Kavánek – bankéř, který si ochočil lva ve světě financí

Sám o sobě mluví v nadsázce jako o dinosaurovi. Nejdéle sloužící šéf české banky Pavel Kavánek odchází k 1. květnu z postu generálního ředitele ČSOB. Za 21 let v čele banky dokázal sloužit státnímu i belgickému majiteli. Majstrštykem pak bylo výhodné převzetí „lva ve světě financí“ IPB.

„Po pětašedesátých narozeninách mám chuť trochu zvolnit a zároveň i zůstat. Proto po 21 letech v čele naší ČSOB rodiny jsem se po společné diskuzi s Johanem Thijsem (šéfem skupiny KBC – pozn. redakce) rozhodl změnit židli,“ vysvětluje Kavánek svou motivaci k odchodu. Jeho nástupcem se stane jiný kádr ze skupiny KBC John Hollows.

Kavánek se přemístí na pozici šéfa dozorčí rady a ve firmě tak zůstane. Nebude tedy následovat příklad jiného generálního ředitele banky Lubora Žalmana, který se po odchodu z české Raiffeisenbank přede dvěma lety vrhl na vlastní podnikání. „Nemám žízeň po podnikatelském úspěchu, která je pro takový krok nezbytná. Aktivní, byť ne exekutivní, role v ČSOB mne zajímá více,“ říká Kavánek.

Od státu k Belgičanům

Pavel Kavánek se už v sedmdesátých letech po dokončení pražské Vysoké školy ekonomické podíval do tehdy mnohým nepřístupné ciziny. V roce 1972 nastoupil do banky, které pak byl věrný celý svůj profesní život. A hned vycestoval do Londýna, kde obchodoval v oddělení Živnobanky s devizami. Podle svých slov toho dokázal dosáhnout, aniž by se musel upsat straně. Až do pádu komunismu pak působil jako vedoucí skupiny devizových obchodů ČSOB.

Ve svobodném Československu se brzy vyhoupl do představenstva banky, absolvoval stáž na Georgtown University a v roce 1993 byl zvolen předsedou představenstva a generálním ředitelem. Přestože jeho nadřízeným byl stát, neměl to Kavánek zas tak složité.

Zatímco ostatní domy v bankovním polostátním socialismu musely na objednávku politiků úvěrově podporovat privatizaci, na Kavánka kvůli nepřehledné vlastnické struktuře nikdo tolik netlačil. Dvě třetiny akcií totiž spravovala Česká národní banka, ministerstvo financí a Fond národního majetku. K tomu ale ještě čtvrtina akcií patřila Národní bance Slovenska.

A tak zatímco všechny bankovní domy bobtnaly, zakládaly pojišťovny a stavební spořitelny, v ČSOB jako by panovalo bezčasí. Samotnému Kavánkovi snad jen trochu vrásek přidělala kauza krachující Kreditní banky, kterou ovládala Česká pojišťovna, a Kavánek byl předsedou dozorčí rady pojišťovny.

Jako malá, ale zdravá a v poměru čistého zisku k bilanční sumě nejziskovější česká banka měla jít ČSOB první do privatizace ze všech bankovních domů. Po pádu vlády Václava Klause se ale vše na čas zastavilo a rozeběhlo až v roce 1998. Mezi zájemci byly zmiňovány například ING Bank, ABN Amro, Deutsche Bank, BAWAG či Banco Santander. A také belgický ústav Kredietbank Brusel, pozdější KBC. Ten nakonec v roce 1999 banku za skoro 40 miliard korun získal.

Při všech změnách tak jistou byla jen jedna stálice – Kavánek. „Bavilo mě všechno a změny byly tak výrazné, že mě to jinam nelákalo. Londýn byl škola v jiném, svobodnějším a profesionálním světě. A nádherné a dramatické období byla devadesátá léta, kdy jsme tenhle svobodný svět začali za pochodu stavět tady. Utvoření strategického partnerství v KBC a účast na řízení celé skupiny je také úžasná profesionální a pozitivně lidská zkušenost,“ hodnotí roky v ČSOB Kavánek.

Kartágo dobývá Indii

Neuplynul však ani rok a belgičtí majitelé místo malé banky pro firemní klientelu najednou měli velkou retailovou banku. Převzetí Investiční a poštovní banky Kavánkovi geniálně vyšlo a během jednoho víkendu se vyšvihl na post generálního ředitele jedné z největších českých bank.

