Kauzy manažerů Motorpalu, ICOMu a Kosteleckých uzenin spojuje jeden vyšetřovatel
Ekonomika jihlavského regionu musí být prorostlá tuneláři jako plíce kuřáka rakovinou. Naštěstí se objevil další policista, který nemá rád gaunery, a vyhlásil jim válku. Commissario Corrado Cattani z Vysočiny se jmenuje Jiří Pospíšil a je jihlavským vyšetřovatelem Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Když v lednu obvinil pět manažerů Kosteleckých uzenin, spustil svůj už třetí velký případ. Do jeho hledáčku se v minulých letech dostali manažeři Motorpalu a ICOMu transport. Policista uvádí, že měli poškodit svěřené firmy o stovky milionů korun, a v posledně zmiňovaném případě se navíc pokusit o podvod za šestnáct a půl miliardy korun s akciemi z Baham.
Jenže firmy poškozeně nevypadají, spíše naopak. Solidně prosperují. A pracovní postupy policejního komisaře Pospíšila a další okolnosti případů jsou natolik podezřelé, že je třeba se ptát, zda opravdu bojuje proti tunelářským mafiánům.
Kostelecké uzeniny dosáhly v loňském roce obratu 3,6 miliardy korun, když necelého půl druhého tisíce zaměstnanců vyrobilo přes třicet tisíc tun uzenin. Motorpal oznámil za rok 2003 tržby převyšující jednu miliardu korun a zisk necelých pěti milionů, přičemž proinvestoval 164 milionů. Tržby ICOMu transport, který dává práci dvěma a půl tisíce zaměstnanců, za rok 2003 byly 1,8 miliardy a zisk 120 milionů korun. Přesto jsou či byly podle policejního komisaře Pospíšila tunelované svými manažery v řádu stovek milionů korun. „Skutečnost, že se jedná o údajně prosperující firmy, nemůže dát punc legitimity jednání, která naplňují skutkovou podstatu trestného činu,“ komentoval ekonomické výsledky Kosteleckých uzenin, ICOMu a Motorpalu Pospíšil minulý týden pro týdeník EURO.
Pochybnosti však nevzbuzuje jen fakt, že major Pospíšil zahájil trestní řízení proti vedoucím pracovníkům tří velkých a úspěšných firem z jihlavského regionu, ale několik podezřelých okolností z průběhů vyšetřování. V případě ICOMu transport vznesl například policejní komisař obvinění poté, co se neúspěšně ucházel o zaměstnání u sesterské firmy ICOM stavební. Časopisu Týden minulý rok sice tvrdil, že „není pravda, že bych se bezúspěšně pokoušel o práci ve společnosti ICOM“, ale minulý týden pro týdeník EURO tento fakt již přiznal. „To, že jsem se informoval u společnosti ICOM stavební stejně jako u jiných firem na možnost mého uplatnění v oboru stavebnictví, nemělo žádný vliv na objektivitu vyšetřování. Veškeré stížnosti na údajnou podjatost se ukázaly jako účelové,“ uvedl komisař Pospíšil.
Vrchní státní zastupitelství však evidentně mělo jiný názor a doporučilo dozorující státní zástupkyni, aby Pospíšila z případu ICOM odvolala. „Spis mi byl odňat nikoliv z důvodu podjatosti či procesních chyb, ale z důvodu vhodnosti, aby bylo zabráněno četným střetům a narůstající averzi,“ sdělil v písemném stanovisku zaslaném prostřednictvím tiskového oddělení Policejního prezidia major Pospíšil.
Podezřelé je i opakované najímání stále stejného znalce Rudolfa Douchy a ekonomického experta Věroslava Bednáře, z jejichž závěrů vyšetřovatel obvinění sešívá. A to i poté, co soudy svými rozhodnutími označily jejich práci za špatnou a nekompetentní. Anebo načasování lednového obvinění manažerů Kosteleckých uzenin a jeho následného zveřejnění jen pár dnů před klíčovým jednáním manažerů této firmy na České konsolidační agentuře.
Mastné kšefty.
