Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusie na jihu Španělska. Ve flamencu se mísí vlastní cikánská kultura se španělskou, indickou, židovskou a arabskou. O festivalu Den flamenca, který se bude konat 10. - 13. listopadu 2016 v Praze, jsme si povídali s pořadatelkou flamencových akcí Karol Martincovou.
Dne 16. listopadu 2010 přidala organizace UNESCO flamenco na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví a tento den byl prohlášen za Mezinárodní den flamenca. Česká republika se k tomuto svátku letos připojí již podruhé.
Jak vás napadlo uspořádat v Praze festival flamenca?
Při loňském prvním ročníku jsme ještě nevěděli, že to bude festival. Byla to taková náhodná spontánní akce, která vyplynula ze všech aktivit naší flamencové agentury Fiesta Flamenca. Udělali jsme roční plán různých besed, workshopů, koncertů a vystoupení pro veřejnost, hledali jsme data, která se vážou k flamencu, a našli jsme datum, kdy bylo flamenco zapsané na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. To datum je 16. listopadu. Ten den se slaví všude po světě - v různých světových městech jsou festivaly flamenca navázány na toto datum.
Jaký měl první ročník ohlas?
Přes den probíhal den otevřených dveří v několika flamencových akademiích a večer pak hlavní program v Retro Music Hall, kde vystoupila kapela Flamenco Experience Sextet. Proběhla závěrečné exhibice tanečních akademií, flamencová diskotéka a o půlnoci před ránem 16. listopadu jsme oslavili flamencového silvestra. Akce měla tak úžasnou atmosféru, že jsme se rozhodli uspořádat další ročník a protáhnout ho do více dnů s tím, že přizveme další soubory ze Španělska a jiných zemí. Tak se zrodila idea festivalu.
Co je vlastně flamenco? Je to tanec, hudba nebo…
To je dost komplikovaná otázka… Myslím, že na ní neexistuje jednoduchá odpověď. Pro někoho je to hudební žánr, pro jiného tanec a tím to končí. Pro dalšího člověka je to cesta, styl života a teď se dotýkám hlavně Španělů, kteří v tom žijí. Narodí se do rodiny, kde máma tančí, táta zpívá, bratranci hrají na kytaru, a tak to bylo po mnoho generací. Tito lidé ani nehledají žádný jiný směr. Z někoho se vyprofiluje průměrný umělec, z jiného hvězda.
Jak je tahle vášeň náročná?
Flamenco rozhodně není jednoduchý žánr. Za vším stojí nesmírné úsilí. Je třeba zvládnout náročnou a pro nás netypickou rytmiku, v tanci techniku dupů, což třeba znamená každý den osm hodin na tanečním sále tvrdě cvičit.
Pojí se k flamencu speciální hudební žánr?
Flamenco je především hudební žánr. Tanec se k němu připojil až později. Je to směsice hudebních stylů. Mísí se tu kultura cikánská, španělská, židovská a arabská. Poměr těchto vlivů je v každé písni, každém tanci či projevu flamenca jiný a těžko změřitelný. Může být flamenco “puro”, což znamená čisté, ryzí, původní cikánské flamenco. Dále se setkáte s vlivy moderního tance, folklóru nebo s žánrovými fúzemi s jazzem, rockem, a pak jsou tu nejrůznější experimenty. Nelze vyloučit, že se bude časem flamenco tančit i na neflamencovou hudbu, ale to by postrádalo sílu žánru jako takového.
Je nějaký hudební nástroj pro flamenco specifický?
V hudbě je pro flamenco stěžejní kytara a Paco de Lucía pro flamenco objevil perkusní nástroj cajón, který se stal vedle potlesků základním rytmickým doprovodem.
Jak jste vlastně vy sama dostala k flamencu?
Cesta byla velmi daleká. Začíná již v období, kdy mi bylo nějakých sedm let, to znamená ještě v období hlubokého komunismu. Tehdy se obvykle chodilo spát po večerníčku. Jednoho dne asi v deset večer pro mě přišli rodiče a řekli: „Vstávej, v televizi dávají Krvavou svatbu.“ Krvavá svatba je slavný film Carlose Saury, úvodní díl z trilogie, který se věnuje flamencu.
A tento film měl sílu vás ovlivnit?
Ano, tady byl položen základní kámen mé vášni, i když jsem o tom tenkrát ještě vůbec nevěděla. Po mnoha letech jsem se ke své vášni vrátila několikrát znovu vždy s pokusem se tomu naplno věnovat. V teenagerovském věku jsem se rozhodla, že musím najít někoho, kdo flamenco umí a kdo mě ho naučí. Objevila jsem paní Tatianu Krištůfkovou, která ho tu tehdy jako jediná učila. Poté následovaly vždy několikaleté pauzy střídané s obdobím návratu k flamencu. Svého času mě učila i Lucia Čellárová, když se z Bratislavy přestěhovala do Čech. Slovensko bylo ve flamencu vždycky napřed.
Jak to vaše učení dopadlo?
