Kde je ta reforma?

Vláda hodlá hospodařit stále stejně špatně

Kabinet sestavil státní rozpočet a je na to patřičně hrdý, přestože schodek dosáhne astronomické výše 115 miliard korun. Po pravdě řečeno budiž ministrům trochu hrdosti přáno. Museli se opravdu uskromňovat více než v minulých letech. Našli nějaké příjmy navíc, ale dokonce se odhodlali nerozdělit je všechny a snížit původní plánovaný 118 miliardový deficit o tři miliardy. Je to sice úsměvná úspora, ale může mít politický význam, zejména směrem k Unii svobody, která se snaží tvářit jako hlídač socialistických rozhazovačů.
Poslednímu rozhodování o dělení nově nalezených miliard nelze mnoho vytknout. Jednorázový příjem ve výši dvě a půl miliardy z deblokace ruského dluhu byl použit de facto na snížení deficitu, a nezakládá tedy další výdaje do budoucna. Očekávaný růst příjmů z DPH lze jistě také akceptovat jako realistický, protože lidé utrácejí více, než se čekalo, a není v dohledu nic, co by měnilo trend. Odboráři vládu neukřičeli a na vyšší platy pro státní sektor se nepřidávalo. Tím však výčet pozitiv končí.
Ve hvězdách je především, zda se podaří koalici tento týden získat všech 101 hlasů, aby protlačila sněmovnou zákony o DPH a spotřební dani. Bez příjmů ze zvýšených daní by se pracně sestavený rozpočet rozpadl na prach.

Jako vždycky.

Schválená čísla však především jasně vypovídají o tom, že žádná reforma veřejných financí se nekoná. Jde jen o soubor skromných a nejméně bolestivých škrtů ve výdajích a obvyklé potrestání kuřáků a pijáků vyššími daněmi. Je zjevné, že vláda i v příštím roce hodlá lidem a firmám sahat opět o něco hlouběji do kapsy a negativní trendy v hospodaření státu přetrvávají.
Přes mizivou inflaci a skromný růst ekonomiky rostou plánované příjmy i výdaje nominálně o zhruba deset procent. Jestliže počítáme, že hrubý domácí produkt vzroste o tři procenta ve stálých cenách při rovněž tříprocentní, ale spíše nižší inflaci, roste reálně státní rozpočet zhruba o čtyři procenta. Pravověrní socialisté kárající premiéra Špidlu za nedostatek levicovosti by měli zavřít klapačky, protože míra přerozdělování v České republice opět vzroste, a pokračuje tak destruktivní fiskální politika zahájená vládou Miloše Zemana. A takzvaným liberálům účastnícím se na koaliční vládě by měla ta jejich růžová šošovice trochu zadrhnout v hrdle.

Skromné splátky.

Vymlouvání na transformační dluhy už rozhodně nefunguje. Ani letos není schopna vláda nabídnout České konsolidační agentuře, že ji zaplatí větší část její pohledávky za státem. Tato pohledávka činí momentálně 93 miliard korun a podle návrhu rozpočtu by měl stát v příštím roce zaplatit devatenáct miliard. Vzhledem k tomu, že dluh narůstá o úroky, vypadá to, že tímto tempem se budou transformační dluhy splácet ještě deset let.
Poněkud vážnější problém, se kterým se vláda musela vyrovnat, jsou důsledky našeho vstupu do Evropské unie. Výpadek cel, zpožděný výběr DPH a mezera mezi vyplácením podpor zemědělcům a jejich inkasem z bruselské pokladny činí nějakých třicet miliard korun. Jenže kabinet si pomohl a novelou zákona o DPH vyřešil podstatnou část svých potíží tím, že přenesl toto břemeno na daňové poplatníky. Plátci DPH budou muset při splátce daně za první kvartál platit i zálohu na druhý kvartál z tržeb, které dosud neutržili.

Skryté zadlužování.

I po zohlednění těchto mimořádných okolností je jasné, že nedošlo k viditelné korekci vývoje celého fiskálního systému. Neudržitelná váha mandatorních výdajů neklesá a nekontrolovaný růst státního dluhu vláda brzdí pouze tvrdou restrikcí výdajových programů v jednotlivých resortech a to je cestou do pekel. Bez radikálního řezu zejména do sociálních výdajů nelze státní rozpočet podstatně ozdravět.
Nyní budou všude chybět peníze na všechno, což není nic překvapivého, co by resorty neznaly z minulosti. Nové je to, že vláda otevřeně říká, že už to jinak nebude. To už je horší. Pod povrchem zklidněným koaliční shodou to tudíž pořádně vře. Parametry rozpočtu jasně vypovídají, že poroste skrytý dluh státu. Příkladem může být zdravotnictví. Současný systém financování hrozí poměrně značnými deficity. Jedním z významných důvodů je skutečnost, že stát nezvyšuje odpovídajícím způsobem platby za své pojištěnce, tedy za důchodce, děti a nezaměstnané. To při růstu nezaměstnanosti a demografickém vývoji, kdy přibývá penzistů, vytváří značné tlaky a ohrožuje stabilitu celého systému, pokud vláda v dohledné době nenajde zdroje na zvýšení svých plateb. Kabinet bude muset bezpochyby v nadcházejících měsících situaci nějak zásadně řešit. Objevující se návrhy dostat do pojišťoven dodatečné peníze tak, že ČKA odkoupí pohledávky za zkrachovalými podniky a neplatiči, jsou jen pokusem skrytě dotovat zdravotní pojištění a stav rozhodně neřeší. Podobná situace nastane ve financování dopravní infrastruktury. Plánované dotace z FNM už nejspíše nejsou kryty příjmy, které by bylo možné reálně očekávat. Navíc současné peníze, které do fondu dopravy jdou, sotva pokrývají údržbu a již zahájené investice. Přitom se plánují další stavby. Zde narůstá další skrytý dluh státního rozpočtu a podobných případů je více. Bude-li tento rozpočet schválen, naléhavost skutečných reforem rozhodně neklesne, ale dále naroste.