nejfrekventovanějších ekonomických termínů běžně užívaných i v denním tisku. Letošní špatné výsledky České spořitelny a Komerční banky rozpoutaly diskusi, zda jejich kapitálová přiměřenost neklesne pod úroveň stanovenou Českou národní bankou jako minimální.
Proto jsme kontaktovali několik poslanců a vyzkoušeli, co termín kapitálová přiměřenost říká našim zákonodárcům. Nejpřesnější odpověď nabídl poslanec ODS Martin Kocourek. Naopak „ekonomický expert KDU-ČSL a dlouholetý ekonomický náměstek ministerstva obrany Miroslav Kalousek byl otázkou evidentně zaskočen, polehčující okolností snad může být to, že jsme jej zastihli na pivovarském dvoře. Prý přišel přát hezké svátky.
Než se pustíte do vážně nevážných odpovědí členů naší dolní parlamentní komory, nabízíme vám pro možné srovnání stanovisko experta. Podle analytika společnosti Patria Finance Martina Vojty měla ekonomicky správná odpověď na naši otázku znít následovně:
„Kapitálová přiměřenost je ukazatel, který říká, jaký je poměr kapitálu banky k jejím rizikově váženým aktivům. ČNB v současné době požaduje, aby tento poměr byl minimálně osmiprocentní. Kapitál banky se pro účely kapitálové při- měřenosti skládá z vlastního a dodatkového kapitálu. Aktivům (a úvěrovým ekvivalentům podrozvahových aktiv) se přiřazují různé váhy v souladu s příslušným opatřením ČNB, kdy nejvyšší, stoprocentní váhu mají například úvěry podnikům (bez ohledu na to, zda se jedná o podnik, který pravidelně splácí své závazky, nebo o neplatiče), zatímco nejnižší, nulaprocentní váhu mají například pohledávky za vládou ČR.
Jednoduše řečeno, ukazatel kapitálové přiměřenosti ukazuje, jak je ta která banka vybavena kapitálem, pokud vezmeme v úvahu rizikovost jejích aktiv. Banky s vyšší kapitálovou přiměřeností jsou pak považovány za stabilnější.
