První kladenské hutě založil již v polovině 19. století Vojtěch Lanna. Největšího rozmachu však dosáhly až za Karla Wittgensteina, který dal na počest své manželky Leopoldiny nové ocelárně název Poldina huť. V sedmdesátých letech 19. století zakládal rakouský podnikatel Paul Kupelwieser moderní hutní podnik a válcovnu v severočeských Teplicích.
První kladenské hutě založil již v polovině 19. století Vojtěch Lanna. Největšího rozmachu však dosáhly až za Karla Wittgensteina, který dal na počest své manželky Leopoldiny nové ocelárně název Poldina huť.
V sedmdesátých letech 19. století zakládal rakouský podnikatel Paul Kupelwieser moderní hutní podnik a válcovnu v severočeských Teplicích. Za spolupracovníka si vybral také svého vzdáleného příbuzného Karla Wittgensteina, který dosud působil jako kreslič v ocelárně v rakouském Ternitzu. Wittgenstein se brzy vypracoval z kresliče na vedoucího údržby a posléze celé slévárny. Pro své podnikatelské schopnosti se zanedlouho stal obchodním zástupcem ve Vídni, v roce 1876 byl už členem správní rady. O rok později byl jmenován ředitelem celého podniku.
LICENCE NA ANGLICKOU METODU
Karl Wittgenstein byl prototypem agresivního průmyslníka, podobně jako Krupp, Carnegie či Rothschild. Když v roce 1879 vynalezl Angličan Sidney G. Thomas novou technologii výroby oceli, byl Wittgenstein jedním z prvních, kdo se o ni zajímal.
Metoda thomasování, neboli neutralizace fosforu, byla pro české hutnictví velmi výhodná a Wittgensteinovi se podařilo koupit licenci nejen pro Teplickou válcovnu, ale téměř pro celé Čechy.
Předběhl tak knížete Emila Fürstenberga, předsedu správní rady České montánní společnosti, který o zisk licence také usiloval. Hodnota akcií této hutní a těžební firmy začala klesat, čehož Wittgenstein v roce 1884 využil a Českou montánní společnost za necelého půl milionu zlatých koupil. Jejím prezidentem byl pak až do roku 1897. V letech 1886-97 byl rovněž ředitelem Pražské železářské společnosti a podílel se i na vytvoření všeobecného železářského kartelu v RakouskuUhersku.
POLDINA HUŤ Koncem 19. století zasáhla modernizace hutního průmyslu také Kladno. Doly přešly na hlubinné dolování a hutě, které tu založil již v roce 1854 českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna, začaly dovážet kvalitnější koks z Ostravska a Vestfálska. Místní surové železo bylo vynikající a náklady na jeho výrobu velmi nízké. V českém železářském průmyslu však zela mezera - kvalitní nástrojová ocel na jemnou mechaniku, stroje, kosy či pilníky se draze dovážely ze Štýrska, Německa a Anglie. Kladno mělo na výrobu ušlechtilé oceli dost kvalifikovaných pracovníků, dobré dopravní spojení i dostatek materiálu. Karl Wittgenstein to věděl, a proto v roce 1889 postavil hned vedle staré Vojtěšské huti speciální ocelárnu, které dal na počest své manželky Leopoldiny název Poldina huť (Poldi Hütte). Byl to zásadní krok v rozvoji železářství a ocelářství na území Čech a Moravy. První rok řídil Wittgenstein novou huť sám, další léta pak jeho manažeři. V roce 1893 byla pro podnik patentována ochranná známka s profilem ženské hlavy, patřící Wittgensteinově ženě, a s pěticípou hvězdou, která měla symbolizovat vývoz do pěti kontinentů. Ještě tentýž rok získaly výrobky Poldiny hutě na světové výstavě v Chicagu nejvyšší ocenění.
VZESTUP A PÁD OCELÁŘSKÉHO IMPÉRIA
Wittgenstein se stal vládcem českého železářství, vynucoval si státní dovozní ochranu a diktoval ceny zpracovatelskému průmyslu. V polovině 90. let 19. století dosáhl cílů, které si předsevzal a v roce 1898 se vzdal podnikání. Začal cestovat, navštěvoval přátele, měl však nemocné plíce a jeho stav se zhoršoval. Několikrát byl operován, ale pochopil, že už se neuzdraví. Těsně před smrtí stihl uskutečnit ještě velký finanční transfer, když prodal veškerý kapitál v akciích a peníze převedl na americký Carnegieho ocelářský koncern. Zemřel v roce 1913 a dědicem majetku se stal jeho syn Ludwig, který se však podnikání nevěnoval. Uplynulo pouhých pět let a ocelářské impérium, které Karl Wittgenstein vybudoval, se rozpadlo spolu s monarchií.