Kostelecké uzeniny jsou Pospíšilův nejčerstvější případ. Dvanáctého ledna letošního roku obvinil pět kosteleckých manažerů (Jana Bočka, Jiřího Bambulu, Milana Kudláčka, Josefa Vopálenského a Vladimíra Nováka) ze zneužívání informací v obchodním styku, kterého se měli dopustit při obchodech s družstvem Maso Uzeniny. Vyšetřovatel tvrdí, že tím způsobili akciové společnosti Kostelecké uzeniny škodu převyšující dvě stě milionů korun, o které nezákonně obohatili družstvo Maso Uzeniny. Družstvo i akciovka jsou v managementu úzce personálně propojeny.
Policejní vyšetřovatel Jiří Pospíšil v závěru odůvodnění obvinění shrnuje: „Lze tedy jednoznačně konstatovat, že obchodní transakce mezi firmou Maso Uzeniny, obchodní družstvo Kostelec, a společností Kostelecké uzeniny, a. s., byly pro akciovou společnost škodlivé. Veškerou činnost, kterou dělalo Maso Uzeniny, obchodní družstvo Kostelec, mohla společnost Kostelecké uzeniny, a. s. vykonávat sama. Měla k tomu výrobní prostory, stroje a zaměstnance na obchodním oddělení. Smyslem těchto transakcí bylo odčerpat ze společnosti Kostelecké uzeniny, a. s., finanční prostředky na úhradu dluhů z úvěrů od Investiční a Poštovní banky, a. s., a na nákup dalších akcií společnosti Kostelecké uzeniny, a. s. Toto se podařilo v částce ve výši 203 506 906 Kč.“
Jde o šokující tvrzení nejen kvůli způsobu, jakým vyšetřovatel došel ke konečné sumě, kdy v podstatě posčítal faktury ze vzájemných obchodů a finančních transakcí, ale i pro fakt, že ani společnost Kostelecké uzeniny, ani žádný z jejích minoritních akcionářů se manažery poškozeni necítí. Pokud by byly Kostelecké uzeniny obrány o dvě stě milionů, měly by přece především ony samy, respektive někdo z jejích zaměstnanců či akcionářů, podat žalobu či alespoň zveřejnit informace o nekalém jednání šéfů.
Pro pochopení vztahů mezi družstvem a akciovkou je třeba se ponořit do privatizační historie počátku devadesátých let. „Kostelecké uzeniny byla firma určená na zavření, ta se původně neměla ani privatizovat. V roce 1992 založilo 233 zaměstnanců družstvo Maso Uzeniny, které připravilo privatizační projekt. Každý přinesl minimální vklad dvaceti tisíc korun, za které družstvo chtělo odkoupit od Fondu národního majetku 33 procent akcií Kosteleckých uzenin. Na posledním zasedání Pithartovy vlády došlo ke snížení ze 33 na deset procent, které si družstvo koupilo. Kostelecké uzeniny byly také zařazeny do kuponové privatizace a zaměstnanci se stali akcionáři ještě z titulu kuponových knížek diků. Když se za pět let nato jednalo o rozvoji podniku, tak tehdejší Investiční a Poštovní banka řekla, že jestli chceme úvěry na další rozvoj, tak nejprve družstvo musí vlastnit minimálně 51 procent akcií. Nato už družstvo ale nemělo peníze, a tak mu IPB poskytla dva úvěry a družstvo koupilo od Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu ( PGRLF) akcie Kosteleckých uzenin. Tím se dostalo na současný majetkový podíl 74 procent akcií. Družstvo počítalo s tím, že na zaplacení úvěrů si vydělá vlastní obchodní činností. To se ale nepodařilo, a proto družstvo nakonec prodalo část akcií panu Babišovi, a tím bylo všechno vyřešeno,“ líčí předseda představenstva Jan Boček.