Po dalším období bez flamenca naplněným jinou prací, svatbou a běžnými starostmi jsem začala litovat, že když manželovi vyprávím o tom, jak jsem kdysi tancovala, mluvím v minulém čase. Proto jsem se rozhodla, že se k flamencu opět vrátím. Začala jsem chodit na lekce v Čechách a současně jsem jezdila i do Španělska k pramenu flamenca, zvláště na nejznámější festivaly v Jerez de la Frontera, který trvá celých 14 dní a pak na flamencové bienále v Seville, které trvá dokonce měsíc.
Vyplatily se vám ty cesty do Španělska?
Na těchto dvou festivalech se koncentrují všechny významné osobnosti flamenca. Probíhají zde i premiéry všech důležitých představení. Naučila jsem se španělsky a získala jsem důležité kontakty na osobnosti flamenca, které jsem zvala do Prahy na pořádané akce a workshopy. Přiznala jsem si, že profesionální tanečnice ze mne nebude a začala jsem se flamencu věnovat po produkční stránce, kde profesionálem jsem. Začala jsem si plnit sen.
Jak to v praxi vypadalo?
První velký projekt jsme do Prahy do Divadla Hybernia přivezly s Jitkou Švecovou v roce 2012. Jednalo se o představení Rafaely Carrasco s názvem Vamos al Tiroteo. V roce 2014 následovalo představení Angela Muñoze s názvem Ángel, del Blanco al Negro. Postupem času, jak se aktivity nabalovaly, vznikla myšlenka festivalu, protože produkčně byly jednotlivé akce stejně náročné jako ve finále organizace celého festivalu.
Může se flamenco naučit každý?
No, jak jsem řekla, je to celoživotní cesta. A je to i proto, že naučit se ten tanec není vůbec jednoduché. Je to běh na dlouhou trať. Není to o tom, že se člověk naučí tančit během jednoho roku. Základní věc je technika nohou a to člověk musí vydřít.
Jak dlouho se musí učit úplný začátečník?
Pro začátečníka je třeba minimálně rok intenzivní práce, aby si mohl začít ten tanec vychutnávat a tančit třeba určitou choreografii, která je již spojena s emocemi a jejich vyjádřením. A to je bohužel i to, co na flamencu lidi odrazuje. Pokud přijdete na hodinu salsy nebo argentinského tanga, tak vás během chvilky naučí základní kroky a jste schopný se ladně pohybovat.
A to ve flamencu neplatí?
Ve flamencu je základní technika a naučit se jí opravdu trvá aspoň ten rok - mluvím o amatérské úrovni. Teprve potom tělo získá návyk k flamencovému pohybu, který vypadá ladně. Ale o to víc jsou lidé, kteří vydrží, skalními vyznavači flamenca. Už bez něj nemohou být.
To ale může potencionální uchazeče spíše odrazovat…
To sice ano, ale na druhou stranu síla flamenca spočívá v tom, že je to emotivní záležitost, do které lze promítnout vnitřní stavy člověka, jeho vášně, pocity, vztek, zlost, radost, zamilovanost. Toto všechno zahrnuje flamenco jak v hudbě, tak i v tanci. Takže pokud máte zlost, jste nešťastný, pojďte to vydupat, pokud máte radost, pojďte to zatančit.
Na co všechno se v rámci letošního festivalu můžeme těšit?
Hlavní program začíná ve čtvrtek 10. 11. českým flamencovým projektem Jany Drdácké a Anežky Hessové, který se jmenuje Ana & Sara – Vypravěčka. Je to fúze flamenca a indického tance kathak a proběhne v La Fabrice. Na druhý večer v pátek máme připravenou komorní záležitost a to dernisáž výstavy v La Casa Blů, která bude otevřena měsíc před festivalem.
Co bude na výstavě k vidění?
Je to výstava fotografií flamencových tanečních a hudebních osobností španělské fotografky Mexi Molnar. Zakončení výstavy bude spojeno s koncertem skupiny Trio flamenco, při kterém bude probíhat projekce jednotlivých fotografií. Ke každé fotografii je tak přiřazena jedna konkrétní píseň, aby návštěvník snáze pochopil, jaké emoce vyjadřují.
Karol Martincová
Jaký bude letos hlavní tahák festivalu?
V sobotu během hlavního večeru vystoupí v Divadle U Hasičů španělské hvězdy Adela a Rafael Campallo společně s muzikanty se svým představením Campallerías. To by si určitě lidé, kteří mají zájem o flamenco, neměli nechat ujít.
Festival se nekoná na jednom místě, ale je rozprostřen po menších klubech v Praze. Bude dost volných míst pro návštěvníky?
Všechna představení jsou v komorních prostředích menších klubů či divadel. Čtvrtý večer pak kopíruje úspěšný loňský rok závěrečnou fiestou v Retro Music Hall, kde budou tančit studentky českých flamencových akademií v Praze, Hradci Králové, Pardubic a snad i Bratislavy. Hlavním hostem večera je polská kapela Indialucía. Večer bude končit flamencovou diskotékou, která loni měla veliký úspěch.
V pozvánce zmiňujete bohatý doprovodný program. Co si pod tím máme představit?
