Kapitola IX
Válka světů * Eurokluk a euroholka * Slovo do vlastních řad * Krejčířovy rozkazy
Válka světů
Dozorčí rada koncernu Unipetrol překvapivě odvolala klíčového manažera, člena představenstva Adama Zyczkowského, který po půlročním působení končí i ve funkci ředitele pro integraci nového vlastníka PKN Orlen s Unipetrolem. Jeho odchod byl velmi nečekaný a rychlý. Na to, aby sbalil kufry a navždy odešel z firmy, dostal prý jen čtyři hodiny. Zyczkowski byl do představenstva zvolen letos 8. června a měl za úkol integrovat skupinu Unipetrol do PKN Orlen.
V Unipetrolu na sebe narazily dva rozdílné světy, odehrává se střet dvou firemních kultur. Polský státně-postkomunisticko-raněkapitalistický hybrid proti dobře restrukturalizované české firmě. Mentalita carské Velké Rusi versus mentalita Rakouska-Uherska. Centrála plná polských manažerů, kteří pravděpodobně nebyli vybráni ve výběrových řízení proti kvalifikovaným Čechům, kteří pomalu sami odcházejí. A ředitel PKN pro fúze a akvizice v Polsku je kvůli této situaci pod tlakem, a tak vyhazuje lidi, než bude vyhozen sám.
Takže se integraci zatím nedaří. Proč by se taky mělo dařit, když to Poláci nikdy nedělali? Ropnému koncernu PKN Orlen zřejmě chybí to, co by měla mít každá firma, která dělá významné akvizice: best practices. Česky: Jak se to má správně dělat. Když někdo neví, jak fúzovat koncerny, učí se to za pochodu. Najatí poradci sice něco říkají, ale firmu neřídí oni, ale manažeři.
Poláci by měli zavolat do General Electric a najmout si někoho na tento úkol. O této americké společnosti se traduje, že má nejlepší best practices i na integraci. Bez takového manuálu je každá fúze obtížně proveditelná. Akvizice se prodraží. Ale všichni jsou v pohodě. Akcionář to zaplatí.
Eurokluk a euroholka Evropská centrální banka a dvanáct národních bank eurozóny připravuje pro mladou generaci Evropské unie vzdělávací program, který má za cíl zábavným způsobem vysvětlit, proč je důležité držet inflaci pod kontrolou. Součástí projektu je i kreslený film, jehož hlavními postavami jsou eurokluk Alex a euroholka Anna. Jedná se o chvályhodný čin, který má jeden háček: ti, kdo zvolili jména hlavních hrdinů, vůbec nevnímají realitu současné Evropské unie, natožpak vývojový trend. Tradiční křestní jména jsou v Evropě na ústupu. Rodiče z Evropské unie dávají potomkům exotičtější jména, než jsou Alex či Anna. V srdci unie Bruselu je již po několik let nejoblíbenějším chlapeckým jménem Mohamed. Evropská centrální banka by raději měla objednat kreslený seriál i pro něj a pro jeho Fatimu.
Slovo do vlastních řad III
Zánikem Fondu národního majetku přebírá jeho podíly ministerstvo financí, a proto někteří manažeři státem kontrolovaných podniků odcházejí z některých funkcí kvůli lustračnímu zákonu. Takže kvůli milicionářské minulosti musí například odejít člen představenstva firmy ČEZ Petr Vobořil a viceprezident Českých aerolinií Bohuslav Šantrůček. Hospodářské noviny, které patří do vydavatelství Economia, napsaly minulý čtvrtek na toto téma ostrý komentář. „Proč by měl být například viceprezidentem aerolinií, podniku, který má držet krok se světem, někdo, kdo každý únor stál ve vzorném nástupu v modré uniformě s kalašnikovem na Staroměstském náměstí a hlásal věrnost dělnické třídě, Sovětskému svazu a bůhvíčemu ještě? Na druhou stranu je smutné, že tyto lidi na vedoucích místech společnost až dodnes tolerovala,“ píše komentátor Jan Macháček.
Je chvályhodné, když komentátorovi jediného byznysdeníku v republice vadí přítomnost takových lidí ve firmách jako ČEZ či ČSA. Jen autor svůj článek trochu nedomyslel. Zajímavé je, že mu nevadí nejvyšší představitel firmy, kde sám pracuje, člověk, který mu dává výplatu. Když neví, kdo je předsedou představenstva vydavatelství Economia, které by také mělo držet krok se světem, nechť se zeptá svého redakčního kolegy v Hospodářských novinách Petra Holuba. Ten ještě jako šéfredaktor týdeníku Respekt v roce 2001 v článku Slovo do vlastních řad II napsal: „Ředitelem vydavatelské společnosti Economia (vlastní ji německý a americký kapitál) je Miroslav Pavel. Muž zaznamenaný v Cibulkových seznamech agentů StB byl před dvanácti lety mluvčím předsedy poslední komunistické vlády Ladislava Adamce a ještě předtím šéfem ekonomického oddělení deníku Práce.“
Ani Holubovi, který z Respektu odešel, ani Macháčkovi, který v tomto týdeníku také dlouhá léta působil, už Pavlova minulost nevadí, jinak by pro něj dnes nepracovali. Možná že se řídí starou marxistickou tezí, že bytí určuje vědomí, ne naopak. Pro ty, komu by citát od Marxe přece jen vadil, připomeneme hlášku finančníka Gordona Gekka z kultovního filmu Wall Street: „It is all about money. The rest is conversation.“
Krejčířovy rozkazy Už i po rychlém prolistování knihy uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře je čtenář nucen ještě rychleji vyhledat, kdo byl ministrem vnitra České republiky za patnáctileté období budování kapitalismu. Takže: šest měsíců Tomáš Hradílek, rok a půl Tomáš Sokol (dnes advokát Krejčíře a jemu podobných), pět let Jan Ruml, necelé dva měsíce Jindřich Vodička, půl roku Cyril Svoboda, skoro dva roky Václav Grulich, více než čtyři roky Stanislav Gross a naposledy František Bublan. Osm jmen. Osm politiků, kteří měli vnitro řídit. Akorát to vypadá, že klíčoví policisté od počátku poslouchali jen Krejčíře a někoho, kdo ještě stále pobývá v České republice.