Boček říká, že nerozumí, proč vidí vyšetřovatel ve vzájemných obchodech mezi akciovkou a družstvem trestný čin. „Z obchodních vztahů mezi družstvem a akciovkou vyšetřovatel vyvodil, že se družstvo obohatilo a spočítal to na dvě stě milionů korun. S tím my nesouhlasíme. Těch dvě stě milionů je součtem všech faktur, jako kdyby družstvo odebíralo od akciovky zboží a vůbec za něj neplatilo. Je to nesmysl. Vyšetřovatel vůbec nebere na zřetel, že to je normálně v účetnictví a že jsou faktury zaplacené,“ říká Boček. Akciová společnost nemá dle něj za družstvem žádné pohledávky, všechny byly vyrovnané, a to před vznesením obvinění. Půjčky, které akciovka dříve družstvu poskytla byly prý normálně úročeny. Družstvo navíc svým majetkem (majetkovým podílem v Kosteleckých uzeninách) podle Bočka ručí akciovce za její úvěry.
Obvinění nesouhlasí ani s výtkou vyšetřovatele, že obchodní činnost měly Kostelecké uzeniny vykonávat samy. Akciovka má pět tisíc zákazníků, kde družstvo a obchodní řetězce patří mezi ty nejdůležitější, a mají proto i nejlepší ceny. Družstvo pro ni mělo dělat zahraniční obchod. „V družstvu byli lidé jazykově vybavení a uměli prodávat. V akciovce tehdy nikdo neuměl obchodovat. Do roku 1995 tady obchod probíhal tak, že si zákazníci zavolali – dovezte nám do řeznictví pět kilo šunkového salámu – a my jeli. Dám příklad obchodní činnosti družstva. Přebývala hovězí játra, která už nešla prodat na tuzemském trhu, družstvo je prodalo v Rumunsku,“ uvádí Boček.
Tykačka s polišem.
Všechny členy statutárních orgánů společnosti ICOM obvinil policista Jiří Pospíšil ze spáchání řady trestných činů hospodářské povahy, zejména z tunelování Zemědělských staveb Jihlava. Jenže krátce předtím se vyšetřovatel Jiří Pospíšil neúspěšně ucházel v ICOMu o práci. „Je pravda, že se pan Pospíšil, vyučený zedník, zajímal o práci ve firmě, kterou vedl můj společník a kde já jsem byl místopředsedou představenstva. Neuspěl a později vypověděl, že jsme mu nevytvořili dostatečné finanční podmínky,“ říká předseda představenstva a generální ředitel společnosti ICOM transport Zdeněk Kratochvíl.
Ředitel Kratochvíl dodává ještě jednu překvapivou souvislost: „V době, kdy jsem byl obviněn, probíhal boj mezi společností ICOM holding a firmou PSJ o podnik Zemědělské stavby a ICOMu se už podařilo koupit část aktiv Zemědělských staveb. Při prvním výslechu mi dal vyšetřovatel ultimátum, že buď vrátíme, co jsme si koupili, anebo to bude považovat za pokračování v trestné činnosti a půjdu do vazby. Nevrátili jsme a šel jsem do vazby. Asi po půl roce jsem řekl právníkovi, aby přistoupil na vše, co požaduje firma PSJ. A tři týdny po vyrovnání s PSJ jsem byl na návrh vyšetřovatele z vazby propuštěn.“
Svědectví o nestandardních metodách vyšetřovatele podal i náměstek jihlavského primátora František Zelníček (rovněž jeden z obviněných v kauze ICOM). V roce 2002 se prý náhodně potkal s Pospíšilem v Radniční restauraci v Jihlavě, kde mu vyšetřovatel začal tykat a řekl, že o něho – Zelníčka - nejde, že má zájem „dostat Kratochvíla a Leopolda“.
