Životní chyba hvězd šoubyznysu
Byl to docela malý investiční fond pro kuponovou privatizaci. Knížky pár tisícovek diků daly dohromady majetek za 1,3 miliardy korun a tento majetek byl rozkraden. Za osm let vyšetřování krachu investičního fondu Trend se stalo mnoho divných věcí – státní zástupce byl diskreditován, vyšetřovatele před bezmála čtyřmi roky našli mrtvého. Prý ho zabila deprese z kauz, které vyšetřoval. Když se dnes člověk ohlédne za výsledky vyšetřování, tak ho docela chápe. Jeho kolegové jsou však asi vůči depresím zřetelně odolnější.
Nynější kauza spočívající ve vznesení vážných obvinění vůči dvěma hvězdám českého šoubyznysu Michaelu Kocábovi a Martinu Kratochvílovi by neměla vést k odvedení pozornosti od podstaty příběhu. Královéhradecká brokerská, která fond od Kocába s Kratochvílem koupila, zašantročila, co mohla. Její panování, poznamenané nezaplacenými pohledávkami, vysokými smluvními pokutami, třicetiletými lhůtami splatnosti a absurdně vysokými výdaji na sponzoring, přivedlo fond již za rok a čtvrt do nucené správy a dikové původně tolik věřící svým idolům z plakátů splakali nad výdělkem.
Tehdejší nucený správce Emil Bušek již na jaře 1997 sepsal všechny prohřešky, kterých se v minulosti správci Trendu dopustili. Miroslav Hálek, někdejší hlava Královéhradecké brokerské, sice pobyl nějaký čas ve vazbě, soudu se ale stále ještě nedočkal, a tak běhá po svobodě, v poklidu si doplňuje vzdělání studiem na vysoké škole a přes nastrčené firmy pravděpodobně nakupuje pohledávky Trendu vůči jeho skupině. Je to celkem málo překvapivé. Tuneláři z investičních společností byli v České republice postihováni jen zřídka. Zářnou výjimkou je Milan Šrejber, který byl odsouzen a v kriminále mohl přemýšlet o pozemské spravedlnosti, která za mříže posadila člověka, jenž svým dikům vydělal snad nejvíce peněz ze všech českých privatizačních fondů. A to ještě za poměrně drastických okolností, kdy byl do vězení převezen po operaci přímo z nemocnice.
Je otázkou, zda soud a natož vězení hrozí i Kratochvílovi s Kocábem. Ti se cítí nevinní a považují kroky konkursního správce za poškozování svého dobrého jména. Správce Hálek přitom v podstatě nepřinesl žádná nová fakta, jen o 180 stupňů obrátil tvrzení Emila Buška. Ten tvrdil, že zakladatelé fondu jsou nevinní a měli s ním ty nejlepší úmysly, Vítězslav Hálek tvrdí opak. Ale motivem každého konkursního správce je vždy dostat do konkursní podstaty co nejvíce majetku, protože z výše zpeněžení podstaty se počítá jeho odměna. Takže není divu, že se snaží urvat, co se dá, a dva bohatí muži jsou lákavou příležitostí, jak získat do podstaty pár desítek milionů korun.
Od pádu Trendu ovšem uplynulo už příliš času, a tak mnohé z údajných trestných činů spáchaných v roce 1995 jsou již promlčeny. I proto musí konkursní správce sáhnout k závažnějším obviněním, například zneužití informací v obchodním styku, u kterého je delší, desetiletá promlčecí lhůta. Především však sahá k mohutné mediální kampani, jejíž rozpoutání nemohlo být vzhledem k popularitě obviňovaných osob příliš velkým problémem.
Argumentace dvojice K+K je celkem logická. Je zjevné, že v okamžiku, kdy Trend prodávali tunelářům z Královehradecké brokerské, šlo o zdravý fond. Přesto není možné sejmout z nich přinejmenším morální odpovědnost za to, co potkalo důvěřivce, kteří jim svěřili svůj majetek. Investiční společnost totiž není ojeté auto, u něhož se nemusím starat, zda si ho po mně v bazaru koupí Kája Mařík nebo Frankenstein. V polovině devadesátých let už toho bylo o poměrech na českém kapitálovém trhu známo dost a dost. Heslo důvěřuj, ale prověřuj mělo platit zejména pro naše hvězdy, protože v jejich případech nešlo jen o peníze, ale také o jméno. A tak se zdá, že hlavní chybou obou hudebníků bylo, že podlehli spolu s dalšími akcionáři touze získat z prodeje fondu co nejvíce peněz. Proti tomu, co zašantročili jejich nástupci, nešlo o tak závratná čísla. Michael Kocáb dostal 36 milionů, Kratochvíl 2,5 milionu a společnost Bonton 53 milionů. Přesto by si asi měli drbat hlavu. To se asi děje, když Kocáb označil svou účast na podnikání Trendu za životní chybu.
Kauzu Trend stojí za to sledovat, jedná se o první v tuzemsku vytunelovaný fond a zdá se, že nakonec bude i jeden z mála, kde budou vznesena obvinění a začnou soudy. Přesto se zdá, že hon na Kocába s Kratochvílem je jen zástupným problémem a skuteční provinilci se současným bouřím mezi zakladateli a konkursním správcem jen smějí a budou se nejspíše smát dál, stejně jako řada dalších lidí, na něž česká dlouhodobě zchromlá spravedlnost nedosáhla. Zvláště zajímavé bude, zda konkursní správce Hálek obhájí své vlastní obchody, za něž si také vykoledoval trestní oznámení pro trestný čin podvodu, porušování povinností při správě cizího majetku a pletichu při konkursním řízení. S konkursními správci v Česku nejsou zrovna nejlepší zkušenosti. Jestliže nyní ze strany Kocába a Kratochvíla znějí narážky, že zloděj křičí chyťte zloděje, nemělo by to asi také zůstat bez důkladného a hlavně rychlého prošetření.
