Zabudujeme-li neurodiverzitu do uvažování o společnosti, lépe oceníme její pestrost
Mezioborové zkoumání světa je dnes běžné. Koncert, jejž ve svých knihách předvádí Tyler Cowen, však přivádí tento přístup na novou úroveň. Cowen je renesančním člověkem – profesorem ekonomie na virginské Univerzitě George Masona, sběratelem japonského výtvarného umění, znalcem hudby, klasické i moderní literatury, autorem průvodce po prvotřídních restauracích v USA i Evropě a díky blogu Marginal Revolution i jedním z nejvlivnějších ekonomických blogerů na světě.
Homo ordo
Tentokrát Cowen v knize Create Your Own Economy: The Path to Prosperity in a Disordered World (Vytvořte si vlastní ekonomiku. Cesta k prosperitě v neuspořádaném světě) zavádí na pomezí ekonomie a psychologie, v němž spatřuje klíč k vysvětlení složitých hospodářských jevů. K lepšímu porozumění lidské schopnosti vnímat a třídit poznatky o světě dovádí analýzou silných a slabých stránek lidí, o nichž obecně hovoříme jako o autistech. Snaha docenit inteligenci v nezvyklých formách a nahlížení na svět prostřednictvím kognitivní schopnosti autistického spektra umožňuje Cowenovi analyzovat nejen moderní kulturu, technologie, politiku, manželství, buddhismus, ale i podstatu krásy či vědecké metody ve společenských vědách.
Ekonomická věda přešla za posledních 50 let od analýzy lidského maximalizujícího chování za daných omezení, „člověka ekonomického“ (homo economicus), ke studiu člověka rozvíjejícího se prostřednictvím hry (homo ludens). Dnes, tvrdí Cowen, se dostáváme do nového stadia, v němž si člověk vytváří ekonomiku ve své hlavě tříděním informací o okolním světě. Žijeme ve věku homo ordo. Moderní globalizovaná ekonomika s sebou přináší dramatický pokles nákladů, a proto můžeme spotřebovávat její menší kousky častěji a ve formě, již si zvolíme. Nastavujeme si vůči okolí filtry, čímž dáváme světu vlastní řád.
Hnací síla rozvoje
Náš svět se tím stává individualizovanějším, pestřejším a bohatším. Knihovny iTunes namísto „předpřipravených“ dlouhohrajících alb, blogy namísto mnohasvazkových románů, YouTube namísto televizní zábavy jsou nejběžnějšími příklady, k nimž pomáhají moderní technologie. V klíčové kapitole Moderní kultura je jako manželství Cowen vysvětluje tuto analogii následovně.
Mnoho odpůrců moderních forem kultury či globalizace odkazuje na nezapomenutelnost zážitku při návštěvě mnohahodinové opery v minulých staletích. To jim přijde nesrovnatelné s emotivním zážitkem po zhlédnutí jakékoli internetové stránky. Dle Cowena i milostný vztah „na dálku“ nabízí nezapomenutelný zážitek. Dlouhé odloučení, mnohahodinová cesta následovaná očekávaným setkáním, vášnivá noc či dvě a bolestné loučení mají své kouzlo. Navzdory tomu však lidé většinou upřednostňují manželství, které sice nenabízí každodenní nezapomenutelné zážitky, ale činí život šťastnějším, pestřejším a spokojenějším. Stejně je tomu s moderní kulturou. Chceme-li, můžeme s ní díky jejím nízkým nákladům, jež globalizovaný svět nabízí, žít v trvalém intimním vztahu. Proto ji známe mnohem lépe. Můžeme snadno zkoušet nové věci a připravovat si každodenně nová překvapení. Prostřednictvím vlastních filtrů a řazení si utváříme konzumovanou kulturu, přičemž toto privilegium nebylo předchozím generacím dostupné. A takové vlastní světy kultury jsou dnes její hybnou silou.
Komunikace autistů
Moderní technologie umožňují budovat si vlastní identity dle definovaných zájmů. Vytváříme si brány do světa, jejichž pomocí dáváme smysl okolnímu dění. Behaviorální ekonomie vychází z poznatku významu „zarámování“ či kontextu dané situace, z čehož pro mnohé mylně vyplývá recept pro vládu na formulaci politiky „ochrany“ před kognitivními nedokonalostmi, například povinností spořit na důchod. Díky RSS kanálům si například vybíráme okruh lidí, jejichž články čteme a kterým „dovolíme“ formovat naše názory. Díky diskusním skupinám či Facebooku se stýkáme s lidmi, s nimiž nás pojí obdobné zájmy či světonázor. Můžeme se tím profilovat jako nikdy dřív. Záliba ve specializaci na určitý výsek světa není tím jediným, co nás přibližuje autistům. Moderní formy komunikace, jako je instant messaging či mikroblogging (například Twitter), dávají naší komunikaci nový rozměr. Cowen poeticky hovoří o informačním „tanci“ s mnoha lidmi zároveň. Komunikace se tím stává i přímější.
