Kavalírský delikt

Daňové prázdniny pro živnostníky nemají význam

Považujete za rozumný návrh ODS, aby si živnostníci mohli během čtyřletého období vybrat rok daňových prázdnin?

• ano 34,5 %

• ne 57,9 %

• nevím, nemám názor 7,6 %

ODS navrhla jako jeden z pilířů podpory malého podnikání pro nadcházející volební období jednoleté daňové prázdniny. Ty jsou podle strany míněny i jako zadostiučinění pro živnostníky za „minulé tíživé roky“. A jak se tento nápad líbí účastníkům Manažerského barometru? Takřka 58 procent z nich s daňovými prázdninami nesouhlasí.
První odpovídající upozorňuje, že existují i jiné možnosti, jak pomoci drobným podnikatelům: „Lepším řešením by bylo rozšířit okruh daňových nákladů a snížit daně nejméně o pět procent bez časového rozlišení. To by bylo administrativně jednodušší a lépe kontrolovatelné.“ Jiný respondent je překvapen, kdo s tímto návrhem přichází: „Bylo by to jen zaplevelení našeho již tak nepřehledného a komplikovaného podnikatelského prostředí. Výjimky a privilegia zbytečně zvyšují možnost korupce a poskytují nezasloužené výhody tam, kde by měl rozhodovat pouze trh. Překvapuje mne, že s tímto návrhem přichází ODS, spíše bych ho očekával od naší současné socialisticko-komunistické vlády.“ V Česku nejsou rovné podmínky pro tuzemské a zahraniční podnikatele. Zavedení daňových prázdnin by mohlo situaci změnit: „Masivní zvýhodnění zahraničních investic, které s ohledem na růst pracovních příležitostí maximálně podporuji, objektivně vytváří nepoměr mezi podnikatelským prostředím pro zahraniční investory a pro tuzemské podnikatele. Tento návrh by umožnil částečně tento nepoměr vyrovnat.“ Obdobné nápady jsou poplatné předvolební době: „Nejde o nic jiného než o další výplod bezbřehého předvolebního populismu. Podstatná část živnostníků nedosahuje takových zisků, aby pro ně byl jeden rok daňových prázdnin výrazným přínosem. Více než daň z příjmu je zatěžuje byrokracie, odvody na sociální a nemocenské pojištění, extrémně komplikovaná legislativa, nevymahatelnost práva a spousta jiných věcí.“ I v České republice by měly ekonomiku držet malé a střední firmy: „Návrh je jedním ze sci-fi dílny naivních ekonomů. Navíc se asi nejedná o původní myšlenku. Domnívám se, že jsem podobný námět „potkal“ loni při jedné ekonomické debatě na půdě Liberálního institutu. Nyní se asi zalíbil tvůrcům volebního programu ODS a tak jej „oprášili“ a vydávají jej za svůj. Nu což, to taky není nic překvapujícího. Kopírování cizích myšlenek a jejich následné vydávání za své vlastní je u nás považováno spíše za „kavalírský delikt“, který je nutno pečlivě dokázat, než za neetické jednání. Malé a střední firmy a tedy i živnostníci jsou páteří tržní ekonomiky všude na světě. Nevidím jediný důvod, proč by tomu mělo být v ČR do budoucna jinak. To, že tomu tak u nás není, ukazují počty nezaměstnaných. Hlavním rysem živnostníka je, že zaměstnává sám sebe, případně svoji rodinu, žádné další zaměstnance však zpravidla nemá, a tudíž žádná další nová pracovní místa netvoří. Není to ale vůbec málo. Naopak, zavře-li továrna, která zaměstnávala sto a více lidí, a přestěhuje se do Asie za levnější pracovní silou, má stát a úřady práce velký problém. U živnostníků k tomuto stavu nedojde.“ Střední vrstvě by se měly dát mnohem větší úlevy: „Proč mohou mít daňové prázdniny velké subjekty, které v rámci optimalizace stejně zhodnocují své zisky jinde než v ČR, a proč neposílit střední stav nejen prázdninami, ale i jinými prostředky? Vždyť střední vrstva je ta, která to takzvaně tlačí vpřed.“ Všichni už ví, koho je zapotřebí podporovat. Přestává to být tajemstvím i pro ČSSD: „Je třeba pečlivě formulovat podmínky, aby se zamezilo masovému zneužití, ale přesto souhlasím s tímto návrhem. Po osmi letech vlády sociální demokracie jsou živnostníci zdecimováni. Vím, o čem mluvím, také soukromě podnikám. Nárůst byrokratických požadavků, povolení, souhlasů a s tím spojené finanční náklady, nepřetržité proudy kontrol ze všech možných i nemožných orgánů, které dohlížejí na všechny možné kuriózní věci, je skutečně smrtící koktejl. Nezaměstnanost a náklady, které stát musí na nezaměstnané vynakládat, nevyřeší zahraniční investice (stejně jako tyto investice nevyřeší blahobyt této země). Jediný lék spočívá v podpoře domácí aktivity, domácích podnikatelů, domácího kapitálu, středního stavu. To je tak notorická pravda, že už i dokonce sociální demokracie začíná tušit, že na tom něco bude.“

Odpovídalo 119 manažerů