Už podruhé je romská emigrace hitem okurkové sezony. V létě před čtyřmi lety se proti přílivu českých Romů vzbouřila Kanada a skončilo to vzájemnou vízovou povinností. Letos došla trpělivost vládě Jejího Veličenstva a na ruzyňském letišti se objevila zóna britských imigračních úředníků lustrujících každého zájemce o let na ostrovy. Jako obvykle se spustil pokřik o rasistické selekci, o sobectví bohatých zemí… To je ovšem střelba mimo terč. Snad je dobře, že aféry tohoto typu poukazují na vleklý neřešený problém integrace Romů do české společnosti: Británie však nebude mlčky čekat několik desítek let, než se v Česku Romům zalíbí a přestanou atakovat její území. Nehezké ruzyňské řešení romského exodu padá na hlavu české vlády, hlavně pak na ministra zahraničí Jana Kavana.
Británie se pochopitelně brání (a může bránit) stovkám azylantů ze země, kterou považuje za demokratickou. Je přitom jasné, že cílem Romů není ani tak svobodná, jako bohatá společnost. Vždyť ve Spojeném království sice vládne relativní rasová snášenlivost, oč je z hlediska Romů ale klidnější a kulturně spřízněnější temperamentní Španělsko nebo Řecko. O tyto země však zájem není. Britům je také jedno, zda pro Čechy zavedou víza i zda jim to Češi časem oplatí.
Obavu z víz má naopak naše vláda, jednak že postihnou až čtvrt milionu občanů cestujících ročně na ostrovy, jednak kvůli zášti, kterou to může vyvolat u „bílých Čechů proti Romům. Kavan pak nestandardní ruzyňské řešení preferuje jistě i z čistě osobních důvodů. Británie je mu druhou vlastí, v níž má četné osobní vazby, na nichž si zakládá a které ho před třemi lety determinovaly pro funkci šéfa diplomacie. Že by právě za jeho éry došlo k pohřbení bezvízového styku s touto zemí, je Kavanovou noční můrou. Poníženě tedy zametl rozhněvaným Britům cestičku až do Ruzyně, kde využívají nepatřičné privilegium. Jestlipak by vláda našla na pražském letišti místo třeba také pro úředníky jiných států?
Není to poprvé, kdy Kavan místo principiální politiky předvádí zákulisní tahy, při nichž – jak vidno – je ochoten obětovat i národní hrdost. Obchodní aktivity s Irákem a Íránem mu byly milejší než vysílání Svobodné Evropy do těchto zemí z Prahy. Vedle Kuby chtěl na pranýř fanfarónsky postavit i obchodní protikubánské embargo USA, snad kvůli zalíbení se antiamericky naladěným Evropanům. Podlézavých ministrů zahraničí měla tato země už dost, přičemž všichni si jako Kavan mysleli, že svými ústupky získají víc než otevřeným postojem.
Chce–li Británie Čechům předepsat víza, je to krok nepříjemný, ale snesitelný, jak ukazuje příklad vztahů s Kanadou. Bezdůvodně jej oplácet by bylo dětinské. Nedůstojné prověrky pasažérů v Ruzyni však musí co nejdříve skončit.
