Důkazem, že postižení mají své místo ve společnosti, je také stále větší počet kaváren a podobných zařízení, kde vás obslouží lidé s mentálním postižením. „Vždyť i postižení lidé mohou dělat věci, které jsou adekvátní jejich věku a schopnostem,“ tvrdí provozovatelka jedné z kaváren Jana Štréglová.
Důkazem, že postižení mají své místo ve společnosti, je také stále větší počet kaváren a podobných zařízení, kde vás obslouží lidé s mentálním postižením. „Vždyť i postižení lidé mohou dělat věci, které jsou adekvátní jejich věku a schopnostem,“ tvrdí provozovatelka jedné z kaváren Jana Štréglová.
Ve východočeském městečku Rychnov nad Kněžnou naleznete kaváren a hospůdek spoustu. Jedna z nich se však přece jenom trochu vymyká. V kavárně Láry Fáry na pěší zóně totiž obsluhují lidé s mentálním postižením. „Věříme, že v kavárně najdou tito lidé možnost vlastní seberealizace i prostor, kde se mohou setkávat s veřejností. Vždyť i postižení lidé mohou dělat věci, které jsou adekvátní jejich schopnostem,“ říká Jana Štréglová, jedna ze zakladatelek občanského sdružení Pferda, které kavárnu provozuje.
OD HIPOTERAPIE KE KAVÁRNĚ
Sdružení Pferda založily Jana Štréglová a Iva Laštovicová ještě při svém studiu speciální pedagogiky v Praze. Původně bylo základem činnosti tohoto spolku léčení pomocí jízdy na koni, takzvané hipoterapie (Pferd je německy kůň). „Potom jsme dostudovávaly a zjistily jsme, že školství pro nás není, tak jsme přemýšlely co dál. Chodily jsme často do kavárny Vesmírna v Praze, kde obsluhují lidé s mentálním postižením a napadlo nás, že bychom mohly podobnou kavárnu otevřít také v Rychnově nad Kněžnou,“ vzpomíná Štréglová. První návštěvníci zavítali do Láry Fáry na konci minulého roku.
PASTELKY I PŘEBALOVACÍ PULTÍK
Bez přispění města Rychnov nad Kněžnou, Královehradeckého kraje, firem a různých nadací by však kavárna zřejmě existovat nemohla. Přebudování bývalých kanceláří místního divadla si totiž vyžádalo investici 600 tisíc korun. „Bez podpory se neobejde ani vlastní fungování kavárny. Samy si vyděláme zhruba na 40 procent nákladů,“ dodává Štréglová. Podobných zařízení jsou v Česku zhruba již dvě desítky. Většina se jich však nachází ve velkých městech.
Autorky projektu chtějí, aby kavárna vypadala tak trochu jako netradiční obývací pokoj. „Nezaměnitelné prostředí nám pomáhají vytvořit »poklady« v podobě starých divadelních rekvizit a kulis, které nám zapůjčilo rychnovské Pelclovo divadlo,“ říká Štréglová. V prostorách kavárny naleznete také dětský koutek plný nejrůznějších hraček, malý stoleček se židličkami, pastelky i přebalovací pultík pro miminka.
DÁM SI JEDNU OSMDESÁTKU
Do kavárny dochází přibližně dvacet postižených a střídají se ve dvojicích po čtyřech hodinách. Pro lepší orientaci jim slouží speciální pomůcky. Každý stolek je označen například kytičkou či sluníčkem, na zdech jsou podrobné návody jak připravovat jednotlivé nápoje a v jídelním a nápojovém lístku jsou jednotlivé položky označeny také číslem. Když si chcete objednat třeba lahvovou desítku musíte říci, že chcete osmdesátku.
ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST
Nejčastějšími návštěvníky jsou především matky s dětmi, studenti a důchodci. „Je to ale vesměs ženská záležitost,“ říká s povzdychem Štréglová. Provozovatelky kavárny však nechtějí, aby lidé chodili do kavárny jenom ze soucitu k mentálně postiženým spoluobčanům. „Nikde jsme neprezentovaly, že tady budou obsluhovat lidé s mentálním postižením,“ říká Štréglová.
A co vedlo dvě mladé dívky k založení této kavárny? „Vidíme v tom obrovský prostor pro seberealizaci, pořád je kam jít, stále lze vymýšlet nové a nové věci. Rády bychom například, aby naši klienti měli možnost projít školením na barmana, kadeřníka či kosmetičku, aby věděli, jakým způsobem se o sebe starat,“ prozrazuje Jana Štréglová. *