V Kratochvílově věci loni v létě interpeloval ministra spravedlnosti poslanec Ivan Langer. Upozornil na nepřijatelné a nezákonné praktiky vyšetřovatele. Prvním bodem, který Langer kritizoval, bylo angažmá „ekonomického experta“ Věroslava Bednáře: „Na vedení trestního řízení se podílí občan, který nemá žádné procesní postavení v řízení. Podnikatel Věroslav Bednář měl k dispozici vyšetřovací spis, písemně navrhoval směry šetření vyšetřovateli, účastnil se koordinačních porad vyšetřovatele a znalce, měl k dispozici data šetřených firem v elektronické podobě, s nimiž bylo manipulováno i další neoprávněnou osobou ing. Kynclem. Podnikatel V. Bednář měl data neoprávněně u sebe po dobu dvou let a mohl do nich libovolně zasahovat. Část spisu včetně některých účetních položek zveřejnil v celostátních novinách.“
Hlavní obviněný, spolumajitel a generální ředitel Zdeněk Kratochvíl musel strávit půl roku ve vazbě a letos v lednu dostal (společně s bývalým společníkem Radkem Leopoldem) za jedno z vedlejších obvinění od soudu první instance pět let nepodmíněně za zneužívání informací v hospodářském styku. Oba měli poškodit firmu ICOM stavební, u které Pospíšil chtěl v roce 1998 pracovat. Odsouzení se proti rozsudku odvolali. Zdeněk Kratochvíl však zejména požaduje, aby jeho případ byl znovu vyšetřen, aby soud nerozhodoval na základě podezřelých posudků, které Pospíšilovi připravili Bednář s Douchou.
S cejchem tunelářů.
Na rozdíl od Bočka a Kratochvíla devět manažerů Motorpalu už může přestat studovat články o životě za katrem. Skončilo několik let, kdy žili s cejchem, že vytunelovali z firmy půl miliardy korun, který jim vypálil vyšetřovatel Pospíšil. Loni v červenci Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, že se žádného trestného činu nedopustili a svěřenou společnost nepoškodili. Předseda senátu Vrchního soudu Milan Kaderka v odůvodnění verdiktu uvedl: „Krajská státní zástupkyně při podání obžaloby vytrhla z celkového děje jen určité jednání obviněných, aniž by je hodnotila v kontextu všech rozhodných skutečností… Obhajoba obviněných, že neměli v úmyslu jakkoli poškodit Motorpal a sebe či jiné obohatit nebo opatřovat prospěch, nebyla vyvrácena. Naopak, byl prokázán jejich úmysl v rámci privatizace, a to udržet kontrolní balík akcií, získání strategického partnera a následný rozvoj akciové společnosti.“
Podstata obvinění byla absurdní, jak týdeník EURO upozornil již v březnu roku 2002. Motorpal v roce 1996 vlastnil své vlastní akcie a v souladu s Obchodním zákoníkem je musel zcizit. Prodal je přímým obchodem za cenu dosaženou na veřejných trzích. Vyšetřovatel však na základě tvrzení svých znalců argumentoval, že prodej akcií za cenu ten den platnou na veřejných trzích firmu poškodil, že akcie měly být prodány za cenu účetní.
Léta vyšetřování poškodila nejen obviněné osobně, ale také jimi vedenou společnost. V té době totiž hledali pro výrobce vstřikovacích zařízeních pro vznětové motory strategického partnera, jednání se společností Bosch však skončilo neúspěchem. „Motorpal zůstal sám, neboť všichni vážní zájemci ztratili zájem, když zjistili, že manažeři firmy jsou trestně stíhaní pro podezření z tunelování,“ řekl bývalý předseda představenstva a generální ředitel Motorpalu Vladimír Drvota.
Vyšetřovatel Pospíšil k celému případu dnes uvádí: „V kauze Motorpal bylo na základě žádosti orgánu činného v trestním řízení zpracováno několik znaleckých posudků, které odůvodňovaly podání návrhu na podání obžaloby a jejich postavení před soud. Soud vyhodnotil předmětné znalecké posudky v kontextu s posudky, které předložila obhajoba a přiklonil se k posudkům předloženým obhajobou a obviněné zprostil obvinění.“ Tato šroubovaná souvětí lze přeložit do mnohem srozumitelnějších: „Soud rozhodl, že obvinění se nedopustili ničeho nezákonného. A posudky, které vypracovali znalci najatí vyšetřovatelem, byly špatné.“ Policista Jiří Pospíšil přesto těmto znalcům (například Rudolfu Douchovi) nadále důvěřuje a zadává jim vypracování znaleckých posudků na činnost dalších manažerů. Katány z Vysočiny bojuje dál. Jen není jasné na čí straně.