Když se nad výlohami někdejší maďarské cestovní kanceláře v Kaprově ulici v Praze 1 vynořily pestré lunety vitráží, bylo zřejmé, že prostor za nimi brzy znovu ožije. Málokdo však tušil, jak. Vchod nedoznal podstatných změn, je stále nenápadný a nic nenapovídá tomu, co se děje uvnitř. Teprve poté, co se nade dveřmi objevil nápis, bylo vše jasné. V Praze je sestra slavné havanské restaurace, v pořadí čtrnáctá na světě - La Bodeguita del Medio.
Natěšeni poznat, jak dalece je pravdou to, co tvrdí upoutávka, slibující „autentickou kubánskou restauraci s neopakovatelnou atmosférou“, jaká v Praze dosud chyběla, otevíráme nenápadné dveře a vstupujeme. Ihned se nás zmocňuje všeobjímající atmosféra amerického jihu. Blankytná modř, která zdobí stěny a dřevěný strop, je potemnělá „oblaky“ podpisů, jichž se tu za krátkou dobu života podniku nahromadilo úctyhodné množství. Pod „oblohou“ v horní místnosti – restaurace je dvoupodlažní – je dominantou bar, který se točí kol jejích dvou stěn. Monstrózní zrcadlo, ušlechtilé dřevo a síla bartenderů, připravených splnit všechna vaše přání, to jsou jeho akvizice. Návštěvu zde pojímáme „expedičním způsobem“, to je tak, že jsme u horního baru rozbili první „tábor“. A – jak jinak – objednali jsme si to, co proslavilo kubánskou bodeguitu, nápoj, který tam někdy ve čtyřicátých letech vznikl, totiž Mojito. Ve vteřině před námi přistávají sklenice, plné vonného drinku s „otepí“ máty. Je zde zřejmě populární, protože na levém křídle baru znamenám věc, jinde neviděnou. Na třicet sklenic, předpřipravených pro Mojito, které každý z barmanů ve volné chvilce neustále doplňuje. Taková je zde frekvence nápoje, který proslavil „Papá“ Ernesto.
Jestliže horní bar budí představu slunného dne, dole je večer. Tlumené osvětlení, oranžová barva stěn, rafinovaně jednoduchý nábytek ve stylu španělského venkova. Společný oběma místnostem je bar – i zde rozložitý a vyvedený s výsostnou noblesou. Kakaové krásky, temperamentní barmani a hudba! Nyvé akordy kytar, tlukot kastanět a nad tím vším jásavé tóny trubky, staccatově stoupající do závratných výšek. Vrchní nás musel „pošťouchnout“, abychom dokončili výběr. Rybí polévka a la cubana, vepřová panenka grilovaná s hříbkovou omáčkou a pečenou zeleninou a pečený banán s kubánským rumem a limetkou – to bude můj program. Parťák volí následovně: Špízy z kachních prsíček na grilu s oříškovou omáčkou, po nich grilované jehněčí kotletky s paprikovým concasé, lanýžovou omáčkou a špenátovými listy. Jídla jsou zde ve chvilce, jakoby kuchař dopředu tušil, jaká to budou, a začal na nich „vyšívat“ s předstihem. Pouštím se do polévky, vývaru trochu pikantního, kde hlavní slovo má paprika, tomaty a koření. Kousky rybího masa, alabastrově bílé a jemné jako pohlazení, báječně zakulacují výslednou chuť do živého, veskrze ale harmonicky vybalancovaného dojmu. Vedle mne je ticho – kolega beze slova likviduje pochoutku, která provoněla okolí. Jen mhouří oči a uznale pokyvuje za neustálé práce čelistí.
Karnevalová nálada kulminuje, melodie jsou stále temperamentnější a hosté uvolněnější a k nám se houstnoucím davem propracovává číšník s hlavními party naší „skladby“. Pouhý pohled vzbudí „pavlovův reflex“ – na horkých talířích jednoduchým, o to však působivějším dekorem leží malé umělecké dílko. Panenka, celá poskládaná do původního tvaru z malých porcí, růžovoučká s jemnou kůrkou a světlejším „srdíčkem“ uprostřed řezu, kopeček zeleniny jen málo dozdobený snítkou rozmarýnu, vše jakoby plovoucí v sametové omáčce barvy šampaňského vína. Maso se rozpouští v ústech samo a jeho jemná chuť, “odpíchnutá“ pikantem hříbků, oblažuje patro. Můj dnešní protějšek, o němž vím, že jehněčí, není-li dokonale upravené, jej příliš „nebaví“, beze slova skloněn nad talířem likviduje svou porci s maximální koncentrací. To je známkou jeho nejvyšší spokojenosti. Banán, který se na závěr objeví přede mnou, korunuje kuchařskou parádu. Vonící rumem, zalitý čokoládou a horký jako karibské slunce dolaďuje již tak výsostnou náladu.
Místo kávy uzavíráme jedním Cuba libre – opět na horním baru a jen neradi se vracíme ze žhoucí Kuby do zmrzlé a nenaladěné noční Prahy. 1286 korun stál večer, vedle potěšující krmě „prošpikovaný“ pohodou, optimismem a skvělou atmosférou. To je cena – za vše, co podnik nabídl – více než příznivá.
La Bodeguita del Medio
Music Bar - Restaurant
Kaprova 5, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 / 224 813 922, fax: +420 / 224 814 819
e-mail: bodeguita@volny.cz, www.bodeguita.cz
Otevírací doba: pondělí – neděle 10.00 – 02.00
Počet míst: restaurace 140
Druh kuchyně: převážně kreolská a rybí
Přijímané platební karty: doposud žádné
Jídelní lístek: angličtina, španělština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, španělština
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie, Chile, Itálie, Slovinsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 10 bodů z 10
Prostírání 9 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 10 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 19 bodů z 20
Celkem: 57 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Krémová polévka z darů moře s portským vínem Kč 85,-
Ospalé černé fazole /původní recept la B del M/ Kč 69,-
Jehněčí chilindrón „pikantní jehněčí kousky na bílém víně“ Kč 169,-
Steak z mečouna s jemnou šalotkovou omáčkou Kč 320,-
Biftek ze svíčkové na grilu se sladkou chilli omáčkou a pečenou červenou cibulí Kč 239,-
Zmrzlinový pohár CAYO COCO, s kokosovým likérem Kč 65,-
Výběr z vinného lístku:
Rulandské bílé 2001 pozdní sběr Suché, svěží, plné, výrazné Kč 395,-
Modrý portugal 2000 jakostní, barrique Ovocné, jemné, harmonické Kč 490,-
Montagny 1-er Cru 1999 Chateau du Cray Plné, harmonické, dlouhé, výjimečné Kč 1490,-
Coteaux du Tricastin 2001 AOC Domaine des Rozets Středně plné, hladké, ovocné Kč 395,-
La Segreta 2000 IGT Planeta – Sicilia Plné, hřejivé, komplexní, ovocně čokoládové. Kč 647,-
Merlot 1996 Movia Plné, harmonické, hladké, hřejivé, ovocné. Kč 1560,-