Uvalení nucené správy na IPB a bleskový prodej do rukou ČSOB má dosud své kritiky. Pro tehdejšího premiéra Miloše Zemana šlo o nezbytné useknutí hlavy chobotnici, pro předsedu ODS Václava Klause to ale byla loupež za bílého dne.

ČNB už od léta roku 1999 prováděla v IPB hloubkovou kontrolu. Kromě dohadovacího řízení mezi ČNB a IPB se však nic nedělo. Až nakonec ČNB a vláda zvolily radikální řešení. Na „lva ve světě financí“ poslaly nuceného správce s ozbrojeným komandem a sedly si ke stolu výhradně s Kavánkem.

Během víkendu bylo potřeba dohodnout koupi a její podmínky, aby v pondělí ráno nevzali střadatelé banku útokem. Na jedné straně seděl ministr financí Mertlík se svým týmem, na druhé Kavánek se svým. A Kavánek byl o poznání lépe připraven. Dosáhl prakticky absolutních záruk od státu za špatné úvěry a v pondělí v 6.30 hodin 19. června 2000 byla koupě konečně podepsána.

Vláda, ČNB i Kavánek tvrdili, že jednali v nejlepším zájmu klientů IPB a odklad řešení by jen prohloubil ztrátu banky. A Kavánek to říká i nyní: „Byl to mimořádně odvážný manévr. Odvaha? Ano. Bezhlavé riskování? Rozhodně ne. Neměnil bych téměř nic – i chyby patří k věci a asi i díky poučení z nich v našem DNA jsme pak zvládli proplout krizí.“

Později se však ukázalo, že do časové tísně se vláda vehnala částečně sama. Od počátku roku 2000 jednala i se zájemci o IPB Allianz a Unicredito. Ani Kavánek nic neponechával náhodě. V květnu přivezl ministra financí Mertlíka do Paříže, aby tam jednal s hlavou KBC Remim Vermierenem. Kvůli utajení se měly dokonce používat speciální šifry Indie (IPB), Čína (ČNB) či Kartágo (ČSOB). A průraznější Kavánek vyhrál. V časové tísni se s italským zájemcem nejednalo a jednostranně se vsadilo na Kavánka.

Štafeta po Švejnarovi

Převzetí IPB pak v KBC zabetonovalo postavení Kavánka na další tucet let. Sice se objevily různé spory se státem o jednotlivé kauzy za IPB, na Kavánka bylo dokonce podáno trestní oznámení za podvod, ale nic postavením šéfa ČSOB nemohlo už otřást.

Nejstudenější vztahy mezi státem a ČSOB asi vyvrcholily v roce 2010, kdy stát neuspěl v arbitráži s bankou o 33,3 miliardy korun. Tolik měla stát náhrada za záruky poskytnuté státem při přebírání IPB. A naopak stát ještě musel bance proplatit 1,6 miliardy za jeden sporný dluh v IPB. Kavánkovi ale nebylo co vyčítat: pokud se stát zaručil prakticky za vše a prodal IPB za jednu korunu, bylo trochu pozdě začít argumentovat tím, že IPB měla ve skutečnosti mnohem vyšší hodnotu.

Sám Kavánek v roce 2007 získal titul Bankéř roku. „Titul Bankéř roku je pěkné ocenění pro tisíce mých spolupracovníků ve firmě. Ceny si vážím, protože kolegové konkurenti tomu nepochybně rozumí stejně dobře jako zákazníci,“ spokojeně se tehdy pochválil. Důležitost kdysi malé české banky ve skupině KBC dokladovalo i to, že se Kavánek v roce 2013 stal šéfem celé jedné divize. Česko tak je nyní pro Belgičany svou důležitostí na stejné úrovni jako například domácí belgický trh.

Kavánek už najednou neměl kam stoupat. Pro bankéře, který si prý již několikrát říkal, zda není v českém bankovnictví tak trochu fosilií, nastal definitivně čas k odchodu. Ale jen na jinou pozici: „Pojedu i nadále v barvách ČSOB, a to na pozici předsedy dozorčí rady, kde převezmu štafetu po Janu Švejnarovi.“

Čtěte také:

ČSOB loni vydělala necelých 14 miliard. Banku od května povede nový šéf

Kavánek odchází z čela ČSOB

Šéf ČSOB Kavánek povede v KBC novou divizi pro Česko