Kdo povede ODS do příštích sněmovních voleb, kongres nejspíše nerozhodne.
Do nebíčka, nebo do peklíčka, říká si nyní vnější pozorovatel, a nedívá se přitom na sluníčko sedmitečné, ale na modrého ptáka. Největší alespoň trochu pravicová strana má před sebou jen měsíc na rozhodnutí, které bude mít dalekosáhlé důsledky pro její další existenci. A protože je to strana vládní, tak i pro existenci vlády a ekonomickou situaci v zemi.
Není to rozhodování jednoduché. Připomíná karetní hru, kdy se ze dvou karet postaví domeček na hromádce ostatních nepravidelně rozhozených karetních listů a hráči vytahují jeden po druhém karty odspodu. Komu postavený domeček spadne, ten „spadl do záchodu“.
Všechny varianty, které má před sebou ODS, mohou pádem do záchodu skončit. Ta první, nyní se jevící jako nejpravděpodobnější, je rozdělení funkcí. Mirek Topolánek zůstane premiérem a strana si na kongresu 5. prosince zvolí nového předsedu, pravděpodobně Pavla Béma. Potom proběhne střídání v ministerských křeslech a do některých zasednou populární, leč ve volbách poražení hejtmani. Nejpravděpodobnější se pak jeví nástup Petra Bendla na ministerstvo zdravotnictví a logická by asi byla i výměna Evžena Tošenovského za Ivana Langera. Jaký ale bude výsledek? Topolánek s Bémem si nadále půjdou po krku. Voliči žádnou novou a lákavější tvář ODS neuvidí. Reformy, ani ty voliči oblíbené, nebudou, a Paroubek se bude smát. Jeho preference totiž porostou do nebe.
Nový předseda = nový premiér?
Druhá varianta je, že Topolánek bude zcela zavržen a nový předseda strany stane i v čele vlády. K tomu je ovšem potřeba vypořádat se s tím, že to vyžaduje nová koaliční jednání a získání důvěry ve sněmovně. Zde je pak favorit na předsedu Bém v těžké situaci. Koaliční partneři, které nyní ODS potřebuje přitisknout ke zdi a přes jejich hlavy protlačovat svůj volební program, by byli na koni – mohli by klást požadavky, za jejichž splnění by ODS platila krvavou daň ve ztrátě už tak skromné volební přízně. Úvahy o možné spolupráci Bém - Paroubek nyní nevypadají moc věrohodně, protože to by stálo v současné situaci politický život oba zúčastněné. ODS i ČSSD jsou nyní naplněny až po okraj vzájemnou nenávistí a tohle by byla zrada, za níž se končí na hranici. Nabídnout voličům něco nového, atraktivního, půjde sotva. Ani tahle varianta tudíž nepovede k zásadní změně ve vnímání ODS veřejností.
Pominout nelze ani skutečnost, že provádět tenhle manévr tři týdny před začátkem našeho předsednictví Evropské unii je opravdu dost hloupý nápad. Sice nemá cenu si namlouvat, že tahle formální funkce má pro Evropu nějaký mimořádný význam, zvláště nyní, v podmínkách finanční krize, kdy si každý hraje na svém písečku a do vlastních nápadů si nedá mluvit ani od Francouzů či Němců. Přesto je předsednictví prestižní záležitostí, kterou by bylo hřích propást. Vzhledem k tomu, že média po celé Evropě věští Česku debakl, nebude až tak těžké příjemně překvapit a nutno uznat, že tandem Alexandr Vondra a Karel Schwarzenberg na takové sladké překvapení mají. A to by pomohlo jak celému Česku, tak vládní ODS.
Další varianty jsou už potom dosti divoké. Kongres by mohl zvolit Béma a srazit Topolánka z premiérské židle. Bém by nenastoupil službu ve Strakovce, ale dohodl by odbornickou vládu na dobu předsednictví s tolerancí koaličních stran i ČSSD, nebo alespoň jedné její části. Získaný půlrok by využil ke zkonstruování nové koaliční vlády se zelenými a lidovci a příští rok by se stal premiérem vedoucím ODS do sněmovních voleb v řádném termínu v červnu 2010. Kdo ale zaručí, že se takovou koalici podaří zkonstruovat? A jakými výsledky svého vládnutí se ODS v těch volbách pochlubí?
Topolánek vs. vůdce sjednotitel
Úplně zavrhnout nejde ani třetí variantu, která vychází z toho, že se Topolánkovi podaří svou pozici uhájit. Rekonstrukce vlády a úspěšné předsednictví pak povede k úspěchu v Evropských volbách na jaře příštího roku. Pravděpodobnost takového vývoje se však blíží nule. Napětí uvnitř strany je tak vysoké, že bez zásadní změny by rostly odstředivé tendence a hrozil by rozpad ODS.
V této chvíli to tedy vypadá, že prosincový kongres sice rozhodne o změnách a škatulata se pohnou, kdo a v jaké pozici povede stranu do příštích sněmovních voleb, však ještě nerozhodne. Tahle nejistota bude trvat nejméně půl roku.
Ledaže by se objevil kandidát přijatelný pro obě současná křídla ve vedení ODS i pro regiony. Jakási osoba vůdce sjednotitele. Zatím to však vypadá, že „nejsou lidi“. Nebo prezident Klaus, otec zakladatel, má už jasno a ví, kdo tím sjednotitelem bude?