Doprovodný program jsme letos zvolili tak, abychom zasáhli co nejvíce lidí, kteří o flamencu zatím neslyšeli. Uzpůsobili jsme tomu i ceny vstupenek, které jsou na doprovodný program nulové nebo pouze symbolické. Například výstava fotografií, která bude probíhat celý měsíc v La Casa Blů, je zdarma. Film režisérky Jasmine Dellal – Gypsy Caravan, který humorem a emotivností písní oslavuje to nejlepší z cikánské kultury a rozmanitosti cikánských lidí skrze muziku a tanec, je možné shlédnout v Městské knihovně za symbolických 60 korun.
Nabízíte i několik workshopů. Můžete nám je přiblížit?
Je tu cyklus pro školy Flamenco křížem krážem, který probíhá v tanečním studiu Itaka a návštěvníci si budou moci vše vyzkoušet na vlastní kůži. Další workshopy povedou španělští tanečníci Adela a Rafael Campallo a hudebníci. Svůj workshop povede také fotografka Mexi Molnar. Je otevřen všem zájemcům o fotografování, zvláště pohybu. Připravujeme také workshop španělské kuchyně. Během celého festivalu budou zároveň probíhat dny otevřených dveří ve všech flamencových akademiích. Takovou třešničkou na dortu je sobotní bazar s flamencovou módou.
V jakých cenových relacích se pohybují jednotlivé kousky?
Tréninkové věci jsou stovkové záležitosti. Budou zde ale i nové věci, jak na trénink, tak flamencové kostýmy, které se ale dají využít například do divadla nebo na ples. Nové šaty se mohou cenově pohybovat okolo dvou tisíc. Speciální hedvábné flamencové šátky stojí od tří tisíc výš. Bude zde i stánek s květinovými ozdobami a doplňky do vlasů. Ty se pohybují od 100 do 300 korun.
Vyplatí se finančně pořádat takový festival?
Tady platí, že jsou umělci, kteří dělají umění pro peníze a pak ti, kteří to dělají z lásky k žánru. Festival se řadí k druhé kategorii. Máme za sebou samozřejmě nějakou fundraisingovou strategii, kterou se snažíme naplnit. Španělské velvyslanectví a Magistrát hl. m. Prahy nám poskytli záštitu. Hlavním sponzorem festivalu je španělská firma s bílou elektronikou.
Festival upozorňuje i na kurzy pro děti. Jaký je o ně zájem a je těžké naučit děti flamenco?
Děti se flamenco učí nejlépe. Je to vidět v samotném Španělsku, kde komplikovaný flamencový rytmus chytají přirozenou cestou již od narození. Prakticky stejně jako se intuitivně naučí mateřský jazyk, tak se jim do krve dostane i flamenco.
A jak se ho učí české děti?
Existují i kursy pro děti, kterým se v Praze věnují 2 lektorky a v Olomouci Petra Pšenicová. Potenciál mladé generace tu je. Dětský kurs vystoupil i na loňském představení v Retro Music Hall. Doufáme, že zde holčičky letos opět uvidíme.
Chlapci do kursů nechodí?
Chlapců je bohužel málo.
Je v ČR o flamenco zájem? Ptám se proto, že se v něm mísí cikánská kultura s dalšími a většina Čechů je ve vztahu k Romům poměrně rasistická.
Já jsem se za svoji flamencovou kariéru nesetkala s žádnými rasistickými pohledy. Na druhou stranu jsem se nesetkala ani s přehnaným zájmem Romů o flamencový žánr.
A je vůbec nějaký zájem ze strany Romů?
Na festivalu Iberica v Brně, což je přehlídka španělské kultury, jezdí jeden takový pár. Pak je tu Eda Zubák (známý ze StarDance), jeden z mála mužských lektorů a tanečníků flamenca. Nikoho dalšího neznám, ale to neznamená, že neexistuje.
Probíhají kursy flamenca i mimo Prahu?
V jednotlivých městech existují samostatné flamencové komunity, které si často zvou lektory z Prahy nebo ze Španělska, konkrétně je bohatá flamencová komunita v Brně, Hradci Králové, Pardubicích, Klatovech, Plzni, Českých Budějovicích, České Lípě, Mladé Boleslavi, Olomouci nebo Ostravě. Zároveň úzce spolupracujeme s Bratislavou, protože náš nejlepší flamencový kytarista Stanislav Kohútek je Slovák.
Jak vidíte budoucnost flamenca v Česku?
Věnujeme se i programům pro středoškoláky, jedná se o projekt Španělská kultura křížem krážem, který se koná vždy týden na jaře a týden na podzim. Tento projekt nám přinesl zjištění, že dnešní teenageři o flamencu neví prakticky nic a jména umělců jako Carlos Saura, Antonio Gades jim jsou naprosto neznámá. Samozřejmě si nedělám iluze o tom, že se staneme španělskou flamencovou kolonií, ale chtěla bych nabídnout mladým lidem alespoň základní povědomost o flamencových ikonách nedávné doby. Aby lidé, pokud v rádiu zahrají flamenco, žánr rozpoznali a zařadili.