Právě přímost komunikace je vedle vytváření přísného vlastního mentálního řádu typickou vlastností autistů. Tento technologický posun současně vytváří prostor pro snadnější fungování autistů v běžné společnosti, neboť jejich kognitivní odlišnosti se stávají tržními přednostmi. Cowen uvádí mnoho úspěšných podnikatelů či vědců, jejichž autistické přednosti jim umožnily vyniknout. Mezi nejslavnější osobnosti, které se k autismu přihlásily, patří například nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2002 a zakladatel experimentální ekonomie Vernon Smith.
Lepší politika i umění
Zabudujeme-li neurodiverzitu, existenci autistického spektra, do svého uvažování o společnosti, lépe oceníme pestrost světa. Nebudeme uvažovat v kontextu „normální“ a „nenormální“, ale lépe využijeme lidských odlišností k vzájemnému prospěchu a společenskému rozvoji.
Cowen například ukazuje, že většina autistů má nadprůměrnou schopnost dezagregace hudby na jednotlivé tóny – mají vytříbený hudební „vkus“. Mnozí ostatní jsou oproti nim „hendikepovaní“. Na druhém konci tohoto spektra jsou lidé zcela amuzikální, kteří schopnost ocenit hudbu vůbec nemají – k nejslavnějším „hendikepovaným“ patří například Sigmund Freud nebo nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1976 Milton Friedman. Slabá stránka v jednom, silná jinde. Schopnost účinně třídit a rozumět na jednom místě, ale „chaos“ na jiném platí pro každého. A ve společnosti sestávající z lidí-individualit s nepřeberným počtem kombinací takových silných a slabých stránek je nutné, aby se věnovali tomu, v čem jsou silní.
Pro tento účel nemáme lepší model než využít volných trhů, jež fungují v rámci jasných obecných pravidel. Trhy na rozdíl od byrokratických a politických rozhodnutí, nejsou ve vleku většin. Neglajchšaltují pestrost, nýbrž ji využívají. Cowen upozorňuje, že autisté, kteří často dopláceli na svou odlišnost a trpěli v důsledku politických rozhodnutí „normálních“ většin, jsou méně náchylní svodům skupinového myšlení, přemrštěného patriotismu a politických perzekucí. Jejich mentální dispozice z nich většinou činí zastánce řádu abstraktních pravidel v hayekovském smyslu a „politiky bez růžových brýlí“. V tom se od nich má zbytek populace většinou co učit!
Přístup
Cowen vysvětluje, že uznání neurodiverzity nejen přispívá k lepšímu porozumění, jak funguje společnost – v moderním světě či vzdělávacích systémech je rozvíjení autistických silných stránek klíčové pro úspěch – ale mělo by vést i k přeformulování ekonomie jako vědecké disciplíny. Cowen útočí na tradiční ekonomii, hledá pevnější mikrozáklady pro pochopení makroefektů a vyzývá k pochopení „vnitřního života“. Ke spojení částeček „kultury“ do příběhu, který umožní pochopit složité společenské systémy, například burzovní krachy.
Zajímavé je, že i cowenovská ekonomie začíná od Adama – Adama Smithe, otce klasické ekonomie. Cowen však víc než na Smithovu knihu Bohatství národů upozorňuje na přínos jeho méně známého, ale v mnoha ohledech hlubšího díla Teorie mravních citů. Tento přístup znemožňuje populární mylné karikování Smithe a jeho konceptu neviditelné ruky trhu jako ideologického klišé vyvěrajícího z plytkého uvažování a trivializace společenské reality. A také organicky propojuje ekonomii s dalšími disciplínami zabývajícími se člověkem a jeho rozhodováním ve společnosti.
Jak se zbavit předsudků
„Nová ekonomie“ tím lépe pochopí, jak si lidé vybírají některé prvky reality, jež jsou pro ně relevantní – vytvářejí vzácnost. Aby následně přišla s příběhem, jenž zachycuje, jak se lidé snaží tuto vzácnost překonávat. Cowenův velký přehled v hudbě, umění a literatuře navíc z jeho příběhu o rekonstrukci ekonomie dělá poznávací výlet do světů, do nichž běžní ekonomové nezavedou. Analyzuje nejen hudební skvosty minulosti, ale i současnou atonální hudbu, mentální profil Sherlocka Holmese i Harryho Potera. Zkoumá Dantovu Božskou komedii i autistické kvality Dr. House. A upozorňuje, že i ve věku Googlu nás může obohatit klasická literatura.
Trpíte-li předsudky vůči ekonomům a máte-li je za účtaře a technokraty, těžko doporučit jiného autora než Tylera Cowena, jenž vás jich zbaví.
CREATE YOUR OWN ECONOMY: THE PATH TO PROSPERITY IN A DISORDERED WORLD
(Vytvořte si vlastní ekonomiku. Cesta k prosperitě v neuspořádaném světě)
AUTOR
Tyler Cowen
VYDAL
Dutton New York 2009
ROZSAH
260 stran