Chod Poldiny hutě mezi válkami řídil metalurgický odborník Franz Hummelberger. Po jeho jmenování obchodním ředitelem v roce 1927 činil export sedmdesát procent celkového obratu firmy. Těsně před druhou světovou válkou měla Poldina huť filiálky se sklady a obchodní zastoupení ve 39 zemích světa.
Z KONKURZU DO KONKURZU
V říjnu 1945 byly železářské společnosti znárodněny. V březnu 1946 byla Poldina huť přejmenována na Spojené ocelárny, národní podnik (SONP) a pod tímto názvem přečkala celé období socialismu. V 50. a 60. letech nastal rozmach ve výrobě ušlechtilých ocelí a k úspěchům hutí přispělo i otevření nové ocelárny se dvěma obloukovými pecemi.
Po revolučním roce 1989 se však projevily nedostatky v řízení podniku. Nástupnická Poldi Ocel se stala akciovou společností se stoprocentní účastí státu a postupně začala být přeměňována na společnost holdingového typu. Již v těchto letech však měla milionové dluhy a v roce 1993 byla dokonce zastavena výroba oceli.
V následném konkurzu zvítězila firma Bohemia Art svérázného podnikatele Vladimíra Stehlíka, který neměl s hutní výrobou žádné zkušenosti, ale nabídl o miliardu více, než byla minimální cena. Kupní smlouva byla podepsána v únoru 1994 a výroba se opět rozběhla.
V roce 1996 však Stehlík nedodržel poslední termín na uhrazení zbylých 750 milionů korun a Komerční banka společně s dalšími věřiteli podala návrh na konkurz. Ještě téhož roku Stehlík převedl majetek hutí na svou firmu Poldi Steel, za což byl zatčen a obviněn z neoprávněného převodu peněz.
O tři léta později, v roce 1999 se výhradním vlastníkem firmy Poldi Ocel stala společnost Scholz A. G., jeden z největších obchodníků se šrotem v Evropě. Kladenské hutě se opět vrátily k výrobě oceli a v roce 2002 také k původnímu názvu Poldi Hütte.
KARL WITTGENSTEIN (1847-1913)
Podnikatel a manažer v hutním průmyslu Karl Wittgenstein se narodil 8. dubna 1847 v německém Gohlie. Pocházel z židovské rodiny a měl deset sourozenců.
Nedokončil studia na technice ve Vídni a v osmnácti letech odešel do Ameriky, kde vystřídal několik zaměstnání. Po návratu se uchytil jako kreslič v ocelárně v rakouském Ternitzu, odkud ho do českých Teplic zlákal bratr jeho švagra Paul Kupelwieser. Karl se stal postupně šéfem údržby, slévárny a nakonec i ředitelem celé továrny. V polovině února 1874 se oženil s Leopoldinou Kallmusovou, se kterou měli osm dětí.
Na konci 70. let získal licenci na novou výrobu oceli, kterou vynalezl Angličan Thomas, čímž získal velký náskok před konkurencí. V roce 1886 spolupracoval na vytvoření všeobecného železářského kartelu v Rakousku-Uhersku a o tři roky později založil na Kladně novou ocelárnu, které dal na počest své manželky název Poldina huť.
Podnikal do roku 1898, kdy odešel na odpočinek do Vídně. Zemřel 20. ledna 1913.
Pramen: Historická encyklopedie podnikatelů
Foto popis| Ochranná známka Poldiny hutě, podoba kolem roku 1910.
Foto popis| Novodobá Poldovka.
Foto popis| Karl a Leopoldine Wittgensteinovi kolem roku 1895.
Foto popis| Nejstarší snímek Poldiny hutě v Kladně v roce 1893.
Foto popis| Interiér kelímkové ocelárny.
Foto autor| Foto: Archiv Muzea Strojíren POLDI (5x)
